Maturitní

MO - kostra

24. května 2010 v 0:48
1.
Mezopotámie - Egypt - Indie - Čína; hebrejsky psaná lit.
Epos o Gilgamešovi
Achnaton, Kniha mrtvých, Vlastní životopis Sinuhetův (Egypťan Sinuhet), hieroglyfy
Mahábhárata, Rámájana
Li-Po, Tu-Fu, Konfucius, Lao-c' > taoismus
Persie Avicenna (Knihy lékařství, Knihy mrtvých)
Korán - súry (114 kapitol, seslaných postupně Mohamedovi)
Bible (celá následná evropská/světová literatura)
2
Homér (Joyce: Odysseus)
Sapfó
Ezop (La Fontaine, V+W, Krylov)
Aischylos, Sofokles, Euripides
Aristofanes
Sokrates, Platon, Aristoteles
Plautus (Moliere: Lakomec)
Cicero, Caesar
Vergilius (Dante: Božská komedie), Ovidius: Proměny (epická báseň: řadu mýtů (asi 250) popisujících různé proměny podoby), Umění milovat, Listy heroin
Seneca, Tacitus, Herodotos
3
periodizace, ideologie -> rozdělení na 3 lid
lit. duchovní, světská; druhy a žánry (legenda fraška)
Píseň o Nibelunzích
Píseň o Cidovi (Corneille: Cid)
Píseň o Rolandovi, Tristan a Izolda, Alexandreida (české verze)
Píseň o Beowulfovi
Slovo o pluku Igorově (Čelakovský: Ohlas písní ruských, RKZ)
Proglas
Panonské legendy
legendy -> sv. Václav, sv. Ludmila
Kristiánova legenda, legendy (Legenda aurea)
Kosmas
Hospodine, pomiluj ny, Svatý Václave
Alexandreis, Tristram a Izalda (evropské verze)
Dalimilova kronika
4
Tkadleček, Spor duše s tělem, žákovská/makarónská
Karel IV.: Vita Caroli
Mastičkář
legendy -> Kateřina, Prokop
ostrovská p., Kunhutina modlitba (lyrika)
Hradecký rkp. Podkoní a žák, Desatero, Satiry
Jistebnický kanc.
Tomáš Štítný ze Štítného
Jan Hus: De Ecclesia, Knížky o svatokupectví
Budyšínský rukopis
Petr Chelčický: Sieť viery pravé (Jednota bratrská)
5
Dante Alighieri (Vergilius), Petrarca, Boccacio (Hynek z Poděbrad)
Francois Villon (V+W, Loukotková, balada vůbec), Rabelais
Lope de Vega, Miguel de Servantes (Dyk, Vančura), Tirso de Molina
Geoffrey Chaucer (Boccacio)
William Shakespeare: Romeo a Julie, Hamlet, Othello, Macbeth (Sládek)
Erasmus Rotterdamský
Václav Hájek z Libočan: Kronika česká (Kosmas,RKZ)
Jan Blahoslav (Bible kralická, Chelčický)
Daniel Adam z Veleslavína
6
gongorismus, marinismus
Torquato Tasso
Pedro Calderón de la Barca, Terezie z Ávily, Jan od Kříže
John Milton
Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen
commedia dell arte (Moliere)
Jan Amos Komenský: Labyrint světa a ráj srdce, ped. spisy, Kšaft
Bohuslav Balbín (Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého, jinak Balbínova obrana. Přesvědčuje zde o schopnosti češtiny a snaží se o její vzkříšení. Toto dílo za Balbínova života tiskem nevyšlo, šířilo se opisem. Poprvé je vydal až František Martin Pelcl, latinsky, v roce 1775), Bedřich Bridel, Adam Michna z Otradovic, Kocmánek
7
Pierre Corneille (Píseň o Cidovi), Jean Racine, Moliere (Plautus, commedia dell arte)
Carlo Goldoni (commedia dell arte)
Voltaire, Denis Diderot - Encyklopedie
Daniel Defoe (Pleva)
Jonathan Swift
Josef Dobrovský
Václav Matěj Kramerius
bratři Thámovi
Josef Jungmann
rukopisy
František Palacký
Ján Kollár
Václav Kliment Klicpera, Čelakovský
8
Jean-Jacques Rousseau (Feuchtwanger - Bláznova moudrost)
Antoine-Francois Prévost (Nezval)
Johann Wolfgang Goethe: Faust, Friedrich Schiller
Novalis, Heinrich Heine
Wordsworth, George Gordon Byron, Percy Bysshe Shelly, Walter Scott
Alexandr Sergejevič Puškin: Evžen Oněgin, Michail Jurijevič Lermontov, Nikolaj Vasiljevič Gogol
Victor Hugo, Stendhal, Alexandre Dumas, Alfred Musset
Edgar Allan Poe
Adam Mickiewicz
Josef Kajetán Tyl
František Ladislav Čelakovský (ústní lidová slovesnost)
Karel Jaromír Erben
Karel Hynek Mácha: Máj
přechod k realismu: Božena Němcová: Babička (Baar: Paní komisarka)
Karel Havlíček Borovský
9
Stendhal,Honoré de Balzac, Gustave Flaubert, Guy de Maupassant
Ivan Alexandrovič Gončarov, Lev Nikolajevič Tolstoj, Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Zločin a trest
Émile Zola: Rougon-Macquartové
Jirásek, Rais, Světlá, Winter, Jindřich Šimon Baar
bratři Mrštíkové
10
Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Jakub Arbes
Svatopluk Čech, Josef Václav Sládek (Shakespeare), Krásnohorská
Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Sládek, Julius Zeyer
11
symbolismus, impresionismus, dekadence, civilismus
Charles Baudelaire, Jean Arthur Rimbaud, Paul Verlaine
Oscar Wilde
Walt Whitman
Anton Pavlovič Čechov
Karel Hlaváček
Česká moderna: Josef Svatopluk Machar, Antonín Sova, Otokar Březina, František X. Šalda (1. generace)
12
S. K. Neuman, Fráňa Šrámek (odlišit anarchismus, impresionismus a vitalismus v jeho díle), Karel Toman, Viktor Dyk, František Gellner
Petr Bezruč
13
kubismus, futurismus, expresionismus, dadaismus, imažinismus, surrealismus
Guillaume Apollinaire
Christian Morgenstern
Vladimír Vladimirovič Majakovskij
Tristan Tzara
Gottfried Benn
(André Breton/Paul Éluard)
Sergej Alexandrovič Jesenin, A. A. Blok, Anna Achmatovová, Marina Cvetajeva), Velemir Chlebnikov (zaumnyj j., palindromy, paronomázie)
14
proletářská poezie, poetismus, surrealismus, katolický/spirituální proud
Jiří Wolker
Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl
Jakub Deml, Jan Zahradníček, Bohuslav Reynek/František Halas, František Hrubín, Vladimír Holan,
15
Erich Maria Remarque, Romain Rolland, Ernest Hemingway, Arnold Zweig (Spor o seržanta Gríšu)
Maxim Gorkij, Michail Bulgakov, Boris Pasternak
James Joyce, Virginia Wolfová
Francis Scott Fitzgerald, John Steinback
bratři Mannové, Stefan Zweig
Antoine de Saint-Exupéry, André Gide
Franz Kafka
16
Jaroslav Hašek
Vladislav Vančura
Jaroslav Durych
Ivan Olbracht
Jaroslav Havlíček, Václav Řezáč
bratři Čapkové, Karel Poláček
17
H. Barbusse, Erich Maria Remarque, Romain Rolland, Ernest Hemingway, Arnold Zweig (Spor o seržanta Gríšu)
Hašek, Kopta, K. Čapek
William Styron, Joseph Keller, Kurt Vohnegut (Jatka č. 5), Patrick Ryan, Heinrich Böll, Alberto Moravia, Boris Polevoj,
Julius Fučík, Jan Drda, Norbert Frýd, Branald, Ladislav Fuks, Bohumil Hrabal, Jiří Weil
Jaroslav Seifert
18
Joseph Heller: Hlava XXII, Alexandr Solženicyn, Heinrich Böll, Jerome D. Salinger, Jacques Prévert, Albert Camus: Cizinec
beatnici
García Márquez, Umberto Eco
sci-fi, fantasy, detektivky
19
Vl. Holan, J. Seifert, F. Halas, Fr. Hrubín, J. Zahradníček, Josef Kainar, Jiří Kolář, Karel Šiktanc, Oldřich Mikulášek, Jan Skácel
20
Arnošt Lustig, Ladislav Fuks, Vladimír Páral, Bohumil Hrabal, Milan Kundera, Ludvík Vaculík, Josef Škvorecký
21
Ladislav Fuks, Vladimír Páral, Bohumil Hrabal, Ota Pavel,
Milan Kundera, Josef Škvorecký, Pavel Kohout, Lustig, Mačko, Tigrid
Vaculík, Kantůrková
ineditní nakladatelství
exil.: '68 Publishers, Index, čas. Svědectví
samizdat: Petlice, Expedice, Česká expedice, Pražská imaginace; čas. Vokno, Revolver Revue
22
Michal Viewegh, Petr Švabach, Tereza Boučková, Květa Legátová, Miloš Urban, Jáchym Topol, Emil Hakl
23
definice satiry, Podkoní a žák, Mastičkář, Karel Havlíček Borovský, Svatopluk Čech, Josef Svatopluk Machar, Viktor Dyk, František Gellner, Jaroslav Hašek, V+W, Miloslav Švandrlík, Suchý Šlitr, Šimek Grossmann, Cimrman
24
antické drama
Aischylos, Sofokles, Euripides
B alžbětinské divadlo a klasicismus
William Shakespeare: Romeo a Julie, Hamlet, Othello, Macbeth
Moliere
C novodobé divadlo
Henrik Ibsen, Oscar Wilde, G. B. Shaw
absurdní divadlo
25
liturgické/světské drama
Mastičkář
bratři Thámovi, Bouda, Václav Kliment Klicpera
Josef Kajetán Tyl
okruh Národního divadla
bratři Mrštíkové
bratři Čapkové
Osvobozené divadlo
Semafor, Divadlo Járy Cimrmana…

Česká poezie od 1948

15. dubna 2010 v 23:41
1948-1956
Širší diferenciace tvorby omezena. 1949 Svaz československých spisovatelů; jedinou možnou tvůrčí metodou byl vyhlášen socialistický realismus: zjednodušoval společenskou funkci umění (tzn. umění musí podporovat režim), přeceňoval tematiku a výchovný záměr, nerespektoval estetickou funkci umění a tvůrčí individualitu. Bylo potlačeno právo autora na subjektivní sebevyjádření, osobní prožitek, individuální výraz měl být nahrazen výrazem kolektivním, ve jménu lidovosti a političnosti byla do pozadí zatlačena sféra intimní a morální. Vyzvedáván byl hlavně Jiří Wolker (jako autor neproblematický). Zavržen byl např. Orten, ale i Mácha, vyhrotila se kampaň proti Halasovi, Seifertovi (jeho Píseň o Viktorce byla označena za výsměch pracujícímu člověku, výraz úpadkové nálady naší inteligence) a Hrubínovi (jeho Hirošima je prý temná, plná zmaru a osobního smutku, který zkresluje světlé obrysy naší přítomnosti a budoucnosti).
Byly pořízeny seznamy zakázané literatury:
- ruralisté, katoličtí autoři, legionáři
- poúnoroví emigranti (Blatný, Čep, Peroutka, Hostovský…)
- autoři odsouzení v procesech začátkem 50. let k trestu smrti nebo vězení (Zdeněk Kalista, J. Zahradníček, Bedřich Fučík, F. Křelina, J. Knap…)
Někteří autoři se snažili uniknout této situaci lyrickou poezií, návratem k domovu a rodině (Nezval, Seifert).
Byly zakázány některé noviny a časopisy: Listy, Lidové noviny.
1956-1970
Po odhalení "kultu osobnosti" Stalina začala v české poezii krystalizovat tvorba básníků kolem časopisu Květen - "poezie všedního dne" (navázali na Skupinu 42): Holub, Šiktanc, Šotola.
Básníci se zamýšlejí nad smyslem života v tomto složitém období a neklidném světě, který se člověku odcizuje: Kainar, Mikulášek, Hrubín, Holan.
Holanova poezie je znovu obtížně srozumitelná a tím imponuje nastupující básnické generaci: J. Hanzlík, I. Wernisch, J. Gruša.
Jiní se zaměřili po vzoru beatníků na provokativní ironizování a podemílání jistot, stylizují se do postavy villonského vyděděnce: Václav Hrabě.
Další si razí cestu do oblasti písňových textů: J. Suchý, J. Šlitr (zakládají r.1957 Semafor), J. Vodňanský.
70. léta
Pokus normalizovat všechny odchylky poezie, tak jako celou společnost.
Někteří autoři zaujali pozice v normalizovaném Svazu spisovatelů a vrátili se k politickým proklamacím: Pilař, Taufer, Skála, Rybák, Šajner.
Klesá i úroveň tvorby Miroslava Floriana. Seifert publikuje pouze v samizdatech.
Mladší básníci překonávají krizový stav intimní a erotickou poezií (Sýs, Žáček, Skarlant) nebo náměty domova, venkova, přírody (Černík, Odehnal).
Pokusem o obnovení meditativní lyriky byla tvorba Josefa Peterky - hledá pozitiva v životě.
Výrazně se uplatňují i ženy: Marcela Chmarová a Lenka Chytilová - přinesly do poezie problematiku zaměstnané ženy, sužované rozpory mezi proklamovanou emancipací a tíživou zkušeností manželky, matky či milenky ve světě rozpadajících se citových vztahů.
V tvorbě pokračují i básníci zbavení možnosti publikovat = disidenti. Jejich práce jsou vydávány v rukopisných edicích jako např.:
Edice Petlice - Ludvík Vaculík
Expedice - bratři Havlové, Jan Lopatka
Kvart - Jan Vladislav
Česká expedice - Jaromír Hořec
Dále vycházejí strojopisné sborníky a časopisy: Obsah, Kritický sborní, Vokno - Revolver revue
Exilové autory vydávají nakladatelství v zahraničí:
68 Publishers (vzniklo 1971) - Josef Škvorecký a jeho žena Zdena Salivarová - Toronto
Německo: Index, Arkýř, Poezie mimo domov
Anglie: Rozmluvy
Exilové časopisy:
Svědectví - Pavel Tigrid - Paříž
Listy - Jiří Pelikán - Řím
V 70. A 80. letech lze pozorovat 3 proudy literatury:
1. Oficiální literatura vydávaná domácími nakladatelstvími
2. Ineditní = samizdatová - opisovaná na stroji a tajně distribuovaná
3. Exilová
Charta 77 - prohlášení s požadavkem, aby soudobý režim dodržoval svoje vlastní zákony a Listinu základních lidských práv a svobod. Prvními mluvčími byli Václav Havel, filozof Jan Patočka a bývalý ministr školství a zahraničí Jiří Hájek.
Opět je vydán seznam zakázaných autorů, tzv. "index": Kundera, Havel, Tigrid, Vaculík, Lustig, Škvorecký, Mňačko…
130 filmů uzamčeno do trezoru, např.: Ucho, Skřivánci na niti…
80. léta
Znamenala až na výjimky stagnaci, která se projevila poklesem čtenářského zájmu. Ineditní poezie se uchýlila do sféry protestních písní, v nichž zazněla obžaloba a výsměch brutální totalitní moci, která deformuje lidské vědomí: Karel Kryl, Jaroslav Nohavica, Jiří Dědeček, Pepa Nos, Jaroslav Hutka, Svatopluk Karásek.
Rozvíjí se undergroundová tvorba: Egon Bondy (Zbyněk Fišer - filozof, kandidát věd), Jáchym Topol, Marie Donátová, Ivan Martin Jirous = "Magor". Jejím typickým rysem je rozhodný odpor proti všemu oficiálnímu. Vyznačuje se syrovostí a drsností výrazu, nevyhýbá se vulgarismům, např. Magorovy Labutí písně (1948) - básnický záznam vězeňských zážitků. Tato poezie úzce souvisela s činností hudebních skupin (Plastic People of the Universe). Nejvýznamnějším světovým představitelem undergroundové hudby byl zenbuddhista Frank Zappa.
Po roce 1989
Obnovuje se umělecká pluralita, experimentální, postmoderní poezie, vydávají se dříve zakázaní autoři.
Vybraní autoři poválečné poezie
Vladimír Holan (1905 - 1980)
Rudoarmějci poslední sbírka, kterou mohl po válce vydat. Po patnáctileté nucené publikační, nikoli však tvůrčí odmlce nastává v r. 1962 boom Holanovy poezie (během dvou let 10 sbírek) : Bez názvu, Na postupu, Bolest, Strach, Na vlnách. Najdeme zde všechna základní témata Holanovy poezie: nezachytitelnost a nepomíjivost lásky, lásku mateřskou.
Noc s Hamletem (1964): Jedna z nejvýraznějších skladeb pocta Shakespearovi, básník rozmlouvá s Hamletem. Báseň je hlubokým obrazem doby a místa, které v ní člověk zaujímá. Proti pseudohodnotám komunistické "morálky" staví skutečné hodnoty: dětství, mládí, svobodu, lásku. Matka je jistota, nepodmíněná láska, nezávislá na okolnostech: "…ale ty ruce věrné všemu vezdejšímu, co jako polštář třeba natřásati pod hlavou syna, i kdyby to byl vrah."
Příběh je určen třemi složkami. První je básník, Holan sám, jeho promluvy, druhá osobnost Hamleta - výjimečná osobnost, unavená filozofující postava mimo čas a prostor, a třetí je vložený dialog Orfea a Eurydiky, které autor nechává vyjít z podsvětí a uniknout tak vražednému osudu.
K Hamletovi:
Nebylo spočinutí... Nikde, ani v něvědomí ...
Ale byl tu on, Hamlet, který jako Mozart-piják
převrhl Alpy, aby nejistě postavil láhev
na vrzavý schod strachu ze smrti,
on, tak těsně u sebe, že se mezi něho
vešla celá nesmrtelnost...
A skutečně: za jeho přítomnosti
nůž pod ovcí
by nemohl nic podřezat
a cín z roztavených starých křtitelnic
ztavil by se zase do podstatného tvaru.
Ale je úzkost. Byl na ráně věčnosti
a měl ji zahojit. Byl v hrobce otce
a měl být synem dětí...Byl
při svatém duše hudby
a měl být za cenu nevěstčí
nebo za cenu psa..."
Významnou roli mají ve skladbě i děti: obdivuje jejich bezprostřednost, jejich čistotu, ale i živelnost, nehodnotí poskytuje možnost výběru: "...a bezděky rozšlápnou poslední zrno z loňské úrody/ aby hned nato byly pokoušeny jaksi navíc/ nasadit na lebku ohně zlatou paruku stohu/" v přímé vazbě na to, že "Jsou plny života jako kůň,/ který cítí jezdce ne jako cizí bytost, ale jako svojí myšlenku..."
"Není mi lhostejný
ani jeden krůček a pád
dítěte v kopřivách… I když mu matka říká:
Jdi pro rum do čaje,
ono jde a stále si opakuje: rum do čaje, rum do čaje,
až nakonec zašeptá: čum do ráje...
ne ne, není mi lhostejný ani jediný pád…
Zamýšlí se nad pomíjivostí a věčností, absolutními hodnotami.
"Noc přesahovala noc… Náchylná k zemi
(...)
Pochopil jsme to, když Hamlet, netuše mé myšlenky,
pravil: "Co nás nyní jen obklopuje, zavalí nás jednou...
Byl jsem kdysi u požáru…
Nečíselný plamen stačil, abych si všiml
jediného kloubu přítomného baštýře
a abych musel myslit na kostlivé řezbářství
ničeho po ničem…
(...)
Ostatně… Není-li Boha,
není-li andělů a není-li i po smrti už nic,
proč ctitelé nicoty
neuctívají právě je, je nejsoucí?
Do těchto promluv je vložen fiktivní dialog Orfea a Eurydiky. Holan nechává Orfea vyvést Euridku z podsvětí a vrací ji do života: mimořádný moment v celé Holanově poezii. Básník celý život inklinuje k antice a nyní zde předkládá příběh, který, ač je plný něžné tragiky, vyústí šťastně.
"Orfeus:Jsi ráda?
Eurydika: Nevím, nepamatuji se ještě… Budu se zase musit učit
bolesti… Jak dlouho jsem byla mrtva?
Orfeus: Nebyl jsem právě statečný… Včera tomu bylo půl roku. A půl roku bylo potřebí, než jsem se rozhodl…
Eurydika: Mlč! Svět zajde na samá hrdinství
táhnoucí za sebou střeva!
(...)
Orfeus: Chvěješ se!…Jak jsi slabounká
Eurydika: Řekl jsi: Miláčku!
Ach ano, užuž jsem tam dole
zapomínala, když mi náhle vytanula
tvoje slova, že v podsvětí je vedle pramene zapomenutí
i pramen paměti…
Orfeus: Našlas jej?
Eurydika: Nehledala jsem jej…Nejhlubší bytí
je právě v nevědomí přemoženém láskou…
Stačila její úzkost o tebe,
její soucit i rozkoš i pravdivost,
abys byl zase u mne, pomáhal mi, vyzařoval
vším tím, co nemůžeme zvědět o sobě…
(…)
Pojď, drahá!… Ne!… Ponesu tě
a budu tě líbat… Budu tě líbat a hýčkat,
ponesu tě, ponesu tě, ponesu tě a budu tě líbat a hýčkat…
K lásce se vrací i ve následném pokračování promluv Hamleta a básníka.
"Láska!...Odvažuje se, dřív než žije,
a ničí to, co ji živí...Obrácený sníh...
Ale sníh pod patou anděla abstrakce
netaje...A jakože osud není zvědaví na ideál,
je panování a je vláda...Ale láska
měla by být, čím bude...Ale právě jí
poznáváme, že jsme odsouzeni už teď...
I absurdno je absurdní...
Nemáme na vybranou...."
Skládá hold své matce, mateřství vůbec.
"Maminka! Ta stále na nástupišti loučení
a nakonec sama!...Nejmenšími dveřmi
vstoupí, když je nám zle,
k její oslavě by nestačila noc,
ikdyby hvězdy jednou rukou zvedly vůz,
do kterého by usedla, jen aby spěchajíc
ke svému dítěti, dorazila dřív než její úzkost,
zatímco tma blázní,
Konec jej dovádí k absolutní fabulaci a dovršení své nadreality.
"Nedávno",řekl Hamlet, "byl jsem s několika mladými
u stárnoucího Shakespeara v Elsinoru...
Četl nám své verše...Kouřili jsme je,
pili je a chválii je, byli upřímní,
vyznávali jsme mu lásku, toužili slyšet další,
a když pak s námi hovořil o knihách,
slavili jsme ho jako bibliotekáře samotného Boha -
ale on se nikdy nedozvěděl, co jsme říkali,
když jsme potom vešli do ulic z casa del poeta trágico...
Ovšem ani nevědomost neznamená štěstí...
Ale báseň je dar!"
Jaroslav Seifert (1901 - 1986)
Nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984).
Po válce vydal 2 sbírky inspirované obrázky Mikoláše Alše a Josefa Lady: Šel malíř chudě do světa aChlapec a hvězdy.
Píseň o Viktorce (1950) - osud Viktorky a její autorky zobecňuje v písni o síle a osudovosti lásky. Intenzivně prociťuje tragiku obou osudů. Sbírka narazila na příkré odmítnutí komunistickou kritikou, což vedlo k nucenému Seifertovu odmlčení.
Roku 1954 → zpět do literatury sbírkou Maminka (1954) - téma lásky k matce dovedl k vrcholné umělecké úrovni.
Pro těžkou chorobu se Seifert znovu odmlčel, a když se vrátil k tvůrčí práci, dal se na cestu hledání nových postupů. Zmizely rýmy, pravidelnost verše, motivy smrti. Jeho verš zdrsněl. Kritici: "Až na dno mrazivě holého života se zadíval básník, který má pocit, že přežil svou smrt."
Sbírka Koncert na ostrově (1965) - lehce melancholické vzpomínky, vyzvedává životní hodnoty, které jsou schopny vzdorovat smrti a nicotě. Takovou hodnotou je především láska: "Snad je možno i bez lásky žít, však umírat bez ní, to je zoufalství."
Halleyova kometa - sbírka věnovaná Praze.
Odlévání zvonů - oslava ženství, zbraní člověka proti všudypřítomné smrti je vedle lásky tvůrčí práce: "Jen tak je možno vyslovit své pohrdání a smrt pokořit. A o to jde."
Po 1969 publikoval své hořké verše v samizdatech:
Morový sloup (1971, vyšla 1981) - pokračuje v teskném opěvování mladické lásky, která naplňuje smysl života.
Deštník z Piccadily (1978) - sbírka o nezničitelnosti lásky. Vyjadřuje neutuchající pocit vděčnosti k ženě (matce, milence, průvodkyni životem). Láska mu dává sílu vyrovnat se se smrtí.
Býti básníkem - poslední sbírka, podobné motivy, Všechny krásy světa - vzpomínková kniha.
Josef Kainar (1917 Přerov - 1971 Praha)
- básník, dramatik, textař, kreslíř a fotograf. Pracoval jako redaktor a dramaturg.
Jeho poezie je příběhová (epické prvky v lyrické básni) a intelektuální. Snaží se proniknout k podstatě jevu, postihuje složitou prostotu a krásu obyčejného člověka. Ironizuje skutečnost.
1. období tvorby: 1940 - 1947
Byl členem Skupiny 42. Vidí syrovou skutečnost světa, v němž musí člověk žít bez sebeklamů.
Osudy - ukazuje člověka jako hříčku v rukou nelít ostného osudu.
Nové mýty (1946) - sbírka líčí člověka v jeho ubohosti a odlidštěnosti (reakce na válku), vyjadřuje rozpor mezi absolutní představou lásky a její reálnou podobou. Své pojetí života vyslovil v nejznámější básni sbírky: Stříhali dohola malého chlapečka - zhudebnil Vladimír Mišík; stříhání dětských vlásků je první krůček k dospělosti, uvěznění v židli je prvním ochutnáním lidské nesvobody, lidské manipulovatelnosti. "Stříhali dohola malého chlapečka. Díval se na sebe. Nesmět se pohnouti. Nesmět se pohnouti na židli z železa. Už mu to začalo." Zdánlivě všední události povyšuje do podoby nového mýtu. Lidé se škodolibě podílejí na lidské degradaci svého bližního. Má skeptický názor na člověka, na sobectví, agresivitu, neschopnost svobody.
2. období tvorby: 1948 - 1956
Po únoru 1948 byla tvorba Skupiny 42 ostře odmítnuta, Kainar pracuje v brněnské Rovnosti, je vzrušen revoluční představou přeměny společnosti, přijme i požadavek bojovné, optimistické poezie:
Sbírka Český sen - idealizuje skutečnost, zjednodušuje problémy.
3. období tvorby: po 1956
Člověka hořce mám rád (1960) - "hořce" pro jeho nedokonalost a omyly; návrat k vlastní tvůrčí metodě.
Lazar a píseň (1960) - ve stejnojmenné básni Lazar není nemocný chudák, ale elegantní pán, který obchází město, otravuje lidem každou chvilku radosti a štěstí, rozsévá nedůvěru, nevíru v život, vyvolává pocity osamocení, izolace, cizoty, nicoty života (velmi podobná je Mikuláškova báseň Vyvolávač). Báseň Jaký to s ním bylo - když se člověku přihodí něco zlého nebo se nějak proviní, celý svět ho začne odsuzovat.
Moje blues (1966) - prokazuje smysl pro tragiku a tragikomiku životních situací, Kainarův pohled na život je bez iluzí, sebeironický. Báseň Malá půlnoční hudba: "Nebyl jsem zrozen. Byl jsem jenom vhozen. Do té vody. Do té černé vody. Která se žití nazývá. Byl jsem tam vhozen zaživa." Výsledkem ale není zoufalství, neboť nespornou hodnotou je láska: "Hledejte lásku. Jak ji slepec hledá. A jděte po lásce jak psi… Ale umějte domilovat."
Jeho poslední verše byly sebrány z novin a časopisů a vydány pod titulem Včela na sněhu (1982). Počátek 70. let charakterizují verše: "Jabloním se nechce ani kvést a voda stoupá…" Básník zraňovaný lhostejností a necitelností, plný úzkosti o člověka, vidí naději v "zázracích, ve chvilce štěstí neotrávené tak mnohým neštěstím kolem."
Nevídáno neslýcháno - sbírka pro děti.
Ivan Blatný (1919 - 1990) - narodil se v Brně, celý život s ním zůstal bytostně spjat. V 10 letech ztratil otce (Lev Blatný), ve 13 matku, brzy zemřela i babička a Ivan zůstal zcela opuštěn. Před únorem 1948 odjel na stipendium do Velké Británie a zůstal v emigraci. Pocit osamění a stesk po vlasti způsobily narůstání psychických potíží, nakonec byl nucen uchýlit se do psychiatrické léčebny v Ipswichi. 1991 byly jeho ostatky převezeny do Brna.
Patřil k básníkům Skupiny 42, ve sbírkách z let 1940 - 1947 vyjadřuje pocit své generace, těžko komunikuje s lidmi: Paní Jitřenka, Melancholické procházky, Tento večer, Hledání přítomného času.
1970 vydává J. Škvorecký v Torontu výbor z Blatného emigrantských básní a poznámky z léčebny :
Stará bydliště - vzpomínky na domov, především na Brno, a to v konkrétních obrazech. Cituje a parafrázuje Seiferta.
Jeho poslední knížka Pomocná škola Bixley (1979) vydána díky ošetřovatelce Francis Meachemové, která shromažďovala básně zmačkané v odpadkovém koši a posílala je vydavateli.
František Hrubín (1910 - 1971)
Hrubín se upjal k myšlence socialismu s téměř náboženskou vírou, takže konfrontace této naděje s poválečnou realitou byla pro něj zklamáním.
Po svržení atomové bomby na Hirošimu vydal báseň Hirošima - vyjadřuje pocity nové nejistoty, stálé ohrožení člověka. Kritika ji odmítla.
Hrubín pokračuje v tvorbě dětské poezie, stal se naším největším moderním autorem poezie pro děti: Říkejte si se mnou, Kuřátko a obilí, Mánesův orloj, Špalíček pohádek.
Další sbírky: Můj zpěv (1956) - básník překonal skepsi, nepředpokládá ráj na zemi, počítá s nebezpečím. Vrcholem sbírky je báseň Návrat do rodného kraje - dává si za úkol zpívat tak, "jako bys umřít měl zítra", a báseň Zpěv lásky k životu - smiřuje se s nezbytností smrtí, vždyť život i po smrti jedince jde dál.
Až do konce lásky - vrcholem je báseň Dřevo se listem odívá (titul je názvem první veršované staročeské milostné básně ze 14. stol.) - vyjadřuje nikdy nekončící touhu člověka překonat sama sebe, přechází v hymnickou oslavu moderního věku.
Romance pro křídlovku (1962) - lyricko-epický příběh lásky, zahájil Hrubínovu etapu vrcholné tvorby. Dvacetiletý chlapec bdí u umírajícího dědečka a sní o své lásce, mladičké Terině od kolotoče. Poprvé poznává lásku i smrt.
Zlatá reneta (1964) - lyrická próza o ztrátě orientace člověka v současném světě.
Srpnová neděle - lyrické drama čechovovského typu - minimum děje, jde o postupné odhalování charakteristiky postav.
Křišťálová noc - drama o vesnickém sobectví, o touze nahrabat co nejvíc majetku.
Oldřich Mikulášek (1910 Přerov - 1985 Brno)
Pracoval v redakci Lidových novin a literárního časopisu Host do domu.
Prosazoval se pomalu, neboť za svou představou poezie šel vytrvale bez ohledu na literární módu. Jeho tvorbu lze rozdělit:
1. básně analytické, zobrazující život jako stálý dramatický svár. Sbírky:
Ortely a milosti (1958) - jako protiklad života a smrti si Mikulášek vytvořil symbolickou postavu Vyvolávače - je to ďábel-pokušitel, který shání smrti mezi lidmi nové oběti, spílá lidem, kteří se smrti bojí, vyčítá jim, že trpně snášejí bídu svého života. "Jíst, pít a spát jsou naše dějiny…" (Stejný motiv u Kainara - Lazar a píseň.) Vytvořil také několik dalších obrazů, které mu pomáhají vyjádřit pojetí života: láska, krev, pulz a tráva - ta je zdánlivě to nejprostší, ale nejhouževnatější, přežije všechny nečasy, je symbolem národa a lidu, jeho nepřemožitelnosti a věčnosti: "Kdyby i botou krutou zdupali tě, ty musíš vstát a žít a růst, jak věčně roste novorozené dítě, jako národ, jako lid."
Svlékání hadů, To královské, Krajem táhne prašivec: tyto sbírky jsou vrcholem Mikuláškovy poezie. Život je podle Mikuláška boj, stálé střetávání protikladných sil, za něž se platí krví. Základním kamenem jeho poezie je výzva k plnému a intenzivnímu životu. Život jako závrať nalézá v lásce. Jeho milostná poezie patří k vrcholům české milostné lyriky. Výbor jeho milostných veršů uspořádal Jan Skácel pod názvem Běžící luna.
2. básně syntetické, směřující k harmonii: Horoucí zpěvy, Divoké kačeny, První obrázky, Albatros - poema.
Další tvorba:
Šokovaná růže (1969) báseň Černý triptych - reaguje na rok 1968: "Budeme jednou balvan, obrovský balvan klidu, porostlý vzácnými mechy, a na něm vyryto bodly, že zachovali jsme klid."
Veliké černé ryby a dlouhý bílý chrt (1981) - sbírka vyšla po delší nedobrovolné odmlce.
Žebro Adamovo (1981), Sólo pro dva dechy (1983), Čejčí pláč (1984), Druhé obrázky (1986). Čím více se blížil konec Mikuláškova života, tím víc se věnoval tématu lásky, ženy a věčně zelené trávy. Píše verše s vědomím, že se kolem devalvuje hodnota člověka a zvětšuje se vzdálenost mezi lidmi.
Kamil Bednář (1912 - 1970)
Básník existenciální poezie a tvorby ortenovského ladění, člen Ohnice.
Kámen v dlažbě (1937) - sbírka halasovského typu (pesimistická, spiritualistická).
Rok (1939) - vášnivě protestoval proti brutálnímu zásahu nacistů proti vysokoškolákům 28. října 1939.
Dojmy z války a okupace: Praha pod křídly války, Paměť bojovníků.
Existenciální poezie pokračuje v 60. letech: Jezdci v topolech (1961), Střepiny, o které jsem se nepořezal.
Posmrtně vyšly Příběhy z přítomnosti - báseň Chlapec - vypráví skutečnou událost o tom, jak desetiletý chlapec zachránil asi dvouleté dítě, které vypadlo z okna činžáku (zachytil je do roztaženého kabátu): "Snad i padající vesmír dal by se zachytit do dětského kabátku. Až budou všichni mít taková srdce."
Jaromír Hořec (1921)
Člen skupiny kolem vydavatelství Mladá fronty. Byl jejím šéfredaktorem 1945 - 1950. 1980 zatčen pro "podvracení republiky".
R. 1970 měla vyjít sbírka Půlnoční jamsession, ale její sazba byla zabavena (vyšla 1976 v Torontu) → emocionální básně s výrazným politickým podtextem (odposlechy, vytrhávání slov z kontextu…), např.:
"Řeč vzali do vazby,
donutili ji stát nahou
před strážci špinavých jazyků
na dně pokálených betonových podlah…
I předložky jsou podezřelé z podvracení.
A příkoří se děje všem,
kteří po ránu zvedají hlavy,
aby se nadechli světla…"
Miroslav Holub (1923 - 1998)
Lékař, pracovník Mikrobiologického ústavu ČSAV, v jeho poezii se objevuje svět vědeckých výzkumů, devastace mezilidských vztahů, ale i velikost člověka. Intelektuální přístup vědeckého pracovníka k životu ovlivnil i jeho poezii - nemá důvěru k básnické intuici nebo zjevení v básníkově nitru. Zdůrazňuje úlohu lidského intelektu v umělecké tvorbě. Sbírky:
Denní služba - báseň O Popelce - o lidské vůli a schopnosti poprat se se životem.
Achilles a želva, Slabikář, Jdi a otevři dveře - báseň Dveře - "Jdi a otevři dveře. I kdyby tam byla jen tikající tma… i kdyby tam nic nebylo, jdi a otevři dveře. Aspoň průvan bude." Pes v lomu - boj proti lidské lhostejnosti, nelidskosti a zlu.
Kam teče krev, Tak zvané srdce - inspirací je mu jednoznačně svět moderní vědy, zejména oblast výzkumu a medicíny. Objevuje poezii ve vědeckém poznání: "…lidštější, oč lidštější je věda, nežli nevědění." Popisuje odborné termíny citově zabarvenými epitety, např. "prstíčky meteoritů". Na první místo staví dřinu a houževnatost vědecké práce, službu lidem, statečnost tváří v tvář bolesti a smrti. Báseň Diskobolos - podobenství doby stalinismu. Diskobolos symbolizuje schopného člověka, kterému režim znemožní uskutečnit jeho myšlenku. Diskobolos zkamení před vrhem, neboť vrh se musí nejprve projednat a schválit na příslušném úřadu - je to podobenství o deformující síle byrokracie, o její schopnosti spoutat a umrtvit sílu, nadání a iniciativu lidí.
Holub vydal 2 knížky básnických reportáží:
Anděl na kolečkách - z USA, obdivuje dokonalou techniku, ale nemá pocit, že zde žijí dokonale šťastní lidé.
Tři kroky po zemi - z vědeckých laboratoří, výroky vědců.
Jan Zahradníček (1905 - 1960)
Básník metafyzického zaměření náležející ke skupině katolických básníků. 1952 odsouzen na 13 let vězení, byl propuštěn po 8 letech, nedlouho před svou smrtí. Je fascinován smrtí, snaží se obrátit čtenáře od duchovní záhuby, kterou spojuje s komunismem, k Bohu. Po 1945 vydává sbírky Svatý Václav, La Salleta. Po 1948 už publikovat nesmí.
Teprve posmrtně v roce 1969 vyšla sbírka Čtyři léta - básně z vězení.
Znamení moci (1991) - "Ubozí. Dosud žádný monarcha nebyl tak podváděn jako tito vládci obklopení prázdnotou svého hřmotu, jenž nepropouští už ani hlásek pravdy." Poslední sbírkou je Rouška Veroničina.
Josef Hiršal (1920)
Básník vizuální a experimentální poezie, člen skupiny Ohnice. Po 1948 se věnoval tvorbě pro děti, protože za stalinismu nebylo pro experimentální poezii místo.
R. 1968 vydal v atmosféře politického a kulturního uvolnění společně s Bohumilou Grégrovou (1921) sbírku JOB - BOJ.
Společně sestavili také antologii (sborník) Experimentální poezie.
Po r. 1969 již jeho knihy nesměly vycházet. Po r. 1989 společně vydávají texty z let 1975 - 1979: Trojcestí a Let let - memoárové dílo ("let let" znamená "let roků").
Jan Skácel (1922 - 1989)
Básník brněnské skupiny Host do domu, vedle Sieferta bývá označován za nejvýznamnějšího českého básníka 2. pol. 20. stol.
Do literatury vstoupil jako 35letý vyzrálou sbírkou Kolik příležitostí má růže (1957) - vyzvedává hodnoty domova, člověka, nejlepší tradice naší literatury. Dožaduje se mravnosti a podle ní hodnotí svět (např. Pocta Erbenovi).
V 60. letech vycházejí sbírky: Co zbylo z anděla, Hodina mezi psem a vlkem, Metličky, Smuténka - báseň Smlouva:
"Nechci, aby mne obmýšlel kterýkoli bůh.
Mám odedávna svého,
pro vlastní potřebu, i k svému narovnání.
A pro pokoru, které je mi třeba.
Někdy se přihodí, že lidská duše smrdí
jak namoklá psí srst.
Za to se nerouhám.
Chci jenom,
aby bolest opravdu bolela a slza byla slza."
Smuténka:
"V noci jsem uslyšel smuténku.
Přišla a prostředním prstem
ťukala na sudy,
jestli je víno doma.
Všechno chce o nás vědět
smuténka za nás smutná."
V 70. letech píše Skácel pro samizdat a exilová nakladatelství: Chyba broskví, Dvanáct sonetů pro starou lásku, Tratidla aj. V 80. letech mohly některé sbírky vyjít i v Čechách - např. Odlévání do ztraceného vosku.
Skácel psal i prózu - soubor lyricko-epických "kurzívek" nazval Jedenáctý bílý kůň (1964), např. Malá recenze na stát - obdiv k nepálské vládě, která zakázala výstup na jednu z velehor.
Posmrtně r.1993 vyšel soubor obdobně laděných próz Třináctý černý kůň.
Byl iniciátorem časopisu ROK (Revue otevřené kultury), která mohla vycházet až po listopadu 1989.
Václav Hrabě (1940 - 1965)
Básník a hudebník. Jeho život je spjat především s hubou (jazz), vystupoval v klubech. Zemřel nešťastnou náhodou na otravu plynem. Jeho básnické sbírky vyšly až posmrtně: Stop-time, Blues v modré a bílé.
Souborné vydání jeho básní vychází od r. 1991 pod názvem Blues pro bláznivou holku - báseň Prolog: "Pánové, věčně skeptičtí a přezíraví, které své smutky vážete do kytek… upozorňuji vás, tohleto není přípitek na vaše zdraví. Pasáci poezie. Kšeftaři metafor… To jen pro skutečné lidi, které jsem poznal… pro všechny, kdo ve svých rukou nesou tento krásný, ztřeštěný a jediný svět a pomáhají mu kupředu přes klatby papežů a sliny velkozlodějů, přes všechny strejčkovské demokracie, mory a války." Nejznámější je báseň Variace na renesanční téma, zhudebněná Vl. Mišíkem.
"Láska je jako večernice Láska je jako krásná loď,
plující černou oblohou. která ztratila kapitána,
Zavřete dveře na petlice! námořníkům se třesou ruce
Zhasněte v domě všechny svíce a bojí se, co bude zrána.
a opevněte svoje těla
vy, kterým srdce zkameněla.
Láska je bolest z probuzení Láska je jako večernice
a horké ruce hvězd, plující černou oblohou.
které ti sypou oknem do vězení Náš život hoří jako svíce
květiny ze svatebních cest. a mrtví milovat nemohou.
Jiří Kolář (1914-2002 v Paříži)
Světoznámým se stal i svými výtvarnými pracemi, zejména kolážemi. V poezii především experimentuje, např. píše ódy, ale spojuje je se všedními tématy, sestavuje básně z úryvků hovorů zaslechnutých na ulici atd.
Křestný list (1941) - první sbírka.
Spolu s Kainarem byl vedoucí osobností Skupiny 42. Spojoval je pocit doléhajícího tlaku města. Je obludné, odpuzující, ale je v něm nakupeno nejvíc lidských osudů. Koláře poutá zejména periferie, v níž se střetává civilizace s přírodou. "Skřivane, zmýli si jednou žitný lán s lánem komínů…" Proti nadnesené mluvě reflexivní lyriky volí prozaické, často hovorové a slangové výrazy, "řeč ulice". Sbírky Ódy a variace, Limb a jiné básně.
Dny v roce (1948) - do banálních městských scenérií jsou zasazena drobná lidská dramata. Sbírka je stylizována jako básnický deník, tituly tvoří data. Kolář ji označil jako variaci milostných listů Ovidiových. Dobová kritika ji označila za "umouněné střepy, do nichž autor naturalisticky rozbil svět". Tyto kritiky vyřadily Koláře z poezie až do 1957.
1953 byl na 9 měsíců uvězněn, protože při prohlídce bytu kritika Václava Černého nalezla StB rukopis Kolářovy sbírky Prométheova játra - jeho deník z 1950 - 1951.
R. 1966 mohla vyjít sbírka Vršovický Ezop - obsahuje výpověď bývalých vězňů koncentračních táborů, úryvky z dopisů našich buditelů, stylizované záznamy manželských a rodičovských rozhovorů.
R. 1969 sbírka Návod k upotřebení (1969) . Další díla už nemohou vycházet, kolují v opisech a vycházejí v zahraničí, např. Očitý svědek (1983).
V 80. letech se už Kolář zcela věnuje výtvarné práci.
Karel Šiktanc (1928)
Člen skupiny kolem časopisu Květen.
Heinovské noci - sbírka srovnávající velikost německých umělců s nízkostí fašistů.
Zaříkávání živých, Mariášky (1969).
Pak se musel odmlčet, jeho poezie vycházela v Edici Petlice v zahraničí (Mnichov): Jak se trhá srdce, Pro pět ran blázna krále, Tanec smrti: "Tady ta zem, to je srdeční krajina světa. Tady to bolí, jak by zamrzala krev."
V 70. a 80. letech se prosazovala sýsovsko-žáčkovská generace: Karel Sýs, Jiří Žáček, Petr Skarlant.
Dále generace "osamělých běžců" (nezařaditelní, každý psal jinak): Lubomír Brožek, Lenka Chytilová, Jiřina Salaquardová, Soňa Záchová, Zuzana Bratršovská, Sylva Fischerová, Markéta Procházková…
V exilové literatuře to byli :
Karel Kryl (1944 - 1994) - písničkář - soubory textů Bratříčku, zavírej vrátka, Kníška Karla Kryla, 17 kryptogramů na dívčí jména.
LP: Rakovina, Karavana mraků, Plaváček.
Jaroslav Hutka - zpívající básník - Havlíčku, Havle - píseň reagující na uvěznění V. Havla.
Ivan Wernisch - sbírky : Zimohrádek, Loutky, Doupě latinářů.
Ivan Diviš - sbírky: Rozpleť si vlasy, Nové vypouští krkavce, Beránek na sněhu.

Česká poválečná próza

10. března 2010 v 23:40
Česká poválečná próza
Léta 1945-1948
Návrat k válečným prožitkům:
  • Jan Drda → za války pohádková dramata, která si po válce získala velkou oblibu: např. Hrátky s čertem, Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert
Němá barikáda - povídky; heroizuje postoj Čechů za okupace, např. povídky Pancéřová pěst, Včelař, Vyšší princip; první prozaické ztvárnění událostí 2. světové války (včetně heydrichiády, Pražského květnového povstání a osvobození) v české literatuře. Soubor je uvozen citátem z Halasovy básně Zpěv úzkosti: Třetí fronta, Včelař, Vyšší princip, Hlídač dynamitu, Vesnická historie, Nenávist, Padlý beze jména, Pancéřová pěst, Zákeřník, Až vstanou mrtví, Němá barikáda
Julius Fučík - komunistický novinář a spisovatel.
Reportáž psaná na oprátce - vydala ji Gusta Fučíková na podzim 1945. Texty byly napsány ve vězení na Pankráci roku 1943 a propašovány ven. Jsou svědectvím o Fučíkově zatčení, výsleších a popravě (o autentičnosti textů se od 70. let množí pochybnosti, ale přesvědčivé důkazy nejsou).
(uk. viz http://literatura.kvalitne.cz/reportaz.htm) Nutno hodnotit objektivně - o r. 48kult JK - jeden z příkladů zneužití spisovatele soc. propagandou
  • Adolf Branald (1910-2008) čerpal z vlastních zkušeností železničáře během okupace.
Roku 1965 obdržel titul Zasloužilý umělec, v roce 1996 mu byla udělena Cena PEN klubu za celoživotní dílo.
Řada jeho děl byla zfilmována. Alfred Radok režíroval film Dědeček automobil (Radokovým asistentem, který si ve filmu i zahrál, byl Miloš Forman). Podle jeho knihy Vizita natočil režisér Karel Kachyňa dva filmy - Pozor, vizita! a Sestřičky.
Severní nádraží - Lazaretní vlak
Románová dilogie o velkém pražském nádraží za nacistické okupace a Květnového povstání.
Obě prózy obsahují po 9 číslovaných kapitolách. V 1. části dilogie se kapitoly soustřeďují většinou ke klíčovým momentům doby (září 1938, březen 1939, 17. listopad 1939, atentát na Heydricha atd.), v druhé části je děj ohraničen 5. a 9. květnem 1945. Spojujícím prvkem, "hrdinou" obou románů je samotné Severní nádraží → živoucí organismus fungující (nebo také vypovídající poslušnost) díky sehranému kolektivu českých zaměstnanců. Zatímco v Severním nádraží jsou kronikářsky zaznamenávány postupné změny ve vztazích mezi železničáři a dosazenými německými úředníky, v Lazaretním vlaku válečná epizoda v historii Severního vrcholí dramatickým střetnutím jeho obránců s ustupujícími okupačními jednotkami a s vojáky z nemocničních vagonů odstavených uvnitř nádraží. K obětem války přibude na samém jejím konci čtyřicet povstalců, popravených na rozkaz esesáka Kaubische. Relativně největší pozornost věnuje autor postavě přednosty Jaromíra Babánka. Babánek se jako pedantický úředník těžko smiřuje se sabotážemi a poškozováním drážního inventáře, časem se však přece jen zapojí do činnosti odbojové organizace, v níž má hlavní slovo energický průvodčí Hlaváč. Z početné galerie železničářů a povstalců (dozorčí Belza, dopravní náměstek Lerous, hradlař Vejr, výpravčí Kolda a mnoho dalších) vystupují do popředí jako výraznější individuality jen nemnozí (např. inspektor Fíc, který odboji hodně pomůže, třebaže je to člověk slabý a bojácný; nebo hubatý, ale obětavý doktor Vošahlík). Zřetelněji jsou odlišeni němečtí úředníci a důstojníci (bývalý hudební kritik Rahmke, milovník statistik Pracht, fanatický velitel lazaretního vlaku Roderich, zohavený letec Möbus aj.) a také kolaborant Macura, Babánkův nástupce ve funkci přednosty, který se teprve ke konci války marně pokouší vylepšit si pověst. Rámcovou funkci (viz např. Dekameron) plní v dilogii postavy vrátného Mikoláška, znalce historie nádraží, a jeho synovce Standy Trubače, který na Severní přichází po záboru Sudet z Moldavy a po osvobození se tam opět vrací.
Branald jako spisovatel reportérského typu si více než fantazie cení reality, autentičnosti faktů a jednotlivin, osobního poznání a očitého svědectví. V jeho objektivním a věcném záznamu dění se obráží znalost zobrazovaného prostředí a detailů železničářské práce: Branald sám sloužil v letech 1936-52 u železnice a za války působil na pražském Masarykově nádraží. Převažující realistický popis, v er-formě s minimálním rozestupem mezi subjektem autora a subjektem vypravěče (v 1. osobě jsou podány jen Babánkovy promluvy, uvádějící každou z kapitol), v kompozici řadící paralelně vedle sebe výjevy spjaté nikoli příčinně, nýbrž prostorově (s výjimkou několika scén z Německa je dějištěm dilogie takřka výhradně prostor nádraží a přilehlých ulic) a v hojném využití železničářského slangu. - K formě kolektivního románu bez ústředního hrdiny vedlo Branalda vedle reportérských sklonů i jeho pojetí odboje a povstání: chápe jako aktivity spojující lidi různé sociální příslušnosti i politických názorů a zároveň (s jistou dávkou dobového utopismu) jako předobraz poválečné součinnosti všech vrstev národa na obnově zničených hodnot. V jednání postav nevyzvedává politické motivy (s výjimkou komunisty Hlaváče jsou železničáři vesměs politicky indiferentní), ale motivy obecně lidské, a zejména pracovní, profesní. Profesionální soudržnost a čest lidí od dráhy jsou hlavními sjednocujícími momenty odboje na Severním. Pro Babánka je válka především porušením řádu v jemu svěřeném výseku světa. Řadoví zaměstnanci sice literu železničních předpisů nectí tak striktně, ale i pro ně je nádraží čímsi nadosobně závazným, ba mateřským. Proto se také dilogie uzavírá obrazem obnoveného provozu nádraží a prvního vlaku, který odtud po válce vyjíždí.
· Miloš Václav Kratochvíl - jeden z nejlepších autorů historických románů: Král obléká halenu (o Václavu IV.), Život Jana Ámose, Evropa tančila valčík (předválečné Rakousko), Evropa v zákopech (1. svět. válka)
Únor 1948-polovina 50. let
Prosazuje se socialistický realismus, jehož základním projevem je budovatelský román, podrobně popisuje pracovní prostředí, řeší výrobní problémy, schematicky rozděluje charaktery postav (zastánce politiky KSČ je vždy mravný, pozitivní hrdina, zastánce opačných názorů je padouch, kulak, buržoazní živel nebo rozkolísaný intelektuál), zabývá se motivy třídních bojů, sabotáží, osídlování pohraničí, budování socialistického průmyslu, združstevňování vesnice.
Budovatelské romány:
  • Václav Řezáč: Nástup, Bitva
vlastním jménem Václav Voňavka, byl předním českým prozaikem a publicistou. Psal knihy pro mládež i psychologické romány. Z chudých poměrů, neshody s otčímem. Začal literárně publikovat od konce 20. let. Po 2. světové válce působil v Čs. státním filmu. Společně s Janem Drdou udávají směr nové levicové linii české literární tvorby. Dnes je VŘ považován za klasika socialistické literatury. V dobách mezi oběma válkami a během nacistické okupace patřil Václav Řezáč k přívržencům introspektivního psychologického pohledu. Ve své tvorbě pozorně vnímal podněty moderní prózy a citlivě na ně reagoval. Přitom si zachovával svou osobitost a zvláštnost. Dětství ovlivnilo pocitovou sféru Řezáčových románů. Jeho vnímání bylo ovlivněno představou nepřekonatelných sociálních přehrad, vyvržeností a nekonečné bídy. Nejvlastnějším Řezáčovým projevem byl román i povídky (souborně v 1956 Tváří v tvář). Řezáč je prozaik, racionalista, své estetické zásady si ujasňoval v divadelní kritice a úvahách o spisovatelské práci (O pravdě umění a pravdě života), jeho psychologické romány se přímo nebo nepřímo dotýkají tématu umění a umělecké tvorby. Svoje poslání spatřoval v hledání řádu schovaném v nahodilostech. Proto svá díla tvořil jako stavbu s různými paralelami, staví na konfrontaci jedince s okolím, dramaticky rozvíjí děj.
Psychologické romány Černé světlo (1939), Svědek (1942), Rozhraní (1944) → vrcholné Řezáčovo dílo psychologické tvorby. Hrdinové: neúspěšný spisovatel Jindřich August a vynikající herec Vilém Haba. Zatímco Jindřich se vyznačuje osamělostí a trapnou každodenností, Vilém lehce dosahuje úspěchu: paradoxní vyznění. Osudový smolař Jindřich nachází díky trpělivé práci cestu k úspěchu, herec Vilém, který dosud nemusel řešit žádné překážky, podléhá na vrcholu své kariéry vnitřní krizi.
Budovatelské romány: po Únoru 1948 se Václav Řezáč ve svých socialistických románech zaměřil na poválečný politický vývoj, zvláště pak na osidlování pohraničí: Nástup (1951), hlavní hrdina románu Jiří Bagár byl vyslán do pohraničí, kde se brzy dostává do střetu s místními Němci. Ti se snaží všechen majetek a dobytek dostat do Německa. Němci jsou odsunuti a v kraji nastává nový pořádek. Bitva (1954) román zobrazuje boj mezi prokomunistickými a antikomunistickými silami o pohraničí. Píseň o věrnosti a zradě - poslední Řezáčovo dílo
Jan Otčenášek: Plným krokem
Tomáš Svatopluk: Bez šéfa, Botostroj (o Baťovi)
Josef Sekera: Děti z hliněné vesnice (problém Romů na Slovensku)
Antonín Zápotocký: Rudá záře nad Kladnem
Historická próza:
  • František Kubka: Karlštejnské vigilie - dílo podobné Dekameronu - Karel IV. si povídá s přáteli (významnými osobnostmi), Palečkův úsměv - dvoudílný román z prostředí 15. století, vystupuje postava Jiřího z Poděbrad
Nejvýznamnější autoři:
· Jiří Weil, autor židovského původu, ve válce odmítl nastoupit do transportu, skrýval se, předstíral sebevraždu → v románu s autobiografickými prvky Život s hvězdou, 1949 (Josef Roubíček): Po vydání byl tento román označen oficiální kritikou (včetně Weilova přítele Fučíka) za oslavu zbabělosti (dílo dekadentní). Autor je vyloučen ze Svazu spisovatelů, nepublikuje až do roku 1957; Moskva - hranice - popsal své zkušenosti ze stalinského Ruska 30. let, a proto byl vyloučen z KSČ. Velmi významná je i jeho překladatelská činnost, jako první do češtiny přeložil díla mnoha ruských klasiků (např. Vladimír Majakovskij, Boris Pasternak, Maxim Gorkij…); Na střeše je Mendelssohn - utrpení Židů za války
  • Jan Otčenášek
Občan Brych - hlavní hrdina je intelektuál, který se po 1948 rozhodne opustit republiku, ale těsně před hranicemi se vrací, neboť "pochopí, kde je jeho místo".
Romeo, Julie a tma: o lásce českého chlapce a židovské dívky za okupace
  • Norbert Frýd
Žid, vězněný v Terezíně, Osvětimi a Dachau.
Krabice živých - popsal spoustu vlastních zkušeností a zážitků z koncentračních táborů. Zabývá se třemi skupinami lidí: esesáci (většinou sadisté), prominenti (nejsou političtí vězni, ale vrazi a zloději, kteří mají v táboře různé funkce) a vězni (političtí, pro něž je symbolem naděje krabice živých = kartotéka dosud žijících vězňů).
  • Jiří Mucha
Tvůrce psychologické prózy, syn malíře Alfonse Muchy. R. 1951 byl zatčen jako příslušník západního odboje (byl za války důstojníkem letectva RAF v Anglii) a vězněn do r. 1955
Oheň proti ohni - kniha reportáží, vrací se k válečné tématice, Spálená setba - psychologický román, Válka pokračuje - román o československé armádě na západě, Kankán se svatozáří - životopis otce, scénář: Král Králů (J. Sovák, J. Bohdalová, režie M. Frič: občan Československé socialistické republiky stane králem ropného království… viz CSFD - zajímavé komentáře i recenze)
Představitelé prózy 2. pol. 50. a 60. let
· Ludvík Aškenazy - autor hravých a humorných próz. Za 2. světové války byl v SSSR, od 1942 jako příslušník československé vojenské jednotky, po 1945 pracoval v rozhlase. Po r. 1968 emigroval do SRN, pak do Itálie. Píše knihy čapkovského charakteru. Od 1968 píše německy.
Jeho manželka: Dcera H. Manna (Profesor Neřád)
Dětské etudy, Milenci z bedny, Psí život
  • Arnošt Lustig
Autor židovského původu → židovská problematika se prolíná celým jeho dílem: Zabývá se tragickým osudem Židů a holocaustem i vlastními zážitky z koncentračních táborů. Ve svých prózách i s odstupem padesáti let hledá AL smysl lidství a podstatu lidského bytí. Lustigovo dílo je i ve světě vysoce ceněno jako jeden z nejpůsobivějších obrazů holocaustu. Od šestnácti let (1942) pobýval v koncentračních táborech, roku 1945 uprchl z transportu smrti (do Dachau), skrýval se. Po válce pracoval v Izraeli jako zpravodaj, pak v rozhlase, novinách a filmu. Po r. 1968 emigroval, dnes přednáší na univerzitě ve Washingtonu. Podílel se na tvorbě "oskarového" filmu Obchod na Korze. Za scénář k dokumentu Precious Legacy získal cenu EMMY (1985)
Noc a naděje
Démanty noci - soubor povídek; hlavními postavami jsou staří lidé a děti, bezbranní hrdinové, ocitající se v situacích, ve kterých byla vystavena zkoušce jejich základní lidská kvalita - mravní svědomí. To vyráží na povrch v kritických chvílích, kdy překonávají pud sebezáchovy a strach o vlastní život, ponižování a mučení v koncentračních táborech; dělají věci, které by za "normálních okolností" neudělali.
Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou - jedna z nejlepších povídek. Klam a iluze jsou prostředky ďábelské hry, jakou kat (nacisté) hraje se svými obětmi: bohatí Židé obětují své majetky pro záchranu holého života. Zbytečně…. Mladá židovská dívka tuto hru prohlédne a sáhne k zoufalé mstě (zastřelí nacistu) a všichni Židé jsou zabiti. Modlitba pro KH zazní dvakrát: při jejím sňatku a po její smrti:
Pan Bedřich Brenske se díval na své dílo, jak bylo úhledně zachyceno. Mezitím nechal svého adjutanta otevřít okno a uslyšel z blízké sušárny rabína Dajema z Lodže, jak úpěnlivě a přitom nepochybně pěkně zpíval. Usmál se zamyšleně a řekl: "Pro ně je to přirozené a pro nás je to šílené. Anebo obráceně?" Ale odpověď si na to nedal. A rabín Dajem z Lodže začal hladit Kateřinu Horovitzovou po vlasech, jako už jednou, a po tvářích. Říkal jí stále:
"Ty má maličká, ty má něžná, ty má statečná. Pochváleno budiž tvoje jméno, dříve než jméno boží. Ty má kurážná, ty má bojující. Stokrát budiž pochváleno tvoje jméno."
A pak se díval, jak hořelo její tělo, zbaveno předtím vlasů, a říkal vše znova ve svém zpěvu, kterému pan Bedřich Brenske ani jeho adjutant a ostatní nerozuměli. "Stokrát kurážná, stokrát dobrá, tisíckrát spravedlivá, tisíckrát krásná."
Dita Saxová - psychologická próza z poválečného období o skupině židovských dívek, které přežily holocaust a žijí v pražském internátě pro židovskou mládež → vykreslena řada charakterů, Dita všechny přesahuje schopnostmi, citem a ambicemi. Cítí rozpor mezi proklamovanými ideály a skutečností, odchází do Švýcarska, ale tam si připadá vykořeněná, obklopená citovou prázdnotou, proto spáchá sebevraždu.
· Karel Michal (1932-1984), vlastním jménem Pavel Buksa, někdejší geometr, správce jízdárny, nedostudovaný medik, filmový scenárista a posrpnový exulant (který v exilu, ve Švýcarsku, nedokázal žít a zemřel v necelých 52 letech)
Pozoruhodné dílo: svérázná detektivka Krok stranou, sbírka hořce humoristických povídek o strašidlech a jiných nadpřirozených jevech v každodenní skutečnosti Bubáci pro všední den (Jak Pupenec ke štěstí přišel → zfilmováno pod názvem Bílá paní, rež. Podskalský), tragická groteska o české paličatosti Čest a sláva, novela o podivných cestách spravedlnosti Gypsová dáma i svazeček apokryfních příběhů Rodný kraj.
  • Jan Procházka
1968-1969 místopředseda Svazu spisovatelů, za svou činnost byl pronásledován, vystaven tlaku sdělovacích prostředků i StB, tomuto tlaku podlehl a r. 1971 umírá. Je autorem scénáře k filmům Trápení a Už zase skáču přes kaluže. Literatuře se věnují i jeho dvě dcery Lenka / Smolná kniha/a Iva
Zelené obzory - román o poválečném vývoji, Přestřelka - román o pohraničnících a pronásledování "narušitelů hranic", Svatá noc - novela o osudu bývalé jeptišky, která se v 50. letech po zrušení klášterů vrací do vesnice, kde probíhá kolektivizace (zfilmováno, v hl. roli Jana Brejchová), Kočár do Vídně - povídka, setkání české ženy a raněného německého vojáka, absurdnost války (film s I. Janžurovou a J. Hanzlíkem), Ucho - povídka, vyšla posmrtně. Jde o groteskní příběh o strachu před tajnou policií. Dílo je namířeno proti praktikám komunistické tajné bezpečnosti, která sleduje a odposlouchává i nejvyšší stranické špičky pod známým heslem "Důvěřuj, ale prověřuj!". Na vládní recepci se náměstek ministra Ludvík dozvídá, že jeho ministr byl zatčen. Po návratu domů vypukne hádka s manželkou, přitom zjistí, že mají všude v bytě nainstalovaná "ucha". Propadnou panice a čekají, že Ludvík bude každou chvíli zatčen. Připraví si věci do vězení, ale když zazvoní telefon, dozví se, že byl jmenován ministrem - proto, že tajná policie má o něm informace, a bude tedy snadno ovladatelný. Jan Procházka napsal podle povídky i scénář ke stejnojmennému filmu Karla Kachyni (v hlavních rolích R. Brzobohatý, J. Bohdalová, viz http://www.csfd.cz/film/4983-ucho/)
  • Ladislav Mňačko
Spory o to, jestli je slovenský nebo český spisovatel. Narodil se ve Valašských Kloboukách, velkou část života strávil v emigraci. Po roce 1989 žil na Slovensku, po rozdělení republiky se rozhodl strávit zbytek života v Praze, ale r. 1994 zemřel. Byl reportérem Rudého práva a Pravdy, 1948 dopisovatel v Palestině, pak zpravodaj z vietnamské války, po 1968 více než 20 let v Rakousku. Jeden z nejvýznamnějších československých spisovatelů (třetí nejpřekládanější), jeho dílo vyšlo ve třiceti světových jazycích.
Smrt si říká Engelchen - pohled na "partyzánskou" tematiku z "člověčí stránky". Kolik lidí zaplatilo za to, že pomáhali partyzánům - tragédie obce Ploština na Zlínsku. Druhý problém je příběh židovské dívky, která se dá k Němcům, aby se zachránila a mohla pomáhat partyzánům, po válce ale spáchá sebevraždu… Engelchen je německý velitel, který partyzány pronásleduje (film, hl. role Jan Kačer, režie J.. Kádr, E. Klos; viz http://www.csfd.cz/film/5002-smrt-si-rika-engelchen); Opožděné reportáže - atmosféra 50. let; Jak chutná moc - román, patří k nejslavnějším politickým pamfletům: devastující dopad "moci" - ovládání životy druhých na původně charakterově pevného člověka… Gigant - poslední dílo, vtipná a parodická utopie. Příběh obyčejného dělníka, který se stal stranickým funkcionářem; reportáže (Kde končia prašné cesty, 1963; U2 se nevrací, 1960…)
  • Iva Hercíková
Píše dívčí a ženskou literaturu, 1986 emigrovala. Pět holek na krku - problematika dospívání (zfilmováno: E. Schorm), Pavouk, který kulhal - psychologický horor, Lékař duší a zvířat - román o problémech zvěrolékaře se ženami
http://www.lidovky.cz/ln_kultura.asp?c=A070131_085150_ln_kultura_fho

Vývoj poválečné poezie

16. února 2010 v 21:53
I. Od osvobození k Únoru
Byl charakteristický uměleckou pluralitou: 5 básnických skupin:
Ohnice - hlásí se k odkazu Jiřího Ortena, k teorii "nahého člověka" bezbranného vůči okolnímu světu. Kamil Bednář, Josef Hiršal, Ivan Diviš
Mladí katolíci - Vokolek, Slavík
Syntetický realismus - skupina kolem Rudého práva v čele s Jiřím Hájkem, Ivanem Skálou
RA: malířská a literární skupina navazující na surrealisty, např. Ludvík Kundera (Záviš Kalandra, Václav Černý)
Skupina 42: zformovala se za okupace (1938), vybírá si téma města, každodenního života, orientuje se na angloamerickou literaturu. Josef Kainar, Jiřina Hauková, Jiří Kolář, Ivan Blatný, výtvarník Kamil Lhoták, literární teoretici Jindřich Chalupecký a Jan Grossmann.
Spisovatelé se vyrovnávali s prožitky z války, zrodilo se přesvědčení, že předválečný řád nebyl schopen uhájit demokracii, proto se mnozí autoři rozhodli podpořit svou tvorbou vytvoření nové společnosti, kterou spojovali (pod vlivem SSSR jako osvoboditele) se socialismem. Toto úsilí vyjadřují poválečné sbírky Holana, Hrubína, Halase.
Další vývoj literatury již nebyl tak jednoznačný: Na prvním sjezdu spisovatelů 1946 vznikly dvě protikladné koncepce:
1. žádala umělce o aktivní přístup k socialistické revoluci a orientaci na SSSR.
2. formulovaná v Kritickém měsíčníku Václava Černého (literární kritik, profesor UK, po 1948 souzen za své názory a definitivně umlčen jako signatář Charty 77) orientace na západoevropské směry a na člověka jako osobnost.
Rudé temno
1948-1956
Širší diferenciace tvorby je radikálně omezena. 1949 vznikl Svaz československých spisovatelů a jedinou možnou tvůrčí metodou byl vyhlášen socialistický realismus: všechny funkce umění zjednodušil pouze na funkci společenskou a ideovou (= umění musí podporovat režim), přeceňoval tematiku a výchovný záměr, nerespektoval estetickou funkci umění a tvůrčí individualitu. Bylo potlačeno právo autora na subjektivní sebevyjádření, osobní prožitek, individuální výraz měl být nahrazen výrazem kolektivním, ve jménu lidovosti a političnosti byla do pozadí zatlačena sféra intimní a morální. Vyzvedáván byl hlavně Jiří Wolker (jako autor neproblematický). Zavržen byl např. Orten, ale i Mácha, vyhrotila se kampaň proti Halasovi, Seifertovi (jeho Píseň o Viktorce byla označena za výsměch pracujícímu člověku, výraz úpadkové nálady naší inteligence) a Hrubínovi (jeho Hirošima je prý temná, plná zmaru a osobního smutku, který zkresluje světlé obrysy naší přítomnosti a budoucnosti).
Byly pořízeny seznamy zakázané literatury:
- ruralisté, katoličtí autoři, legionáři
- poúnoroví emigranti (Blatný, Čep, Peroutka, Hostovský…)
- autoři odsouzení v "monstrprocesech" začátkem 50. let k trestu smrti nebo vězení (Zdeněk Kalista, J. Zahradníček, Bedřich Fučík,F. Křelina, J. Knap…)
Někteří autoři se snažili uniknout této situaci lyrickou poezií, návratem k domovu, rodině, dětství (Nezval, Seifert).
Byly zakázány některé noviny a časopisy: Listy, Lidové noviny.
Od Stalina k Pražskému jaru
1956-1970
Po odhalení "kultu osobnosti" Stalina začala v české poezii krystalizovat tvorba básníků kolem časopisu Květen - poezie všedního dne, Květňáci (navázali na Skupinu 42): Holub, Šiktanc, Šotola.
Básníci se zamýšlejí nad smyslem života v tomto složitém období a neklidném světě, který se člověku odcizuje: Kainar, Mikulášek, Hrubín, Holan.
Holanova poezie je obtížně srozumitelná: imponuje nastupující básnické generaci: J. Hanzlík, I. Wernisch, J. Gruša.
Jiní se zaměřili po vzoru beatniků na provokativní ironizování a podemílání jistot, stylizují se do postavy villonského vyděděnce: Václav Hrabě.
Další si razí cestu do oblasti písňových textů: J. Suchý, J. Šlitr (zakládají r. 1957 Semafor - SEdm MAlých FORem), J. Vodňanský.
Husákova normalizace
70. léta
Pokus normalizovat všechny odchylky poezie jako celou společnost.
Někteří autoři zaujali pozice v normalizovaném Svazu spisovatelů a vrátili se k politickým proklamacím: Pilař, Taufer, Skála, Rybák, Šajner.
Klesá i úroveň tvorby M. Floriana. Seifert publikuje pouze v samizdatech.
Mladší básníci překonávají krizový stav intimní a erotickou poezií (Sýs, Žáček, Skarlant) nebo náměty domova, venkova, přírody (Černík, Odehnal).
Pokusem o obnovení meditativní lyriky byla tvorba Josefa Peterky - hledá pozitiva v životě.
Výrazně se uplatňují i ženy: Marcela Chmarová a Lenka Chytilová - přinesly do poezie problematiku zaměstnané ženy, sužované rozpory mezi proklamovanou emancipací a tíživou zkušeností manželky, matky či milenky ve světě rozpadajících se citových vztahů.
V tvorbě pokračují i básníci zbavení možnosti publikovat = disidenti. Jejich práce jsou vydávány v rukopisných edicích jako např.:
- Edice Petlice - Ludvík Vaculík
- Expedice - bratři Havlové, Jan Lopatka
- Kvart - Jan Vladislav
- Česká expedice - Jaromír Hořec
Dále vycházejí strojopisné sborníky a časopisy: Obsah, Kritický sborník, Vokno - Revolver revue
Exilové autory vydávají nakladatelství v zahraničí:
- 68 Publishers (vzniklo 1971) - Josef Škvorecký a jeho žena Zdena Salivarová - Toronto
- Německo: Index, Arkýř, Poezie mimo domov
- Anglie: Rozmluvy
Exilové časopisy:
- Svědectví - Pavel Tigrid - Paříž
- Listy - Jiří Pelikán - Řím
V 70. A 80. letech se vytvořily 3 proudy literatury:
1. Oficiální literatura vydávaná domácími nakladatelstvími
2. Ineditní = samizdatová - opisovaná na stroji a tajně distribuovaná
3. Exilová
Charta 77 - prohlášení s požadavkem, aby soudobý režim dodržoval svoje vlastní zákony a Listinu základních lidských práv a svobod. Prvními mluvčími byli Václav Havel, filozof Jan Patočka a bývalý ministr školství a zahraničí Jiří Hájek.
Opět je vydán seznam zakázaných autorů, tzv. "index": Kundera, Havel, Tigrid, Vaculík, Lustig, Škvorecký, Mňačko…
130 filmů uzamčeno do trezoru, např.: Ucho, Skřivánci na niti…
"Osmdesátky"
Znamenala až na výjimky stagnaci, která se projevila poklesem čtenářského zájmu. Ineditní poezie se uchýlila do sféry protestních písní, v nichž zazněla obžaloba a výsměch brutální totalitní moci, která deformuje lidské vědomí: Karel Kryl, Jaroslav Nohavica, Jiří Dědeček, Pepa Nos, Jaroslav Hutka, Svatopluk Karásek.
Rozvíjí se undergroundová tvorba: Egon Bondy (Zbyněk Fišer - filozof, kandidát věd), Jáchym Topol, Marie Donátová, Ivan Martin Jirous "Magor". Typickým rysem je rozhodný odpor proti všemu oficiálnímu. Vyznačuje se syrovostí a drsností výrazu, nevyhýbá se vulgarismům, např. Magorovy Labutí písně (1948) - básnický záznam vězeňských zážitků. Tato poezie úzce souvisela s činností hudebních skupin (Plastic People of the Univers). Nejvýznamnějším světovým představitelem undergroundové hudby byl zenbuddhista Frank Zappa.
Po roce 1989
Obnovuje se umělecká pluralita, experimentální, postmoderní poezie, vydávají se dříve zakázaní autoři.

Česká poválečná poezie do 1948

14. února 2010 v 23:39
Česká poválečná poezie do roku 1948
doba těsně po válce - nejednotnost a názorová diferencovanost; jsou vydávány sbírky, které nemohly vyjít za války + díla vyjadřující radost ze svobody:
Vl. Holan - Dík Sovětskému svazu; Rudoarmějci
J. Seifert - Přilba hlíny
F. Halas - Barikáda
Fr. Hrubín - Chléb s ocelí, Jobova noc
J. Zahradníček - Stará země
Verše se vyznačují velikým patosem, vzdávají hold osvoboditelům; vypjatá expresivita výrazu; estetická rovina díla je mnohdy nahrazována politickou aktuálností a snahou oslovit ohromujícími dojmy co nejširší spektrum čtenářů
Zároveň znepokojení a obavy z budoucnosti - hl. katoličtí básníci spojovali nástup levice s duchovní záhubou národa (hl. J. Zahradníček - Znamení moci) a také Fr. Hrubín v díle Hirošima
Literární skupiny:
Skupina 42 - vznikla již za okupace, existovala do roku 1948 (emigrace I. Blatného; J. Kainar se orientuje jinam); inspirace městskou civilizací, zejména velkoměstskou periférií; část skupiny pod vlivem existencialismu; je volena mluva prozaická, hovorová, se slangovými výrazy; převažují pocity deziluze, marnosti, hnusu a nicoty; Jiří Kolář, Josef Kainar, Ivan Blatný, Jiřina Hauková; teoretik Jindřich Chalupecký
Skupina Ohnice - navazovala na J. Ortena (sbírka Ohnice); hl. představitel Kamil Bednář - stať Slovo k mladým (1940), kde hovoří o tzv. nahém člověku - hledajícím své lidské nitro, jedinečnost své osobnosti, snaží se najít podstatu lidské existence; pocity úzkosti, obav, smutku i zmaru; Josef Hiršal, Bohumila Grögerová, později Ivan Diviš
Surrealistická skupina - po jejím rozpuštění V. Nezvalem r. 1938 ji znovu ustavil Vratislav Effenberger
Skupina Ra - též vzniká v době okupace, surrealistické tendence, ale nedůvěra k čistému psychickému automatismu; opět promyšlená kompozice; Ludvík Kundera; Zdeněk Lorenc
Skupina Rudého práva - 1945; snaha o tzv. syntetický realismus; Ivan Skála; Sergej Machonin
Skupina Mladé fronty - tzv. dynamoarchisté (dynamis-síla, archien-vládnout); experimenty tematické i jazykové; revoluční radikalismus; František Listopad, Ladislav Fikar

Světová literatura po 1945

10. prosince 2009 v 23:30
CHARAKTERISTIKA DOBY: období po válce, vyrovnávání se s historickými událostmi, rozdělení světa podle politické orientace, celosvětová krize, globalizace, v dílech je patrné trauma z války, válka: otřesné zkušenosti a strašné následky, autoři se většinou války zúčastnili => svědectví a varování
CHARAKTERISTIKA LITERATURY: mladší generace, chtějí se distancovat od těch nahoře (Amerika - beatnici, Anglie - rozhněvaní mladí muži), literatura magického realismu (jsou věci odporující zdravému rozumu, krize vědy a techniky), fantasy lit. (mýty, legendy, pověsti), sci-fi (vědecko-fantastická lit., převládá téma katastrofických vizí), experimentální lit. (formální lit., zkouší nové formy lit. vyjadřování, ve Francii vznikající nový román), lit. komerční (dobře zvládnuté knihy z řemeslného hlediska, ale na rozhraní umělecké lit.), lit. postmoderní (balancuje na hranici mezi lit. uměleckou a komerční, jsou zaměřeni proti avantgardě, jsou psány pro širokou masu čtenářů), mnoho nakladatelství, rozdíl v zobrazování války mezi východními a západními autory (východ - oslava hrdinství a statečnosti, hromadné vraždění, velkolepé válečné scény, černobílé vidění situací ; západ - "pohled zdola" = zobrazení války skrz psychiku lidí zdeptaných válkou, hrdinové ukazují, že i oni mají ty nejnižší lidské pudy, scény dojemné i naturalistické, satirický pohled, sebeironie); 2 tendence, které vychází z dekonstrukce : dokonalá fikce - nepředstírá, že je realitou; dokument - využívá memoárů, deníků, dopisů - jakási koláž autentického životního rytmu
literární směry a témata lit. děl:
angažovaná literatura - nespokojenost s nedostatky doby, obraz krize mezilidských vztahů, pocity ohrožení (existenciální próza, italský neorealismus, socialistický realismus)
snaha distancovat se od ideálů konzumní společnosti - kritika "kariérismu", vzpoura x společenským normám, hledání jistot (američtí beatníci, angličtí rozhněvaní mladí muži)
experimentální próza - zvláště v oblasti formy (absurdní literatura a drama, fran. nový román)
magický realismus - návrat ke starým mýtům a legendám (ruská a latinsko-americká lit.), 2 časové roviny - popis reality vs. návrat do světa fantazie, světa nadpřirozena
vědecko-fantastická literatura - sci-fi, fantasy
postmodernismus - reakce na modernismus, který už neměl lidem co říci, negativní postoj k experimentům, míšení žánrů, prolínání děje a časových rovin
populární (komerční) literatura - žádná myšlenková hodnota
ANGLIE
ROZHNĚVANÍ MLADÍ MUŽI - nástup v 50. letech; směřovali proti zavedeným anglickým normám a pořádku; ostrá kritika společnosti, i přes protest zůstávají členy společnosti; hlavním hrdinou je většinou mladý člověk (čerstvý absolvent univerzity), který trpí nechutí nastoupit úspěšnou kariéru a nakonec splyne se společností, hrdinové postupují po společenském žebříčku díky výhodným sňatkům apod.
Kingsley AMIS (1922)
představitel univerzitního románu - navazuje na společensko-kritickou tvorbu, humor a parodie
ŠŤASTNÝ JIM - výsměch pseudovědecké atmosféře malé univerzity, hrdina se dostává do vyšších kruhů díky svazku s dívkou
JACKŮV PROBLÉM - problémy se sexem
John WAIN (1925)
POSPÍCHEJ DOLŮ
John OSBORNE
OHLÉDNI SE V HNĚVU - drama
John BRAINE
MÍSTO NAHOŘE
SCI-FI A FANTASY
George ORWELL
vlastním jménem Eric Blair
britský spisovatel a publicista, psal i eseje
pracoval několik let jako policejní inspektor v Barmě, pak žil jako tulák
zúčastnil se občanské války ve Španělsku
FARMA ZVÍŘAT - alegorická bajka podávající obraz totalitní společnosti, v níž jeden druh zvířat terorizuje druhý
1984 - příběh nějakého Winstona Smithe, občana státu Oceánie, jenž je zaměstnán na ministerstvu pravdy; doslova fašizující stát, který používá všechny prostředky, aby ovládl beze zbytku myšlení a jednání občanů;
John WYNDHAM
DEN TRIFIDŮ
PAVUČINA
Arthur C. CLARKE
VESMÍRNÁ ODYSEA
Ray BRADBURY
451° FARENHEITA - satirický román, v nedaleké budoucnosti vládne na světě materialismus; nesmí se číst knihy a jsou páleny, vzdělání je nebezpečné; hlavní hrdina, požárník, se seznámí s dívkou a začne přemýšlet o smyslu jeho života a začne číst knihy; je udán a je nucen uprchnout k lidem do podzemí, kde lidé mohou číst knihy, všichni vzdělanci ukrytí pod zemí
MARŤANSKÁ KRONIKA - povídky, společné téma: dobývání Marsu, lidi utlačují marťany
John R. R. TOLKIEN (1892-1977)
HOBIT - zápas dobra a zla, fantastický svět starodávných, šťastných, mírumilovných lidí i jiných bytostí
PÁN PRSTENŮ - volné pokračování Hobita
Anthony BURGESS
MECHANICKÝ POMERANČ - mladý zločinec je podrobován experimentálnímu vymývání mozku, aby se již nedopouštěl dalších zločinů
DETEKTIVKY
Dick FRANCIS
detektivky z dostihového prostředí
Agatha CHRISTIE
VRAŽDA V ORIENT EXPRESSU - vyšetřování vraždy ve vlaku
PAST NA MYŠI - vrah se vydává za detektiva a vyšetřuje svůj vlastní zločin, skutečný detektiv je mezi podezřelými
Graham GREEN
dobrodružství, detektivka, politika
TICHÝ AMERIČAN - protikoloniální; schopnost člověka čelit osudu, otázka viny a neviny
P. D. JAMESOVÁ
Dorothy L. SAYERSOVÁ
William GOLDING (1911-1993)
anglický prozaik, po studiích učil na církevní škole v Salisbury => vzpomínky se odráží v jeho díle
pak nastoupil do vojenské královské flotily, aktivně se účastnil 2. sv. války
sleduje mezní situace a reakce na ně
roku 1983 získal Nobelovu
PÁN MUCH - robinsonáda, na opuštěný ostrov se po havárii letadla dostává skupina studentů, jeden je zvolen náčelníkem; snaží se zorganizovat život na ostrově, ale narazí na lovecké touhy skupiny soustředěné kolem jiného chlapce; společenství se rozpadá a dochází k postupnému nárůstu nenávisti; během rituálního vytržení je zabit jeden z chlapců, brzo na to umírá další; při závěrečném honu na náčelníka vypukne požár a prchající chlapec je zachráněn námořním důstojníkem, jehož loď přilákal dým požáru; člověk v důsledku své izolace se oprošťuje od společenských norem a ty jsou nahrazeny barbarskými živočišnými pudy; zfilmováno
John FOWLES
FRANCOUZOVA MILENKA - román může mít tři konce
Salman RUSHDIE
pronásledován islámskými fundamentalistmi
SATANSKÉ VERŠE - uráží víru muslimů a byl nad ním vynesen ortel smrti
James CLAVELL
KRÁL KRYSA - život v zajateckém táboře, zajatci začnou chovat krysy a jejich maso prodávají jako pochoutku
USA
BEAT GENERATION - 50.-60. léta; byli proti pokrytectví, konzumnímu způsobu života, poukazovali na nedostatky v Americké společnosti; obrat k východním filozofiím (zenbudhismus); svobodu hledali v nevázaném sexu, drogách, alkoholu, tuláctví, rychlých autech; stáli proti všemu, chtěli šokovat a pobuřovat
Jack KEROUAC (1922 - 1969)
NA CESTĚ - román, skupina mladých lidí, kteří jsou znudění společenským životem, nachází svého Krista v osobě černocha Deana Moriartyho, vypravěč s ním potom putuje po Americe, jedná se o tzv. spontánní prózu - vzal roli toaletního papíru a psal co ho napadlo
William BURROUGHS
všechna díla líčí osobní zážitky z užívání drog, nevázaného sexu, drogy jako prostředek probouzející tvořivou energii a obraznost
FEŤÁK; TEPLOUŠ; NAHÝ OBĚD
Charles BUKOWSKI
VŠECHNY ŘITĚ SVĚTA I TA MOJE
HOLLYWOOD - autobiografický
PAMĚTI STARÉHO CHLAPÁKA (překládáno též jako Zápisky starého prasáka) - soubor povídek a fejetonů psaných pro časopis Open City v letech 1968-1969. Jde bezpochyby o jedno z Bukowského nejlepších a nejvtipnějších děl. Narazíme zde na příběhy Henryho Chinaskiho, ale i na úvahy ohledně politické situace v zemi v té době. Narazíme i na autorovo setkání s Jackem Kerouacem či Nealem Cassadym, známým jako Dean Moriarty z Kerouacovy knihy Na cestě
Allen GINSBERG
v jeho dílech výjevy strachu a hrůzy
KVÍLENÍ A JINÉ BÁSNĚ - citové pouto matky k synovi, hrůza, smutek nad světem, obrazy, vize a sny, předchůdce undergroundu, 2. část oslovování Molocha, 3. část fiktivní rozhovor s pacienty v psychiatrické léčebně, http://www.ceskaliteratura.cz/texty.htmb; Kadish pro Noemi Ginsbergovou - matce, která zemřela v psych. léčebně, název = židovská modlitba nad hrobem, dalšími znaky díla je zasazení se o ochranu přírody, protest x válce ve Vietnamu
Lawrence FERLINGHETTI
ONA, LUNAPARK V HLAVĚ, OBRAZY ZMIZELÉHO SVĚTA
Lawrence Ferlinghetti: Allen Ginsberg umírá
Allen Ginsberg umírá
je to už ve všech novinách
mluví se o tom v televizi
velký básník umírá
Ale jeho hlas
neumlkne
Zní celou zemí
z Lower Manhattanu
kde ve své vlastní posteli
umírá Allen
Nic
se nedá dělat
Všichni musí přece umřít stejnou smrtí
Ginsberg umírá smrtí básníka
S telefonem v ruce
volá na všechny strany
ze svého lůžka na Lower
Manhattanu
v té pozdní hodině
Ve všech koutech světa
zvoní telefon
"Tady je Allen"
ozve se
"Tady je Allen Ginsberg"
Kolikrát už ho všichni slyšeli
za tu spoustu krásných let
Nemusí říkat Ginsberg
Ve všech koutech světa
básníků
znají jen jednoho Allena
"Chci ti něco říct"
a povídá jim co se stalo
a co ho
čeká
Smrt černý milenec
ho bere k sobě
Hlas letí přes satelit
kolem zeměkoule
přes Japonské moře
kde kdysi nahý stál
s trojzubcem v ruce
jako mladý Neptun
mladý muž s černým plnovousem
na pláži z oblázků
l teď je právě příliv a rackové křičí
příboj se o něho tříští
a rackové křičí
na pláži v Saň Francisku
Je silný vítr
a zpěněné hřbety vln
bičují Embarcadero
Allenův hlas v telefonu
přilétá na vlnách
Čtu si řeckou poezii
Je plná moře
Je plná teskného koňského rzáni
Achillovi koně pláčou v ní
tady u moře
v Saň Francisku
kde šumící vlny
se lámou jako hlas
a šepotem orakula opakují
Allen
Allen
Allen
Edgar Lawrence DOCTOROW
RAGTIME - vývoj New Yorské oblasti (společnosti) od počátku století až do 1. světové války, vystupují zde fiktivní i skutečné postavy, popisované skutečné události
SVĚTOVÁ VÝSTAVA
Joseph HELLER
HLAVA XXII - Catch-22 - protiválečný;
Arthur HAILEY
profesní román
HOTEL, KOLA, PENÍZE, DETEKTIV
Robert FULGHUM
UŽ HOŘELA, KDYŽ JSEM SI DO NÍ LEHAL
VŠECHNO CO POTŘEBUJI ZNÁT, JSEM SE NAUČIL V MATEŘSKÉ ŠKOLCE
Stephen KING
psychologické horory
TO; CARRIE
Woody ALLEN
režisér, spisovatel
osobitý humor a nadsázka
CO VŠECHNO CHCETE VĚDĚT O SEXU A BOJÍTE SE ZEPTAT
Ken KESEY
VYHOĎME HO Z KOLA VEN - psychiatrická léčebna, zfilmováno Milošem Formanem "Přelet nad kukaččím hnízdem"
Leonard COHEN
zhudebnění poezie, básně o lásce doprovázeny pocity smutku a melancholie
KNIHA MILOSRDENSTVÍ
 
 

Reklama