Jazyk

Pro maturanty: Gramatický testík 3

10. března 2010 v 21:12
Je dobré sedět v křesle a požadovat od malé ženy drobné úsluhy jen proto abychom ji viděli jak vstává mizí ve dveřích vrací se usedá a znovu vstává protože jsme si zamanuli požádat o sklenici piva nebo o lžičku a trochu povidel a ona znovu kráčí jak jsme již řekli jako cukřenka.
1. Doplňte interpunkci.
2. Určete počet vět v souvětí.
3. Vypište z 1. věty souvětí holý subjekt a určete, o jaký typ subjektu se jedná.
4. Určete druh VV: … jak vstává…
5. Věty vrací se a usedá nahraďte přechodníkovou vazbou.
6. Věty očíslujte, určete VH a VH a tímto označením vypište souřadně spojené vedlejší věty.
7. Určete (lat.) větné členy, druh determinace:
dveřích……………………
požádati…………………
piva……………………….
8. Vypište několikanásobný objekt a určete poměr mezi jeho členy.
9. Určete slovní druhy (lat.):
proto
trochu
protože
chvíli
10. Vypište subst. feminina v akuzativu.
11. Vypište verba v perfektivu.
12. Vypište verbum v kondicionálu prézentu.
13. Kmen minulý a přítomný vstává.
14. Vypište plurale tantum:
15. Který ze způsobů tvoření slov byl použit ve slově cukřenka?
16. Na příkladech dokažte, že slovo sedět je polysémní
17. Jedná se o metonymii, nebo o metaforu?
Češe se na ježka.
Poslouchá Beatles.

Přehled funkčních stylů a slohových útvarů

9. března 2010 v 10:00
Slohové postupy a funkční styly
Slohové útvary
informační
prostěsdělovací
prakticky odborný nebo administrativní
publicistický
oznámení, zpráva, dopis, telegram; běžný hovor
úřední oznámení, obchodní dopis, formulář, dotazník
zprávy, inzerát, reklama, rozhl. a tv zprávy
vyprávěcí
prostěsdělovací
publicistický
umělecký
vyprávění příhody, vzpomínky (úst. i pís. - memoáry)
novinové reportáže, črty, rozhl. a tv reportáže
vyprávění se zápletkou (próza): novela, povídka, román - (originalita, působivost)
popisný
prostěsdělovací nebo administrativní
prakticky odborný
vědecký a naučný
publicistický
umělecký
seznam, dotazník, životopis
odborný popis, návod
popisné části ve výkladu
popis v reklamních prospektech, cestopis
popis postav, prostředí (jako součást vyprávění)
charakterizační
prostěsdělovací nebo administrativní
umělecký
charakteristika, posudek
charakteristika postav, prostředí (jako součást vyprávění)
výkladový
prakticky odborný
vědecký
publicistický, resp. řečnický
směrnice, předpisy, zákony a výklady, referát
výklad, pojednání (odb. publikace, učebnice), přednáška, odb. ref.
proslov, pojev
úvahový
prakticky odborný
vědecký
publicistický
umělecký
diskuze, úvaha
úvaha v odb. publikacích, kritická stať, recenze, odb. diskuze
úvodník, komentář, úvaha, rozhl. a tv beseda
úvaha (postoje a city autora) v próze i poezii
smíšené útvary
esej - prostředky odborné i umělecké
fejeton, umělecká reportáž - prostředky publ. i umělecké
Znaky jednotlivých funkčních stylů, resp. slohových útvarů:
Prostěsdělovací styl
Základní funkcí tohoto stylu je dorozumět se. Projevy spadající do této oblasti se vyznačují hlavně jednoduchou větnou stavbou a kompozicí. Jedná se například o zprávy, upozornění, běžné rozmluvy, oznámení, vyprávění či jednoduché popisy.
  • hovorový
  • funkce prostě sdělná (věcně informační), styl běžné komunikace
  • nese jednoduchou informaci
  • prostá forma, běžná slovní zásoba; parazitní slova: prakticky, vlastně, tedy
  • užívají se hodnotící postoje, spontánnost, dialogičnost
Odborný styl
  • plní funkci prakticky odbornou
  • neuplatňuje se zde citovost
  • poskytuje hlubší odborné poučení
  • důležitá věcná správnost a objektivnost, úplnost, přesnost, přehlednost a jednoznačnost, užívá fakta
  • častý výskyt odborné terminologie + vysvětlení; citace; zhuštěnost
  • typické předložky (nevlastní): v důsledku…, bez ohledu na…, za účelem…; slovesná sousloví: podat oznámení
  • styl věcné komunikace; důkladná připravenost
Dělí se podle stupně odbornosti a podle adresáta:
  1. vědecký (teoretický) - výsledky vědeckého výzkumu, přesné poučení o daném jevu
  2. popularizační - zjednodušené podání pro laiky, vysvětlení termínů (konkrétní události)
  3. administrativní (prakticky odborný) - praktický, termíny, v úřední a obchodní oblasti
Administrativní styl
· též nazýván jako úřední, jednací
· původně patřil do odborného stylu, nyní je to 5. funkční styl vyčleněný z odborného
· funkce hospodářsko-správní a řídící
· především písemná forma
· výrazy neutrální (slohově a citově nezabarvené): bez emocionality a osobních prvků
· ustálená forma (někdy i přísné normy); připravený, přesné vyjadřování, spisovná čeština
· ustálené formulace → usnadňují a urychlují komunikaci; texty jsou jednoduché, rychle a snadno se zpracovávají
1. klišé - Za kladné vyřízení žádosti předem děkuji.
2. fráze - mládí má zelenou, položit život na oltář vlasti
3. předtištěné formuláře - heslovitě doplňujeme konkrétní údaje
· přesnost, jednoznačnost, úplnost
· pravdivost údajů
· osoba autora i adresáta ustupuje do pozadí - zprostředkující činitel
Slohové administrativní útvary
  • úřední styk - žádost, úřední dopis, životopis, posudek
  • heslové - formulář, vysvědčení, poukázka
  • dokumentární - protokol, smlouva, potvrzení, usnesení
  • oznamovací - zpráva, objednávka, hlášení
Publicistický styl
styl hromadných sdělovacích prostředků (noviny, rozhlas, televize)
Cíl:
  • informovat o aktuálních věcech
  • zapůsobit na adresáta + agitace (apel) - výzva, podnět k něčemu
  • přesvědčit o něčem; donutit, udělat si vlastní názor
Požadavky:
  • všeobecná přístupnost a srozumitelnost
  • pravdivost a přesvědčivost
  • aktuálnost
  • poutavost a zajímavost v obsahu i ve formě
Slohové útvary publicistického stylu:
Zpráva, oznámení, inzerát, komentář, novinový článek, recenze, nekrolog, úvodník, fejeton, interview…
Umělecký styl
funkce estetická → vyvolání citového prožitku
  • styl literární komunikace
  • působí na rozum, cit a fantazii čtenáře
  • subjektivnost autora
  • umělecká literatura = krásná, poezie, próza, drama (lyrika, epika, drama)
  • rozšiřování obzorů, poznání světa, pobavení - vžití se do osudů
  • předání faktů, dějů; charakterizační funkce - prostředí, osoby, doby
  • využití všech forem národního jazyka
Velká pozornost se věnuje jazyku - poezie se liší od prózy (je umělečtější) - a zvukové stránce jazyka - rým, rytmus, metafory
Slohové umělecké útvary
  1. poezie - epos, elegie, báseň
  2. próza - novela, román, bajka, povídka
  3. drama - komedie, činohra, tragédie
Slohový útvar = konkrétní, vyhraněný typ jazykového projevu, uspořádaný podle přesně daných pravidel, má své charakteristické rysy;
= obsahově i formálně uzavřená textová jednotka.
Liší se:
  • podle postupů, na kterých jsou založeny (viz tabulka)
  • podle funkčního stylu, ve kterém jsou zpracovány
  • podle formy zpracování (písemná, ústní)
  • podle počtu mluvčích (monolog, dialog)

Jazyk a řeč, jazykověda a její disciplíny

7. března 2010 v 15:43
Jazyk = znakový systém, pomocí kterého se popisují věci, akce, myšlenky a stavy. Věda, která studuje jazyk, se nazývá lingvistika.
Jiné definice jazyka:
  • znakový systém, pomocí kterého se popisují věci, akce, myšlenky a stavy
  • nástroj, který lidé používají pro vyjádření svých představ reality a pro jejich následné sdělení jiným lidem
  • systém významů sdílený lidmi
  • soubor gramaticky správných vyjádření (tj. slova, věty apod.)
  • v širším významu i další kódovací nebo dorozumívací systémy, například jazyk neslyšících (znakový jazyk), programovací jazyk, zvukové projevy zvířat apod.
Řeč = Lingvistika rozlišuje jazyk jako systém a řeč nebo řečové akty jako aktuální použití této kompetence. Ve všech jazycích rozeznáváme podobné složky či vrstvy (např. vrstvu fonetickou, lexikální, gramatickou a stylovou) a i vztah mezi jazykem a řečí je u všech podobný. Každý řečový akt se děje v určitém jazyce, který se jeho uživatel musel naučit; může být mluvený (akustický - promluva) nebo může být vyjádřen písmem jako text a neslyšící užívají vizuální znakovou řeč. Studiem jazyka vůbec se zabývá obecná lingvistika, studiem řeči mnohem mladší pragmatika a další obory.
Řeč je pouze člověku vlastní účelové jednání, jímž se sdělují a vyžadují myšlenky, pocity a přání, a to prostřednictvím kulturně daných symbolů a pravidel pro jejich řazení
Jazykověda = lingvistika; věda o jazyce a jeho užívání.
· Zvukovou stránku jazyka studují:
fonetika - nauka o artikulaci (tvoření) hlásek a jejich akustickém složení
fonologie - nauka o systému a funkci fonémů, v podstatě o významotvornosti hlásek
ortoepie - nauka o správné a kultivované výslovnosti
ortofonie = kodifikace ortoepie
ortografie - pravidla pravopisu
· Gramatiku (mluvnici) studují:
morfematika = nauka o morfémech, jejich stavbě, druzích, kombinačních schopnostech
morfologie - tvarosloví - nauka o slovních druzích, o vnitřní stavbě slov. tvarů
syntax (skladba) = nauka o stavbě vět a souvětí
· Lexikologii (nauku o slovní zásobě) studují:
etymologie = nauka o původu slov
onomastika = nauka o vlastních jménech
lexikografie = slovníkářství
toponomastika = nauka o místních jménech
· Sémantiku (nauku o významu slov) studují:
slovotvorba -(derivologie) nauka o tvoření slov
· Nauka o slohu = stylistika, tj. výběr a využití jazykových prostředků v jazykových projevech; o slohové výstavbě jazykových projevů; součástí je textová lingvistika, tj. nauka o výstavbě souvislých jazykových projevů.
· Nářečí studuje dialektologie.
· Nové obory jazykovědy - mnohdy mezioborové discipliny:
sociolingvistika - vztah jazyka a společnosti
psycholingvistika - vztah jaz. a psychic. procesů
aplikovaná lingvistika - matematická, počítačová
lingvodidaktika - metody jazykového vyučování
Způsob studia jazyka:
synchronní - studium v určitém konkrétním historickém období
diachronní - je zvolen historický přístup, jazyk je studován ve svém vývoji

Slovesné kategorie

7. března 2010 v 12:41
Slovesné gramatické kategorie
Sloveso → vyjadřuje nějaký děj nebo stav jako větový přísudek (jdeme, hoří)
Slovesné tvary dělíme na:
  • určité (vyjadřující vždy kategorii osoby a způsobu)
  • neurčité, tj. infinitiv, příčestí činné, příčestí trpné a přechodník přítomný a minulý
Skutečným slovesem je vlastně jen sloveso určité (verbum finitum) = takový tvar slovesa, který sám vyjadřuje mluvnickou osobu podmětu (jdu, jdeš, jde atd.)
MLUVNICKÉ KATEGORIE SLOVES
  • osoba (persona)
Slovesné tvary v češtině mohou být kromě infinitivu v těchto osobách (sg. i pl.)
1.osoba (já, my)
2.osoba (ty, vy)
3.osoba (on, ona, ono, oni, ony, ona)
existují tvary neosobní: sněží, prší → základ jednočlenných vět
některá slovesa jsou osobní i neosobní (bolí mě zub x bolí mě v zádech)
  • číslo
jednotné (singulár)
množné (plurál)
ve staré češtině existovalo číslo dvojné (duál) do 15. stol
U sloves může docházet k posunu u kategorie osoby a čísla:
Ø autorský plurál ("mykání") → místo osoby singuláru použití osoby plurálu
Přejdeme k výkladu. (myšleno jako že já přejdu k výkladu)
Ø plurál majestikus → slavnostní styl hlavně panovníků
My, Karel IV., král český, jsme rozhodli takto.
Ø vykání → zdvořilostní styl, vyjadřování úcty
Ø onkání (archaismus)
Šel domů ! ( myšleno jako jdi domů )
Ø onikání → vyjadřuje společenskou nadřazenost; také archaismus
Co ráčejí poroučet? (myšleno jako co (vy, ty) poroučíte?)
  • způsob
vyjádření vztahu děje ke skutečnosti (děl jako reálný, možný nebo nutný, skutečnost, hypotéza)
Ø oznamovací (indikativ)
mluvčí oznamuje reálný děj v jakémkoli čase
s částicemi vyjadřuje přání: Ať přijde!
Význam výzvy: Mlčíš!
Ø rozkazovací (imperativ)
vyjádření výzvy - pokyn, rozkaz, rada
užívání pouze u 2. osoby jednotného čísla a u 1. a 2. osoby čísla množného
pasivní imperativ: Buď pozdraven…
Ø podmiňovací (kondicionál)
vyjadřuje nereálnost obsahu
a)přítomný - vyjadřuje potenciálně možný děj (šel bych)
b)minulý - vyjadřuje neuskutečnitelný děj (bych byl šel)
vyjádření úcty, zdvořilosti: Mohl bych zaplatit?
Volný morfém by se může spojovat se spojovacími výrazy:
A → abych, abychom, abyste…
Kdy → kdybych, kdybychom, kdybyste…
  • čas
Os.
Sg.
Pl.
1.
-m/-i/-u
-me
2.
-te
3.
-á/-í/-e
-ají/-(ej)í/-ou
Ø přítomný (prézens)
Děj probíhá v okamžiku promluvy
Přítomný čas vyjadřují pouze nedokonavá slovesa.
Přítomný čas se tvoří pomocí zvláštních koncovek
Ø minulý (preteritum)
děj se odehrál před okamžikem promluvy
z příčestí minulého ( = kmen minulý + -l, -la, -lo, -li, -ly, -la) + prézentní tvary
pomocného slovesa být
Os.
Sg.
Pl.
1.
dělal jsem
dělali jsme
2.
dělal jsi
dělali jste
3.
dělal
dělali

Zkrácená hovorová podoba: viděls, cos to napsal?
Zvratné sloveso: smál ses, přál sis
Ø Plusquamperfektum - archaické,
vyjadřuje děj minulý, předcházející před jiným dějem minulým
Stalo se, jak byl předpověděl
Ø budoucí (futurum)
a) Slovesa nedokonavá
u nedokonavých sloves se tvoří pomocí budoucích tvarů pomocného slovesa být a infinitivu významového slovesa; vyjadřují děj následující za okamžikem promluvy
b) Slovesa dokonavá
vyjadřuje ukončení děje po okamžiku promluvy
Os.
Jednotné číslo (N/D)
Množné číslo (N/D)
1.
budu dělat / dodělám
budeme dělat / doděláme
2.
budeš dělat / doděláš
budete dělat / doděláte
3.
bude dělat / dodělá
budou dělat / dodělají
U některých sloves (v první slovesné třídě) vyjadřujících pohyb se budoucí čas tvoří přidáním předpony po-/pů- k tvarům přítomného času: půjdu, ponesu, povezu
Vyjádření:
nejistoty v přítomném ději Asi bude nemocný.
výzvy Budeš poslouchat?
výtky Ty si budeš ležet, a já abych uklízel.
  • Rod
Vyjádření vztahu mezi původcem děje a podmětem věty
  1. činný (aktivum) → podmět je původcem děje (píši úkol)
  2. trpný (pasivum) → podmět není původcem děje (úkol je psán)
  3. pasivum opisné → pomocné sloveso být + příčestí trpné: vyjadřuje stav, výsledek děje Obchody byly zavřeny. (sloveso D)
  4. pasivum zvratné → sloveso nezvratné + se: vyjadřuje opakovanou činnost, děj → Obchody se zavírají večer (sloveso N)
    • vid
= schopnost slovesa vyjádřit týž děj podle různého chápání jeho průběhu
Ø dokonavý: děj časově ohraničený
slovesa dokonavá nemohou vyjadřovat přítomnost, ale jen děj:
uskutečněný - dočetl jsem
ještě neuskutečněný - dočtu
Ø nedokonavý: děj neohraničený: stále probíhal/probíhá/bude probíhat
slovesa nedokonavá mohou vyjadřovat přítomnost (čte), budoucí čas: předponou (ponesu)
  • třída a vzor
určujeme pět tříd, a to podle zakončení 3. sg.:
I. třída - koncovka -e - nese, bere, maže, peče, umře
II. třída - koncovka -ne - tiskne, mine, začne
III. třída - koncovka -je - kryje, kupuje
IV. třída - koncovka -i - prosí, trpí, sází
V. třída - koncovka -á - dělá
Kategorie shodové: číslo, rod, osoba
Kategorie přisuzovací: způsob, čas

Fonetika

7. března 2010 v 1:31
Fonetika se zabývá zvukovou stránkou jazyka.
Zabývá se:
- procesem vytváření zvuku v mluvních orgánech
- percepcí řeči a porozuměním
- auditivními prostředky lidské komunikace
- mluveným komunikačním procesem
Fonetika artikulační: zabývá se tvorbou fónů ve zvukovém ústrojí → fóny dělí podle místa tvorby (např. pozice jazyka, zubů, otevření dutiny ústní atd.)
Fonetika akustická → studuje přenos zvuků prostředím.
Fonetika percepční → příjem zvuků posluchačem
Základy fonetiky - indičtí gramatikové - výklad sanskrtu
Skutečný rozvoj v 19. / 20. století - experimentální fonetika
20. století (PLK) - vznik fonologie
Foném = Nejmenší abstraktní jednotka řeči, která nenese význam, ale má schopnost význam rozlišit
Fonémy v jazyce existují ve vztahu
1) podobnosti a 2) odlišnosti.
1) 2 různé fonémy rozlišují význam
v češtině např. P a B (PUK - BUK)
2) 2 různé varianty 1 fonému
v češtině např. N a ŋk (noc - funkce)
HLÁSKY= nejmenší zvukové jednotky lidské řeči
Čeština má
25 souhlásek (konsonantů)
10 samohlásek (vokálů)
dvojhlásky (diftongy) OU, AU
Ve spis. češtině není W (obouretné V), rozdílné I/Y, nemá dvojhlásky IA, IU apod.
Vokály
Vysoké
[i / í]
[u / ú]
Středové
[e / é]
[o/ó]
Nízké
[a / á]
Přední
Střední
Zadní
Souhlásky
Čeština má 25 (27) souhlásek:
21 pravých
5 nepravých (m, n, ň, l, r)
1 glidová hláska (glajdová, klouzavá) (j)
Vytvářejí relevantní korelace znělosti (p x b)
Aktivní artikulační orgány = jazyk, rty a hlasivky
1) Podle způsobu tvoření
Okluzivní (p,b,t,d,ť, ď, k, g, m, n, ň)
= jsou z hlediska akustického dojmu explozivní
Semiokluzivní (c, Ʒ, č, ǯ)
= jsou z hlediska akustického dojmu afrikáty (=polosykavky) + znělé jsou periferní
Konstriktivní (f, v, s, z, š, ž, x, h)
= jsou z hlediska sluchového dojmu frikativní (třené) a ř je vibrantní (kmitavé)

2) Podle místa tvoření
Bilabiální (retoretné, obouretné) P, B, M
Labiodentální (retozubné) F, V
Prealveolární (zubodásňové) T, D, N, C, 3, s, Z, L, R, Ř
Postalveolární (z zubodásňové) Č, ǯ, Š, Ž
Palatální (předopatrové) Ť, Ď, Ň, J
Velární (zadopatrové) K, G, X
Laryngální (hrtanové) H
Mluvidla:
dýchací (respirační) = ústrojí, kde vzniká výdechový proud vzduchu (plíce)
hlasové (fonační) = ústrojí, kde se vytváří tón hlasu (hrtan a hlasivky)
hláskovací (artikulační) = ústrojí, kde se hlas přetváří v řeč pomocí pasivních orgánů (měkké a tvrdé patro, dásně, zuby) a aktivních orgánů (jazyk a rty)
Ortofonie = zásady správného tvoření hlásek
Ortoepie = pravidla spisovné výslovnosti
Samohlásky
dodržujeme
správnou kvalitu (tvoříme je na správném místě)
správnou kvantitu (nekrátit, neprodlužovat: kluci, domů)
Souhlásky
spodoba znělosti ve skupině hlásek (sbírat /zb/, loďka /ťk/)
ztráta znělosti na konci slova (větev /f/)
splývavá výslovnost stejných souhlásek (okenní /okení/), pokud se tím nezmění význam slova: raci - racci
Slovní přízvuk (akcent) = zesílení hlasu na některé slabice, v čj - pevný - hlavní na 1. slabice slova, vedlejší na dalších lichých slabikách
Příklonky = nepřízvučná jednoslabičná slova za přízvučným slovem (A co se stalo potom)
Předklonky = nepřízvučná jednoslabičná slova před následujícím přízvučným slovem (A co se stalo potom)
Větný úsek = část věty od pauzy k pauze; frázování = dělení věty na větné úseky
Větný přízvuk = jádro výpovědi, významové centrum věty (zprav. na konci, zvl. ve větě oznam.); chceme-li zdůraznit jiné slovo, dáme důraz
Melodie (intonace) = výškový pohyb hlasu:
· oznamovací - klesavá
· rozkazovací - stoupavá na začátku nebo na konci
· tázací zjišťovací - klesavě stoupavá
· tázací doplňovací - stoupavě klesavá / postupně klesavá

Vývoj češtiny

6. března 2010 v 22:30
Vývoj češtiny
Český jazyk patří do jazykové skupiny indoevropských jazyků
základem všech slovanských jazyků je praslovanština (od ide. se oddělila kolem 2000 př.n.l.)
základní znaky praslovanštiny:
· jery = velmi krátké samohlásky ъ, ь (tvrdý a měkký jer) → z původních krátkých smhl. u a i
· nosovky ę a ç ( pętь → pět; pçtь → pouť, cesta) - ve stsl., dochovaly se v polštině
· duál = dvojné číslo (ve skloňování i časování, v čj → zbytky duálu: oba / dva /párové části těla)
· 7 pádů při skloňování (dodnes)
· slovesný vid (dodnes)
· dva jednoduché tvary slovesné minulého času (aorist a imperfektum)
V dalším období se praslovanština rozdělila na tři skupiny:
  • západoslovanský jazyk (český, slovenský, polský, hornolužický, dolnolužický; z vymřelých: polabština, pomořština)
  • východoslovanský jazyk (ruský, běloruský, ukrajinský)
  • jihoslovanský jazyk (slovinský, srbský a chorvatský, makedonský, bulharský, staroslověnština)
Nejstarším slovanským spisovným literárním jazykem byla staroslověnština (vznikla na podkladě nářečí bulharsko-makedonského), užívali ho v 9. st. Konstantin a Metoděj a šířili jím křesťanství ve Velkomoravské říši; pro staroslověnštinu sestavil Konstantin písmo hlaholici, poté vzniklo písmo jednodušší: cyrilice (obměnou cyrilice pak dnešní azbuka)
Udržela se na našem území více než 200 let: od 9. století (r. 863: příchod věrozvěstů na Velkou Moravu) do 11. století (r. 1097 - vyhnání věrozvěstů ze Sázavského kláštera)
První písemné stopy českého jazyka lze najít jako vpisky jednotlivých českých slov, slovních spojení a vět v latinských rukopisem z 11. až 12. stol. (glosy - české překlady latinských slov nebo vět v latinských textech, bohemika - ojedinělá česká slova v cizím kontextu)
Nejstarší písemně dochovaná česká věta - přípisek z počátku 13. století na zakládající listině litoměřické kapituly (z r. 1057) je psána jednoduchým pravopisem, tzv. primitivním (užívá se latinské abecedy):
Pauel dal geòt ploòcoucih zemu Wlah dalgeòt dolaò zemu bogu iòuiatemu òcepanu òe duema, duònicoma bogucea a òedlatu"
[Pavel dal v Ploskovicích pozemek a Vlach dal v Dolanech pozemek Bohu a svatému Štěpánu (=kostelu, převod majetku církvi) s dvěma nevolníky Bogučejem a Sedlatou]
Nedostatky primitivního pravopisu byly odstraněny: k označení hlásek, které má čeština proti latině navíc, se začalo užívat tzv. spřežek (spojení dvou nebo více latinských hlásek) → tzv. spřežkový pravopis
České texty se až do konce 13. st. vyskytují jen zřídka, z té doby se jako vzácné památky dochovaly písně Hospodine, pomiluj ny a Svatý Václave, vévodo naší země (z 10. stol.)
V souvislosti s politickým a kulturním rozvojem našich zemí ve 14. st. se rozvíjí i spisovná čeština, která se z klášterů a církevních kruhů šíří i na královský dvůr, k šlechtě a k měšťanstvu (=demokratizace češtiny)
nejdokonalejší v tomto období je čeština Tomáše ze Štítného (Knížky šestery o obecných věcech křesťanských), obohacuje se slovní zásoba a rozvíjí se i skladba (složitější souvětí)
Na počátku 15. století husitské hnutí vede k počeštění měst, k uplatnění češtiny ve veřejném životě, v literatuře, která se v široké míře obrací i k měšťanům a řemeslníkům, a v bohoslužbách a kázáních, při nichž se s češtinou seznamují také široké vrstvy → spisovná čeština se dostává mezi nejnižší lidové vrstvy. Českému jazyku věnoval pozornost Jan Hus, který místo pravopisu spřežkového navrhl tzv. pravopis diakritický (tj. rozlišovací) = nabodeníčka
Vynálezu knihtisku (Johann Gutenberg 1448) → vydáno několik mluvnic: Daniel Adam z Veleslavína Velký slovník spisovné češtiny, Vavřinec Benedikt z Nedožer Dvě knihy české mluvnice, Jan Blahoslav Gramatika česká
Obohacování slovní zásoby o slova domácí i cizí (z latiny, němčiny a z jazyků románských) a rozvoj skladby: silný vliv latiny, tzv. humanistická perioda - souvětí oddělená dvojtečkou nebo středníkem, tzv. předvětí a závětí)
Vrchol vyspělosti jazyka → v díle Jana Amose Komenského
Vzor spisovné češtiny → v 16. století: v Bibli kralické
Pravopis bratrský = místo teček nad c, z, rháček, ale pro š se užívá spřežka òò
Bohatá, česky psaná literatura, čeština pronikla do škol, do úřadů a do soukromé korespondence, pro jazyk humanistů je také charakteristická záliba v obrazném pojmenování, bohatá frazeologie, záliba v příslovích a rčeních
Rozvoj spisovné češtiny se zpomalil po bitvě na Bílé hoře (1620): úpadek češtiny a konec samostatnosti českého národa, čeština se udržuje pouze v těch nejnižších vrstvách společnosti, na venkově → "zakonzervování" dialektů; rozkolísaná norma; emigrace české nekatolické inteligence, germanizace
Fr. J. Vavák, V. J. Rosa Čechořečnost; puristé (purus = čistý): neúspěšná snaha očistit češtinu od německých slov.
Konec 18.-1. pol. 19. století: nové období spisovné češtiny začalo v době obrozenecké: vydávání literatury v češtině; Česká expedice Václava Matěje Krameria, obrany jazyka českého
Vrchol: dílo Josefa Dobrovského: zavedl analogický pravopis
  • měkké i po c; po s, z → i, y
  • rozdělil slovesa do tříd podle kmene minulého
  • zpřesnil tvary přechodníků = používáme dodnes
Josef Jungmann: 5dílný Velký česko-německý slovník; Jan Gebauer: ustálil spisovnou normu českého jazyka
2. polovina 19. st. → čeština v úřadech, školách, rozvoj umělecké literatury a publicistiky; 1. pravidla: 1902
1918 → vzniká Československá republika
Časopis Naše řeč (od 1916)
1926 → Pražský lingvistický kroužek: Vilém Mathesius, Bohuslav Havránek, Miloš Weingart
2. svět. válka: němčina, po 2. sv. válce zdokonalení péče o jazykovou kulturu: Ústav pro jazyk český ČSAV (1946) (Československá akademie věd, dnes AVČR = Akademie věd ČR )
Jaromír Bělič, Fr. Daneš, Miroslav Grepl, Karel Hausenblas, Marie Čechová, Vladimír Šmilauer, Fr. Trávníček, Vlastimil Styblík, Alois Jedlička - Bohuslav Havránek → Stručná mluvnice česká; současné odborné časopisy Slovo a slovesnost, Český jazyk a literatura

Gram. test 2

22. února 2010 v 1:51
Sám jsem ztrácel po celý svůj život větší i drobnější předměty a protože jsem podléhal jako většina lidí omylu že rozhodující je cena toho či onoho předmětu a že lidská činnost je vyčíslitelná v penězích trápil jsem se tím.
1. Doplňte interpunkci.
2. Napište: a) graf souvětí b) pojmenujte VV
c) poměry mezi větami (lat.)
d) druh souv.
3. Určete větné členy, druh determinace (lat.):
a) po život b) omylu c) předmětu
4. Vypište: At postupně rozvíjející
At několikanásobný
5. Určete sl. druhy z textu:
a) sám b) rozhodující c) je d) či
6. Věty: ztrácel jsem se a trápil jsem se nahraďte transgresivem
7. U verba podléhal určete aspekt, utvořte k němu opačný aspekt
8. Určete casus: a) život b) penězích c) tím
9. V 1. větě použijte kondicionál přítomný
10. Od verba trápil utvořte kmen a) minulý b) přítomný
11. Dokažte, že slovo cena může mít víc významů
12. Který ze způsobů tvoření slov byl použit při tvoření slova činnost
13. Vypište adj. v komparativu
14. Vypište singularia tantum: sklenice, povidla, hmyz
15. Slovo s asimilací znělosti
16. Napište výslovnost lidská činnost
17. Odůvodněte psaní -i- trápil
18. Metonymie - metafora?
a) …češe se na ježka…
b) …poslouchal Beatles…

Lexikologie

22. února 2010 v 1:17
Slovní zásoba představuje soubor všech slov a slovních spojení (lexikálních jednotek, lexémůlexém je základní jednotka slovní zásoby jazyka → jedná se o množinu všech tvarů určitého slova nebo slovního spojení. Lexém = abstraktní jednotka, jeho konkrétní vyjádření se označuje jako lex. Pokud má určité slovo (lexém) více tvarů, obvykle v důsledku skloňování nebo časování, označují se tyto jednotlivé tvary jako alolexy. Reprezentativní tvar slova (alolex), uváděný ve slovnících, se nazývá lemma), která se vyskytují v jednom konkrétním jazyce nebo která v daném jazyce zná jeden konkrétní jedinec (individuální slovní zásoba).
Do aktivní slovní zásoby patří ta slova, která člověk používá při ústním i psaném projevu. Slovům z pasivní slovní zásoby člověk rozumí, ale sám je běžně nepoužívá.
Počet slov ve slovní zásobě se liší mezi jazyky i mezi lidmi. V češtině tvoří aktivní slovní zásobu u dospělého člověka asi 3000-10 000 slov. Pasivní slovní zásoba je obvykle 3-6x vyšší, pasivní slovník středoškolsky vzdělaného uživatele češtiny zahrnuje asi 50 000 slov.
Proměny slovní zásoby
Slovní zásoba → nejméně stabilní prvek jazyka. Vyvíjí se podle aktuálních potřeb mluvčích daného jazyka. K obohacování nebo změnám slovní zásoby dochází několika způsoby:
  • tvořením slov,
  • změnami slovního významu,
  • tvořením víceslovných pojmenování (kolokace),
  • krácením sousloví (univerbizací),
  • přejímáním z cizích jazyků,
  • překládáním z cizích jazyků (kalkováním).
Slovotvorba
Nová slova → tři základní způsoby:
· Odvozováním (derivací) slov:
pomocí prefixů: nemění slovní druh, nejčastěji se užívají u sloves (na-třít, pře-letět), méně u jmen (pra-věk, pře-těžký); slouží k tvoření záporu (ne-přítel, ne-jedlý),
pomocí sufixů: užívají se k přechylování (student - student-ka), tvoření zdrobnělin (kočka - kočička), jmen hromadných (obyvatel - obyvatel-stvo), činitelských (odvozených od sloves: spisovat - spisova-tel) a konatelských (odvozených od podstatných jmen: jeřáb - jeřáb-ník), obyvatelských (Evropa - Evrop-an), přivlastňovacích přídavných jmen (Petr - Petrův), sloves ze jmen (kral-ovat, zelen-at), sloves z citoslovcí (houk-at) atd. Pomocí koncovek: dobr-ý - dobr-o, list - list-í, Pomocí předpon a přípon: pod-voz-ek, pří-střeš-ek, Pomocí předpon a koncovek: zá-pěst-í, pod-houb-í,
· Skládáním (kompozicí) slov: ropovod, žáruvzdorný,
· Tvořením zkratek a zkratkových slov
Změna slovního významu
Slovní význam se může měnit několika způsoby:
  • prostá změna významu: obnášet (dříve nosit dokola, dnes častěji zahrnovat)
  • rozšíření významu: limonáda (dříve pouze nápoj z citronové šťávy, dnes nápoj z ovocné šťávy)
  • úžení významu: dobytek (dříve získané věci, dnes domácí skot)
  • zhoršování významu: bulvární (dříve týkající se bulváru, dnes senzacechtivý)
  • zlepšování významu: znamenitý (dříve hodný zaznamenání, dnes vynikající)
  • zesílení významu (hyperbola): pekelně (velmi)
  • zjemnění významu (eufemismus): zesnul (místo zemřel)
  • metafora - přenášení významu na základě vnější nebo vnitřní podobnosti: čočka (optická), plášť (pneumatiky)
  • metonymie - přenášení významu na základě souvislosti: sešla se celá vesnice (všichni obyvatelé vesnice), snědl dva talíře (obsah dvou talířů); zvláštním typem metonymie je synekdocha - pojmenování celku názvem části, části názvem celku: ani noha (nikdo), dvě neděle (dva týdny)
Sousloví
Sousloví je víceslovné pojmenování, které nelze rozdělit do jednotlivých slov, aniž by se ztratil původní význam.
Sousloví → nejčastěji: substantivum rozvité Atk (tvořeným adj.); At stojí zpravidla v antepozici (před jménem): vysoká pec, medvědí služba, v termínech v postpozici (za jménem) - hraboš polní, kyselina mravenčí. At může mít i formu postupně rozvíjející - vyšší nervová činnost. Méně častý je Atk tvořený subst. - medvěd brtník, tetřev hlušec, existují i sousloví, utvořená s Atnk - stav beztíže, zákon zachování energie, postavení mimo hru. Poměrně málo se vyskytují sousloví tvořená se verbem - brát v potaz, vést válku. Specifickým způsobem tvoření sousloví jsou multiverbizace, tj. sousloví → opisem z jednoslovného výrazu: vzít si slovo.
Univerbizace → krácení sousloví (zpravidla hovorový či nespisovný charakter): nejběžněji: z původního sousloví se vytvoří nové slovo, zpravidla subst.: zubní lékař - zubař, pololetní prázdniny - pololetky. Jiný způsob: vypuštění subst. → z původního At se stane adjektivum substantivní: drobné peníze - drobné, vepřové maso - vepřové; naopak vypuštěný At → zbude jen původní jméno: jízdní kolo - kolo
Vrstvy slovní zásoby
Rozvrstvení slovní zásoby podle dobového užití
Slovní zásoba: jádro, proměnlivá část a periférie. Jádro slovní zásoby tvoří základní, nejčastěji užívaná slova, která jsou základem aktivní slovní zásoby. Jádrová slova jsou pro běžnou komunikaci nepostradatelná.
Proměnlivá část reaguje na všechny změny skutečnosti, reaguje na dobu: slova, která se buď přestávají užívat, jejichž frekvence užití klesá, nebo naopak stoupá. Do periférie → např. historismy (knecht = pacholek), archaismy (almara) či neologismy (manažer), tj. slova, která vyšla nebo vycházejí z užívání, a slova nová, která se teprve užívat začínají.
Některá slova, která vznikla někdy v minulosti jako neologismy, přešla z periférie až do jádra slovní zásoby a později přestala být užívána úplně a tím se vrátila zpět na periférii.
Rozvrstvení slovní zásoby
Podle stylového rozvržení:
Spisovná slovní zásoba:
  • slohově neutrální,
  • slohově zabarvená:
Ø hovorová slovní zásoba (brnknout, ředitelovat, hobby),
Ø knižní slovní zásoba (pocelovat, nazírat), někdy přechází do hovorové mluvy: zírat, kvapit,
Ø básnická slovní zásoba (poetismy: luna jeseň, oř),
Ø publicistická slovní zásoba (společenská angažovanost, pozice síly),
Ø odborná slovní zásoba, která lze dále rozdělit jednak podle jednotlivých oborů a jednak na vrstvu vědeckou a popularizační.
Nespisovná slovní zásoba:
· obecná čeština (uklohnit, sajrajt, piglovat); mezi obecnou - hovorovou - neutrální češtinou je neustálý pohyb, mnohá slova postupně přecházejí z jedné kategorie do jiné (koukat, baterka)
· nářečí,
· slang - charakteristické výrazy určitých profesních a zájmových skupin,
· argot - vrstva slovní zásoby užívaná společenskou spodinou (zloději, překupníky, narkomany apod.), jejím účelem je je utajit obsah sdělení před nezasvěcenými posluchači.
Podle citového zabarvení
  • expresivní,
  • lichotná (maminečka),
  • dětská (lulat),
  • domácká (hypokoristika - bráška)
  • hanlivá (pejorativa - čokl, palice)
  • nadávky, vulgarismy.
Slovní zásoba češtiny
Převážně slovanského původu, řada slov z oblasti kultury a vědy z řečtiny a latiny. Vzhledem k těsným historickým kontaktům → z němčiny, případně jejím prostřednictvím byla přejata slova z jiných jazyků. Z němčiny: řada slov z oblasti řemeslnického názvosloví i slangu, mnoho slov → do nespisovných vrstev jazyka. V obd. NO byla řada slov programově přejímána ze slovanských jazyků - polštiny, ruštiny aj. Uměle bylo vytvořeno české odborné názvosloví, často doslovným překladem (kalky). Mnoho z těchto pojmů se ujalo a je běžně používáno (botanické a chemické názvosloví). Ruština pak obohacovala češtinu zejména v druhé polovině 20. století, zejména z politických důvodů. Z italštiny → řada pojmů z oblasti hudby, z francouzštiny → slova týkající se módy. Angličtina původně byla zdrojem sportovních výrazů, v současnosti z ní pocházejí mnohá slova z oblasti IT a mnoha dalších oblastí života. Také z exotických jazyků (randál), často prostřednictvím jiných jazyků.
Přesný počet slov v češtině není možné určit → neustálý vývoj. Příruční slovník jazyka českého, (1935-1957) → cca 250 000 hesel. Obsahuje i velmi neobvyklá slova, naopak neobsahuje některá slova obecně známá (např. některé vulgarismy). Zaměřuje se totiž na popis spisovné slovní zásoby na základě výtahů z beletrie, časopisů a částečně novin. Slovník spisovného jazyka českého, první vydání v letech 1960-1971, druhé v r. 1989, má přibližně 192 000 hesel. Rozsahem nejmenší Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (první vydání 1978, druhé, upravené vydání 1994) obsahuje zhruba 48 000 hesel → jádro spisovné slovní zásoby.
Slovní zásoba jazyka ovšem nijak nesouvisí s jeho rozvinutostí: např. slovní zásoba francouzštiny je výrazně menší než česká: francouzština hojně používá sousloví, naproti tomu slovní zásoba němčiny je výrazně vyšší kvůli velkému podílu složených slov: vyjadřují skutečnost, kterou je možno v jiném jazyce vyjádřit pouze souslovím.

Funkční styly

14. února 2010 v 23:28
Jazykové styly, slohotvorní činitelé
komunikace = vzájemný styk, přenos informace, spojení
1) verbální forma:
a) mluvená - pomocí řeči
b) písemná - pomocí písma
2) neverbální forma
jazykový projev- verbální dorozumívání
a) vytvořen mluvčím nebo pisatelem (podle formy)
b) je v něm užito vyjadřovacích prostředků určitého typu
c) je někomu určen
d) má určitý obsah
styl (sloh) - závisí na výběru a uspořádání jednotlivých prostředků
stylistika = nauka o slohu
slohotvorní činitelé = podmínky, za kterých projev vzniká
1) subjektivní (individuální, osobní) - týkají se osoby autora projevu (věk, pohlaví, vzdělání)
a) věcné
b) jazykové
(individuální styly - velké rozdíly v umělecké literatuře)
2) objektivní (obecně platné) - podmínky a okolnosti, jimiž je mluvčí nebo pisatel vázán a k nimž musí při výběru a uspořádání jazykových prostředků přihlížet
a) podle zaměření a funkce projevu (sdělná funkce, estetická funkce…)
b) podle formy projevu (mluvený, psaný)
c) podle situace a prostředí (veřejný, soukromý)
d) podle kontaktu s adresátem (přímý, nepřímý kontakt)
e) podle připravenosti (připravený, nepřipravený)
f) podle střídání mluvčích (monologický, dialogický…)
g) podle vztahu autora k tématu (poučení, přesvědčení, pobavení…)
funkční jazykové styly - rozlišují texty podle funkce
  • běžně dorozumívací styl: hovorový jazyk, nespisovná čeština
  • odborný styl: spisovný styl, psaný i mluvený
  • administrativní styl: spisovný jazyk, formuláře, tiskopisy; psané projevy
  • umělecký styl - obrazná vyjádření, slohově zabarvená slova (expresivní), psané i mluvené projevy, písně
  • publicistický styl - spisovný jazyk - média; psané, mluvené projevy - veřejné
  • řečnický styl - mluvené veřejné projevy - spisovný jazyk

Transgresiv (s laskavým svolením nejmenované kolegyně)

10. února 2010 v 11:31
Přechodník (transgresiv) je v lingvistice tvar slovesa vyjadřující současně probíhající nebo navazující děje. V minulosti býval řazen k participiím, protože vyjadřuje participaci (účast) jednoho děje na druhém. Dnes je vedle infinitivu, příčestí minulého a příčestí trpného řazen mezi neurčité slovesné tvary. Pojem příčestí, který roku 1822 vytvořili Josef Dobrovský a Václav Hanka polopřekladem z ruského pričástie, již přechodníky nezahrnoval. Za autora českého slova přechodník je považován Jan Gebauer (1838-1907).

Zpřídavnělý přechodník je tvarem přídavného jména odvozeným ze slovesného přechodníku.

Ustrnulý přechodník je příslovce nebo předložka vzniklá částečným nebo úplným ustrnutím slovesného přechodníku.

V češtině se postupem času přechodníky přestaly běžně používat a nyní jsou považovány za tvary archaické či archaizující. Nejčastěji se objevují v historické a umělecké literatuře. Ve větě zastávají funkci doplňku (vztahují se k přísudku i k podmětu). Běžně se užívají pouze ustrnulé přechodníky (např. vyjma, vkleče, nehledě) a přítomné (současné) zpřídavnělé přechodníky (např. sedící).

Slovesný přechodník se používá jen tehdy, mají-li děje společný podmět, např: Svolavše své plémě vzdali oběť bohům, vynesli obrazy dědů, a rozžehnavše se s otcovskou půdou,… Proto je chybně například věta: Projížděje touto stanicí a hledě z okna, uletěl mi klobouk.

Kde není vazba k podmětu zachována, považuje se přechodník za ustrnulý, třebaže si ještě částečně může zachovávat slovesnou valenci, například tvořit vedlejší větu: Soudě podle mraků, bude pršet. Je to nekvalitní, o ceně ani nemluvě. Sešli se všichni zaměstnanci školy, vyjma školníka.

Druhy přechodníků
Gramaticky přechodník vyjadřuje číslo, čas, slovesný rod, vid a jmenný rod. Proto se při časování uvádí jen tři kategorie (např. -a/-ouc/-ouce), které postupně označují jednotné číslo mužského rodu (on jsa), jednotné číslo rodu ženského a středního (ona/ono jsouc) a množné číslo bez ohledu na rod (oni/ony/ona jsouce).

Přechodníky dělíme na:

Přechodník předčasný (minulý) - vyjadřuje děj předcházející před dějem přísudku (…svolavše své plémě vzdali…). Vytváří se ze sloves dokonavých, koncovky se řídí podle příčestí minulého (od koncovek -l/-la/-lo).
Je-li před -l/-la/-lo samohláska (pověsil/la/lo), tvoří se koncovkami -v, -vši, -vše (pověsiv, pověsivši, pověsivše).
Je-li před -l/-la/-lo souhláska (upekl/la/lo), je přechodník v mužském rodě často s nulovou koncovkou a v ostatních rodech má koncovky -ši, -še (upekO, upekši, upekše).
Přechodník současný (přítomný) - vyjadřuje děj současný s dějem přísudku (…přicházejíce slyší…). Tvoří se ze sloves nedokonavých, koncovky se řídí podle zakončení 3. osoby množného čísla (od koncovek -ou/-í).
Je-li sloveso zakončeno na -ou (jdou), tvoří se koncovkami -a, -ouc, -ouce (jda, jdouc, jdouce).
Je-li sloveso zakončeno na -í (běží), tvoří se koncovkami -e, -íc, -íce (běže, běžíc, běžíce).
Přechodník budoucí - pro vyjádření předčasnosti v budoucnosti se používá podobný tvar utvořený shodně jako přechodník současný nebo minulý, ale z dokonavého slovesa. Pořídí si psa, aby byla, přijdouc domů, přivítána. Získavše půjčku, budeme podnikat.

Ustrnulé přechodníky
Některé přechodníkové tvary ustrnuly do podoby předložek a příslovcí:

vyjma, vyjmouc, vyjímajíc, vyjímaje, počínaje, chtě nechtě, chtíc nechtíc, takřka, takříkajíc, stoje, leže, kleče, sedě, vstoje, vleže, vkleče, vsedě, vstávaje, lehaje, soudě, soudíc, nehledě, nehledíc, nemluvě, vycházeje, vycházejíc, zahrnuje, zahrnujíc, nedbaje, nedbajíc, ne/počítaje, ne/počítajíc

Zpřídavnělé přechodníky
Z přechodníků se odvozují i slovesná přídavná jména (verbální adjektiva), nazývaná též zpřídavnělé přechodníky:

ze současného přechodníku (jdoucí, běžící, dělající, tisknoucí)
z předčasného přechodníku (pověsivší, přišedší, přinesší)
Podobným způsobem jako zpřídavnělé přechodníky se tvoří též zpřídavnělé příčestí činné (spadl/spadlý) a trpné (udělán/udělaný). Zpřídavnělé příčestí činné má podobný nebo stejný význam jako předčasný přechodník, nelze však utvořit ke všem slovesům.

Předčasný přechodník byl do češtiny obrozenci uměle přejat na počátku 19. století z ruštiny. Do obecné češtiny nikdy výrazně nepronikl a vždy byl vnímán jako archaický nebo knižní. Do spisovné češtiny pronikl jen u dokonavých sloves. U nedokonavých sloves (měvší, pracovavší) se neujalo, třebaže obrozenci (Jirásek, Šafařík, Jungmann, Presl) je používali i tam.

Latinská terminologie

10. února 2010 v 0:04
1. pád nominativ
1. stupeň pozitiv
2. pád genitiv
2. stupeň
3. pád dativ
3. stupeň superlativ
4. pád akuzativ
5. pád vokativ
6. pád lokál
7. pád instrumentál
A
abreviace zkracování
adjektivum přídavné jméno
adjektivum verbální / verbální adjektivum přídavné jméno slovesné
adjunkce přimykání
adverbiale příslovečné určení
adverbium příslovce
akcent přízvuk (slovní)
aktivum rod (slovesný) činný
akuzativ 4. pád
alternace střídání hlásek
anakolut
analogie
anglicismus
antonymum slovo významem protikladné
antroponymum podstatné jméno vlastní osobní
apelativum podstatné jméno obecné
apozice (I) přístavek
apozice (II) přistavování
apoziopeze neukončená výpověď
argot
argotismus
archaismus prostředek (jazykový) zastaralý
asimilace souhlásek spodoba souhlásek
asimilace znělosti spodoba znělosti
atrakce spodoba skladebná
atribut přívlastek
atribut verbální doplněk
augmentativum zveličené podstatné nebo přídavné jméno
automatizace zevšednění jazykového prostředku jeho častým užíváním v obvyklé podobě
B
bilingvismus dvojjazyčnost
brusičství purismus
C
citoslovce interjekce
citoslovce emocionální / emocionální citoslovce
citoslovce kontaktové / kontaktové citoslovce
citoslovce zvukomalebné / zvukomalebné citoslovce
čas budoucí / budoucí čas futurum
čas minulý / minulý čas préteritum
čas přítomný / přítomný čas prézens
čas relativní / relativní čas
časování konjugace
částice partikule
číslo dvojné / dvojné číslo duál
číslo jednotné / jednotné číslo singulár
číslo množné / množné číslo plurál
číslovka numerale [-rá-]
dativ 3. pád
deklinace skloňování
deminutivum slovo zdrobnělé
derivace odvozování
determinace určování
determinologizace přechod termínů do oblasti méně odborné i neodborné(pojem, parametr,počítač)
dialekt nářečí
dialektismus
dialog rozhovor
diftong dvojhláska
doplněk atribut verbální
duál číslo dvojné
dvojhláska diftong
E
elipsa věta neúplná věta eliptická
etymologie nauka o zákonitostech vývoje slov a změnách jejich významu
eufemismus pojmenování zjemňující
excerptum výpisek
F
femininum rod ženský
figura prostředek básnického stylu spočívající v seskupování slov nebo vět, přičemž se slovní význam nemění
flexe ohýbání
fonetika nauka o fyziologických a akustických vlastnostech hlásek
fonologie nauka o zvukových prostředcích jazyka
formulář tiskopis
fráze klišé
frazém slovní obrat, úsloví, rčení, větný úsek otřelé slovní spojení, prázdné mluvení
frazeologie soubor ustálených slovních spojení v daném jazyce; nauka o nich
futurum čas budoucí
G
genitiv 2. pád
gradace stupňování (II)
grafém grafický nebo písemný znak
H
homonymie stejné znění slov, přípon nebo koncovek různého významu
homonymie tvarová / tvarová homonymie
homonymum slovo souzvučné
hyperbola nadsázka
hyperkorektnost
hyperonymum slovo významem nadřazené
hypokoristikum mazlivý, důvěrný výraz, běžný v rodinném, důvěrném styku
hyponymum slovo významem podřazené
hypotaxe podřadnost
I
imperativ způsob rozkazovací
imperfektivum sloveso nedokonavé
indikativ způsob oznamovací
infinitiv
instrumentál 7. pád
interdialekt nadnářečí
interjekce citoslovce
internacionalismus
obecné jméno podstatné jméno obecné apelativum
podstatné jméno substantivum
podstatné jméno abstraktní abstraktum
podstatné jméno hromadné kolektivum
podstatné jméno konkrétní konkretum
podstatné jméno látkové
podstatné jméno pomnožné pluralia tantum
podstatné jméno slovesné substantivum verbální
podstatné jméno vlastní vlastní jméno proprium
podstatné jméno vlastní místní vlastní jméno místní toponymum
podstatné jméno vlastní osobní vlastní jméno osobní antroponymum
přídavné jméno adjektivum
přídavné jméno kvalitativní
přídavné jméno přivlastňovací posesivní
přídavné jméno slovesné adjektivum verbální
přídavné jméno zpodstatnělé / zpodstatnělé přídavné jméno adjektivum substantivizované
přechylování moce
K
gramatická kategorie mluvnická kategorie
kalk doslovný překlad
klišé fráze
koherence soudržnost (textu)
kolektivum podstatné jméno hromadné
kolize zápletka
komparace stupňování (I)
komparativ 2. stupeň
kompozice (slova) skládání (slova)
komunikát projev (jazykový)
kondicionál způsob podmiňovací
konektor prostředek navazovací
kongruence shoda
konjugace časování
konjunkce spojka
konsonant souhláska
konstrukce polovětná / polovětná konstrukce polopredikativní konstrukce
konstrukce slovesná / slovesná konstrukce konstrukce verbální
kontaminace vznik nového (zpravidla nesprávného) slova nebo časteji spojení mechanickým spojením, křížení dvou významově blízkých výrazů
konverze přeměna, změna, obrat
koordinace přiřaďování
krize (vyvrcholení děje)
L
lexém souhrnné označení všech tvarů téhož slova
lexikografie nauka o tvorbě slovníků
lexikologie nauka o slovní zásobě
líčení popis subjektivní
lokál 6. pád
M
majuskule písmeno velké
maskulinum rod mužský
metafora přenesené pojmenování na základě podobnosti, obrazné vyjádření
metonymie přenesené pojmenování na základě věcné souvislosti
minuskule písmeno malé
modalita uplatňování postoje mluvčího ve výpovědi
morfém nejmenší jednotka jazyka, která nese význam; souhrnný název pro předponu, příponu, kořen a koncovku
morfologie tvarosloví
N
nadsázka hyperbola
nářečí dialekt
nauka o slovní zásobě lexikologie
nauka o tvorbě slovníků lexikografie
odborný název termín
odborné názvosloví terminologie
neologismus novotvar
neutrum rod střední
nominativ jmenovací
nominativ 1. pád
numerale [-rá-] číslovka
O
objekt předmět
odvozování derivace
ohýbání flexe
ortoepie výslovnost spisovná
ortografie pravopis
P
pád casus
parataxe souřadnost
parenteze vsuvka
participium příčestí
partikule částice
pasivum rod (slovesný) trpný
perfektivum sloveso dokonavé
plurál číslo množné
podmět subjekt 1,
podřadnost hypotaxe
pojmenování víceslovné / víceslovné pojmenování
pojmenování zjemňující / zjemňující pojmenování eufemismus
poměr důsledkový konkluzivní
poměr odporovací adverzativní
poměr příčinný kauzální
poměr slučovací kopulativní
poměr stupňovací gradační
poměr vylučovací disjunktivní
poměr vysvětlovací explikativní
popření celkové / celkové popření zápor mluvnický
popření částečné / částečné popření zápor členský
pozitiv 1. stupeň
pravopis ortografie
predikace přisuzování
predikát přísudek
prefix předpona
prepozice předložka
presupozice předpoklad
préteritum čas minulý
prézens čas přítomný
prézens historický / historický prézens
pronomen zájmeno
proprium podstatné jméno vlastní
prostředek (jazykový) zastaralý archaismus
předložka prepozice
předmět objekt
předpona prefix
přechodník pro předčasnost (dříve přechodník minulý)
přechodník pro současnost (dříve přechodník přítomný)
přechodník ustrnulý / ustrnulý přechodník
příčestí participium
příčestí činné participium aktiva
příčestí trpné participium pasiva
přimykání adjunkce
přípona sufix
přiřazování koordinace
příslovce adverbium
příslovce času adverbium temporis
příslovce míry adverbium mensurae
příslovce místa adverbium loci
příslovce příčiny adverbium causae
příslovce způsobu adverbium modi
přístavek apozice (I)
přistavování apozice (II)
přísudek predikát
přísudek jmenný se sponou verbonominální
přisuzování predikace
přívlastek atribut
přívlastek shodný kongruentní
přízvuk slovní / slovní přízvuk akcent
R
rekce řízenost
réma jádro výpovědi
rod mužský / mužský rod maskulinum
rod mužský neživotný maskulinum inanimatum
rod mužský životný maskulinum animatum
rod střední / střední rod neutrum
rod ženský / ženský rod femininum
rod (slovesný) činný aktivum
rod trpný pasivum
rozvrstvení jazyka stratifikace jazyka
S
samohláska vokál
shoda kongruence
singulár číslo jednotné
skládání (slova) kompozice (slova)
skladba syntax
skloňování deklinace
sloh styl
sloveso verbum
sloveso bezpředmětové subjektové (spát)
sloveso dokonavé perfektivní perfektivum
sloveso imperfektivní / imperfektivní sloveso sloveso nedokonavé
sloveso intranzitivní / intranzitivní sloveso sloveso nepřechodné
sloveso nedokonavé / nedokonavé sloveso imperfektivum
sloveso nepřechodné / nepřechodné sloveso sloveso intranzitivní
sloveso perfektivní / perfektivní sloveso sloveso dokonavé
sloveso přechodné / přechodné sloveso sloveso tranzitivní
slovo citově zabarvené expresivum
slovo hanlivé pejorativum
slovo jednovýznamové slovo monosémní
slovo odkazovací deiktické slovo
slovo onomatopoické slovo zvukomalebné
slovo polysémní slovo vícevýznamové
slovo složené kompozitum
slovo vícevýznamové / vícevýznamové slovo slovo polysémní
slovo významem nadřazené hyperonymum
slovo významem podřazené hyponymum
slovo významem protikladné antonymum
slovo zdrobnělé deminutivum
souhláska konsonant
souřadnost parataxe
spodoba skladebná atrakce
spodoba souhlásek asimilace souhlásek
spodoba znělosti asimilace znělosti
spojka konjunkce
střídání hlásek alternace
stupňování (I) komparace
stupňování (II) gradace
subjekt podmět
substantivum podstatné jméno
substantivum verbální / verbální substantivum podstatné jméno slovesné
sufix přípona
synekdocha označení věci tím, že se pojmenuje její část, nebo označení části tím, že se pojmenuje celek
synonymie různá slova mají stejný nebo podobný význam
T
téma (II) východisko (výpovědi)
termín odborný název
terminologie odborné názvosloví
toponymum podstatné jméno vlastní místní
U
univerbizace vytváření jednoslovných pojmenování z víceslovných (Václavák, ementál)
určování determinace
V
verbum finitum určitý slovesný tvar
verbum sloveso
věta eliptická elipsa věta neúplná
vokál samohláska
vokativ 5. pád
výpisek excerptum
výpustka elipsa
výstavba textu kompozice (textu)
Z
zájmeno pronomen
zeugma odchylka od správné větné stavby spočívající ve spojení souřadných členů vazebným vztahem patřícím jen k jednomu z nich
zkracování abreviace
způsob (slovesný) oznamovací indikativ
způsob (slovesný) podmiňovací kondicionál
způsob (slovesný) rozkazovací imperativ

Gramatický test - 1.

8. února 2010 v 19:49
Cítil jsem tehdy v kříži, že budu sražen na bílou postel, a když jsem na ní ležel a jistou kritickou chvíli se domníval, že odejdu někam jinam, zase jsem si vzpomněl na "Městečko, kde se zastavil čas", a poslal jsem si pro něj a každé ráno škrtal, domnívaje se bláhově, že jedině já mám k městečku klíč.
1. Určete počet vět tvořících dané souvětí: …………………………….
2. Očíslujte věty v textu, označte věty hlavní (VH) a vedlejší (VV). V dalších úkolech pracujte s tímto označením.
3. Určete poměry mezi větami hlavními: ……………………………………………………………………..
4. Vyhledejte koordinačně spojené VV a určete jejich poměr: ………………………………………
5. Určete druh souvětí (lat.): …………………………………………………
6. Odůvodněte interpunkci v předposlední větě: …………………………………………………….
7. Určete následující větné členy v textu a určete (vše lat.) formální vyjádření závislosti:
na ní ………………………………………………….
pro něj ……………………………………………….
domnívaje se …………………………………………
8. Jakým druhem predikátu je spojení "budu sražen"? ………………………………
9. Určete následující slovní druhy v textu (lat.):
kde …………………………………
každé ………………………………
ráno ……………………………….
si ………………………………….
10. Určete pád (casus) následujících slov v textu:
ní ………………………
každé ………………….
11. Určete aspekt u následujících sloves:
budu sražen ……………………………
vzpomněl ………………………………
12. Vytvořte vidovou dvojici ke slovesu "zastavil": ……………………………….
13. Od slovesa "poslal jsem" utvořte pasívum v kondicionálu minulém:…………………………………………..
14. U slovesa "zastavil" určete kmen minulý……………………..
a přítomný ………………………………………….
15. Naznačte stavbu slova "městečko", jednotlivé části pojmenujte:
………………………………………………………………….
16. Které slovo je pro slovo "městečko" základové?
……………………………………………………
17. Vyhledejte v textu všechna slova mnohoznačná
……………………………………………………………………………….
18. Vyhledejte v textu metaforu a vyjádřete jedním slovem její význam
……………………………………………………………………………….
19. Vyhledejte v textu tři slova, ve kterých dochází k hláskové asimilaci:
………………………………………………………………………….

Následující úlohy se již nevztahují k výchozímu textu.
20. Napište české ekvivalenty k následujícím termínům
Interjekce………………… lokál………………………
atribut verbální ……………. diftong ………………….
hypotaxe ……………………… ortoepie………………..
indikativ …………………… sylaba ……………………….
21. Utvořte genitiv sg.:
interview ……………………………… album…………………….
22. Určete genus následujících substantiv:
bramborům………………………. knížete………………………..
23. Podtrhněte pluralia tantum
plavky, brýle, brusle, rukavice, boty, ruce, ponožky.
24. Utvořte větu jednoduchou se samostatným větným členem
25. V následujících větách opravte chybnou stavbu věty a odchylku pojmenujte:
Dítěti, pokud zabloudí a dostane strach, pláče.
Neměl možnost pokračovat a dodělat již načatou práci.
Upadla do stavu podobnému smrti.
 
 

Reklama