Kolébka renesance - Itálie

18. března 2010 v 23:50 |  První (4) / Třetí (6)
RENESANCE A HUMANISMUS VE SVĚTOVÉ A ČESKÉ LITERATUŘE
Souvisí s rozvojem severoitalských měst od 14. století.
Renesance (la renaissance - znovuzrození, obnovení) = významný umělecký a myšlenkový proud 14.-16. stol. → myšlenkové obrození antiky (koncepce státu, práva, umění). Renesance = protiklad středověkého pojetí světa, soustřeďuje se k pozemskému životu. Renesanční člověk chce plně užívat života na zemi, odmítá upínat své naděje k životu posmrtnému, i když je věřící. Chápe člověka jako individualitu, která důvěřuje svému rozumu a touží po poznání. Proto je renesance těsně spjata s filozofickým hnutím humanismem (humanus=lidský): lidskost, úcta k člověku a jeho schopnostem, studium člověka. Vrací se ke klasické latině, ale vznikají díla i v národních jazycích. V mnoha zemích dopomohlo k rozvoji humanismu a renesance reformační hnutí → ideál prvotního křesťanství bez moci a majetku církve (v Německu Luther, ve Švýcarsku Zwingli, ve Francii a Švýcarsku Kalvín.
Renesance = komplexně zasahuje do politického, ekonomického a kulturního života, = úsilí o všestranný rozvoj člověka. Impuls → přírodní a astronomické objevy (Koperník, Galilei, Bruno), zámořské cesty a objevy nových území, vynález knihtisku (Johannes Gutenberg, 1445 v Mohuči, tisky do r. 1500 = inkunábule, prvotisky). Hlavní nositel pokroku → měšťanstvo, které usiluje o politickou moc, což vede k narušení feudálního řádu.
Hrdinové ztělesňující rysy a touhy renesančního člověka: doktor Faust (touha po poznání, po odhalení tajemství světa a života), nizozemský hrdina Enšpígl (něm. Eulenspiegel → vyjadřující lidový humor a odpor proti cizí nadvládě)…
Architektura: opouští prostor středověkých hradů a soustřeďuje se na zámky, paláce a měšťanské domy. Oživena sloupy, arkádami, kuželkovou balustrádou, zdobenými štíty domů, podloubím, zdobenou fasádou (malba nebo sgrafita). Zahrady → geometrické řešení (francouzská zahrada) stříhané porosty, kašny, letohrádky, míčovny, jízdárny. Vizitkou města = radnice (v Itálii se zvonicí=kampanilou), přibývají školy, lázně, církevní stavby s kopulemi.
Malířství a sochařství: zdůrazňuje krásu lidského těla, harmonii tělesných proporcí, opět s perspektivou, zobrazení → reálné, přírodní motivy: Leonardo, Michelangelo, Botticelli, Rafael, Tizian, Brunelleschi, Bramante (It.),. Dürer, Holbein, Cranach (Něm.), Brueghel, Bosch, van Rycl (Hol.), El Greco.
Filozofie: Francis Bacon, Niccolo Machiavelli (nové pojetí panovníka a vlády); Thomas More (Utopie - fiktivní ideální stát založený na rovnosti občanů, bez soukromého vlastnictví). Obdobně: utopista Tommaso Capanella: spis Sluneční stát.
Itálie
Již ve 13. století.
Dante Alighieri (1265-1321)
Za svůj protipapežský postoj byl vypovězen z Florencie, žil ve Veroně a Ravenně. Jeho dílo ovlivnila láska k Beatrici → jeho životní i básnický ideál (zemřela při porodu v 25 letech).
Božská komedie (1307-1321): alegorický duchovní epos složený ze 100 zpěvů, pokus o umělecké zobrazení celého tehdy známého světa: 3 části Peklo, Očistec a Ráj. Básník hovoří v pekle s dušemi antických osobností a alegoricky kritizuje svou dobu. Peklem a očistcem provází Danta Vergilius, ale jako pohan nesmí do ráje, tam ho provází Beatrice. Renesanční prvky: autor je hlavní postavou, vyjadřuje svůj obdiv k antice, touhu po poznání, prožitek lásky.
I. Peklo
Zpěv prvý
1 Kde v půli život náš je se svou poutí,
2 procházet bylo mi tak temným lesem,
3 že pravý směr jsem nemoh' uhodnouti
4 Ach, trudno líčit ona místa, kde jsem
5 probloudil ten hvozd divý, drsný, tmavý,
6 že na to dosud vzpomínám jen s děsem.
7 Snad ani smrt tak hořce neotráví.
8 Však dospěl jsem tam k všeho dobra středu,
9 a proto vypovím vše bez obavy.
II. Očistec
Ku cestě do lepší se vody noře,
člun mého ducha plachty natahuje,
za sebou nechav kruté ono moře.
O druhé říši, kde se očišťuje
duch člověka, já hodlám nyní pěti,
a odkud vstoupat v ráj se připravuje.
Zde poesii hleďte oživěti,
Vy Musy svaté, v tomto okamžení
jsem váš, ať Kalliope trochu vzletí.
Příběh začíná nepovedenou procházkou poutníka ve středních letech (Dante sám), který zabloudí v hlubokém lese (temný hvozd je alegorií světa, kterým se člověk protlouká). Zde ho napadnou tři šelmy - pardál zpodobňující smyslnost, vlčice jako alegorie nenasytnosti a lev jako symbol pýchy. Ubohý poutník zběsile utíká pryč a dostane se k příkrému srázu, kde narazí na svého průvodce - antického básníka Vergilia, který byl vyslán Beatricií, aby Danteho provedl skrz Peklo a Očistec, ona sama se ho má ujmout až v Ráji.
Vergilius obrátí Danta k hlubokému zamyšlení se nad vším, co okolo sebe uvidí, a tak se báseň nese na vlnách filozofických rozprav, mnoha otázek a už mnohem méně odpovědí. Básník opouští Danta v předpokoji v Pekle, jako pohan narozený před příchodem Krista nesmí nikdy překročit práh jemu zapovězeného Ráje. V Ráji se Danta ujímá jeho milovaná Beatrice ve zbožštělé podobě a obě zbloudilé duše, které k sobě mají navždy patřit, dojdou zaslouženého míru a pokoje.
Celé dílo je prodchnuto číselnou symbolikou stejně jako soudobé chápání a náhled na svět. Trojčlennost světového názoru odpovídá třem postavám svaté Trojice, i třem záhrobním říším tehdejší kosmologie, které také tvoří tři oddíly.
Alegorické dílo představuje pouť zbloudilé duše po záhrobí, která se snaží dojít až k jádru a nejčistší filozofii lásky a vůbec porozumění světu. Dante zde odpovídá na mnoho filozofických, překvapivě ale i vědeckých, otázek (Kde se vzaly skvrny na Měsíci? Je to kvůli jeho plynatosti?). Vyjadřuje i svůj obdiv a úctu k antice, i když veškerou společnost tohoto období odsoudil jako nekřesťany k věčnému polovičnímu životu v Předpeklí. Zajímavé je, že Dantovo posuzování hříchů poukazuje i na politické stranění císaři.
Dantovo chápání vesmíru
Je velmi zajímavou kapitolou důležitou pro pochopení celé skladby. Soustava Dantova Ráje spočívá na systému Ptolemaia:
Země je pevný střed vesmíru a kolem ní krouží 9 kosmických planet: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce, Mars, Jupiter a Saturn
Osmou planetou je tzv. NEBE STÁLIC
Deváté je tzv. Primum mobile - NEBE KŘIŠŤÁLOVÉ
Nad tím vším je desáté nejvyšší "nebe" zvané EMPYREUM = říše světla, kde trůní samotný Bůh
Čím vzdálenější jsou planety od Empyrea, tím menší podíl mají na božské slávě.
Každý ze 3 hlavních dílů má 33 zpěvů, Peklo má navíc ještě jeden předzpěv, což je celkově rovná stovka. Celá báseň je sestavena v tzv. tercíně (terza rima) = druh strofy sestávající ze tří deseti-, v případě tzv. ženského zakončení jedenáctislabičných veršů, pocházející z Itálie s důmyslným rýmovým schématem aba-bcb-cdc-ded. Triadická struktura umožňuje výstavbu děje ve schématu teze - antiteze - synteze. Je možné, že trojveršové schéma vzniklo po vzoru Nejsvětější trojice. Po Dantově vzoru ji začali užívat i Petrarca a Boccaccio.
Jiným příkladem trojveršové strofy (trojverší, tristicha) je tercet (neboli terceto, hov. i terčet, terčeto), součást sonetu.
Francesco Petrarca (1304-1374)
Angažoval se v úsilí o sjednocení Itálie (báseň Má Itálie). Byl vypovězen z Florencie a odešel do Avignonu. Korespondence s Karlem IV., arcibiskupem Arnoštem z Pardubic a kancléřem Janem ze Středy v letech 1351-68 přispěla k rozvoji humanismu v Čechách. Hlavní význam přikládal Petrarca své latinské tvorbě; z nichž nejvýznamnější je nedokončený epos v hexametrech Africa (1338) o punských válkách. Výrazem jeho vlastní náboženské krize, jejíž začátek sám datoval rokem 1336 výstupem na Mont Venteux, jsou tzv. asketické spisy; nejvýznamnější je Secretum (Tajemství) a tři dialogy mezi básníkem a sv. Augustinem. Setkání se šlechtičnou Laurou 6. 4. 1327 v avignonském chrámu sv. Kláry se stalo podnětem k psaní milostné lyriky, kterou skládal po celý život a shrnul do sbírky později nazvané Zpěvník (pův. Rerum vulgarium fragmenta - Fragmenty v lidové řeči). Obsahuje 355 básní (317 sonetů, 29 canzon, 9 sestin, 7 balad a 4 madrigaly), rozdělených na verše "ze života" a "po smrti" Laury → psychologická hloubka vyjádření myšlenek, citů a nálad milujícího člověka, zobrazení vlastního vnitřního světa básníka, zmítaného rozporem mezi pozemskými city a oddaností Bohu. Božskou komedii napodobuje didakticko-alegorický epos Trionfi (Triumfy: lyrické pasáže, svými motivy příbuzné Zpěvníku. Petrarkova lyrika je nová hloubkou psychologické analýzy a dokonalou básnickou formou i jazykem.
Giovanni Boccaccio (1313-1375)
Dantův životopisec.
Jednoho rána se v kostele setká sedm mladých šlechtičen, které se rozhodnou uniknout ze smutného města napadeného morem (Florencie) na venkov a s sebou vezmou tři mladíky. Na venkovském statku pak hodují, zpívají a deset dní se baví vypravováním převážně milostných příběhů, které nezřídka obsahují lechtivou zápletku. Tak vznikl Dekameron "Dílo deseti dnů", sto novel, které Boccaccio napsal v letech 1348-1353 a kterými se natrvalo zapsal do světové literatury, nejslavnější rámcový příběh všech dob. Novela = epický žánr středního rozsahu, s typicky poutavým vyprávěním s výrazným až překvapivým zakončením.
Pod vlivem Dekameronu sepsal v 2. pol. 14. stol. G. Chaucer Canterburské povídky, Hynek z Poděbrad ve 2. pol. 15. stol. přeložil 11 novel z Dekameronu do češtiny, ve 20. stol. František Kubka napsal dílo Karlštejnské vigilie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama