Vývoj světové a české literatury do poloviny 13. století

21. února 2010 v 23:39 |  První (4) / Třetí (6)
Vývoj světové a české literatury do poloviny 13. století
I. Evropská literatura (5.-15. stol.)
Označení středověk se užívá pro období od zániku západořímské říše r. 476 do objevení Ameriky r. 1492. V různých částech světa však vývoj probíhal nerovnoměrně. Ideovým základem umění se stalo křesťanství. Dvě oblasti křesťanského světa:
1. východní / byzantská s vlivy pozdní řecké vzdělanosti
2. západní / římská s vlivy vzdělanosti latinské.
Křesťanství poskytuje člověku představu o Bohu a posmrtném životě, ale také o uspořádání lidské společnosti, které je dáno Bohem, a tudíž je nezměnitelné. Člověk je naprosto závislý na boží vůli. Společnost je rozdělena na trojí lid: šlechtu, duchovenstvo a poddané. Centrem vzdělanosti jsou nejprve kláštery a chrámy nebo školy při nich, později univerzity (1. Bologna - 12. st., 2. Sorbonna a 3. Oxford v Anglii ve 13. stol.)
1. umělecká etapa je období karolinské renesance → za vlády Karla Velikého (768-814): první románské stavby na území Francie a Německa
2. románské umění (zač. 11.-pol. 13. stol.): rotundy a baziliky, silné zdi, oblouková sdružená okna, zdobené portály; malby a sochy s náboženskými motivy, plošné, strnulé zobrazení
(3. gotický sloh (pol. 13.-pol. 15. stol.): chrámy a katedrály, hrady; štíhlé vysoké věže, křížová klenba, lomený oblouk; v malbě a sochařství motiv madony a ukřižování.)
Základním pramenem všech evropských literatur se stala Bible. Středověký autor často nevytváří původní tvorbu, upravuje známé předlohy a doplňuje aktuální myšlenky. Proto se v různých literaturách objevují shodné náměty. Častým prostředkem vyjádření je alegorie → pro zdůraznění náboženských hodnot, jejichž nositelem je idealizovaný hrdina = světec nebo rytíř. Dále jsou to symboly → např. určitá vlastnost je vyjádřena barvou: bílá = nevinnost, červená = láska, zelená = věrnost atd. a kontrast: Bůh x Ďábel, věčnost x pomíjivost… Vedle žánrů duchovních vznikají i žánry světské. Duchovní díla jsou většinou psána latinsky, světské texty se objevují v národních jazycích.
Duchovní literatura:
Epika: legendy → hrdinou je světec jako reprezentant křesťanské dokonalosti
Lyrika: modlitby, písně
Drama: má náboženský ráz, vychází z evangelií, je zpracováno v liturgických (obřadních) hrách a předváděno v kostele většinou v období Vánoc a Velikonoc
Světská literatura:
Epika: hrdinské písně a rytířské eposy, kroniky, letopisy
Lyrika: dvorská neboli kurtoazní (z fr. courtois = zdvořilý, dvorný), milostná poezie; v jižní Francii → trubadúři, v sev. Francii → truvéři, v Německu → minnesängři. Pojetí lásky = milostná služba: opěvoval se hlavně vztah k provdané ženě. Nejužívanějším žánrem byla pastorála (pastýřská milostná píseň), epistola (milostný list), album (svítáníčko).
Nejstarší díla evropských literatur:
Beowulf: staroanglická hrdinská píseň asi z r. 1000, text se v ústním podání vyvíjel mezi lety 675-850 podle pověstí kolujících mezi germánskými kmeny, odehrává se v Dánsku a Švédsku, vychází z mytologie, ale prolíná se i s křesťanskými představami.
Píseň o Cidovi: rytířský epos španělského středověkého písemnictví asi z r. 1140. Hrdina udatně bojuje za křesťanství, je věrným poddaným krále, starostlivým manželem a otcem. Jedná se o historickou osobnost 11. stol., Rodriga Diaze de Vivar, přezdívaného Cid (Pán), který bojoval s Maury.
Píseň o Nibelunzích: německý hrdinský epos asi z let 1200-1210 vytvořený na základě severských, franských a burgundských pověstí. Nibelungové jsou mytické bytost, strážci pokladu, od 2. části eposu Burgundové, kterým poklad přinese zkázu.
Německá literatura ovlivňovala od 13.stol. i rozvoj česky psané tvorby. Na dvoře Václava IV. žili minnesängr Jindřich z Míšně (Heinrich von Miessen) a Jan ze Žatce (Johannes von Saaz), který je autorem alegorického filozofického sporu Oráč z Čech (asi z r. 1400).
Pro severské literatury jsou typické ságy = prozaická vyprávění o králích nebo rodech na historickém základě. Nejznámější je Edda ze 7.-13. stol. → památka islandské literatury. Hrdinou je Sigurd (jako Siegfried se vyskytuje v Písni o Nibelunzích).
Z francouzské hrdinské epiky jsou známy chansons de geste (písně o činu) → nejslavnější je Píseň o Rolandovi asi z r. 1100. Je součástí tzv. karolinského cyklu spojeného postavou Karla Velikého.
Píseň oslavuje rytířskou čest, statečnost, oddanost. Postavy charakterizuje jejich jednání. Skladba opěvuje hrdinské činy rytíře Rolanda. Oddaní a stateční bojovníci jsou však idealizovaní (podobně je tomu u zobrazování světců). Představy o ideálu rytíře se prolínají s obrazem křesťanské etiky: dokonalý hrdina-rytíř je odvážný, věrný svému pánu i Bohu a pohrdá smrtí.
Každá postava ztělesňuje určitý morální postoj: křesťan - pohan, statečný - zbabělý, věrný - zrádce atd. Vyhraňují se jednotlivé typy: král, rytíř - hrdina, zbabělec a zrádce.
Kompozice3 části1) zrada Ganelona, 2) (střed a vrchol skladby: líčení bitvy v Roncevaux, 3) pomsta padlých.
Báseň obsahuje 4002 jedenáctislabičné verše rozdělených do "laisses": strof nestejné délky odlišujících se shodou samohlásek v poslední přízvučné slabice.
Píseň o Rolandovi byla mnohokrát upravována a přepracována: např. do norštiny (již ve 13. století), velštiny, angličtiny, italštiny. Z volnějších zpracování dosáhl proslulosti epos italského renesančního básníka a dramatika Ludovica Ariosta Zuřivý Roland (1516).
Dále je to Alexandreida z konce 12. stol. od Gautiera de Chatillon (Qualter Castellionský), kde je Alexandr Veliký zpodobněn jako středověký rytíř. Za parodii rytířského eposu je považován Román o Lišákovi ze 12.-13.stol.: soubor básní s ústřední postavou lstivého Lišáka. Zvířecí království = alegorický obraz středověké společnosti. Román o Růži ze 13. stol. alegoricky vyjadřuje pocity zamilovanosti a satiricky zobrazuje dobu.
Do tzv. bretonského cyklu → okruh krále Artuše, který je postavou jak anglickou, tak severofrancouzskou, patří i stará keltská pověst Román o Tristanovi a Izoldě ze 12.-13. stol.
V italské literatuře vznikla významná skladba duchovní lyriky Píseň bratra Slunce z 1. pol. 13. stol od Františka z Assisi - sv. Františka, zakladatele františkánského řádu. O životě tohoto světce pojednává Legenda zlatá (Legenda aurea) z r. 1260 od dominikánského mnicha Jacoba de Voragine.
Ve slovanských literaturách se hrdinská epika objevuje v ruském písemnictví → byliny (byl = rusky událost), s hlavní postavy: bohatýři (nejslavnější = Ilja Muromec), např. Slovo o pluku Igorově z konce 12.stol.
II. Mimoevropské literatury :
Perská literatura: Iljás bin Júsuf Nizámí (1141-1209): autor 5dílného epického cyklu Pětice, jeden z pěti příběhů se nazývá Sedm obrazů: alegorický příběh o přerodu lehkovážného muže v moudrého vladaře; Iskandar-náme: idealizovaná postava Alexandra Makedonského
Abúl Quásim Mansúr Firdausí (934-1025): autor hrdinského eposu Šáh-náme: vývoj lidstva podle tehdejších perských představ.
Arabská literatura: zábavné texty → Tisíc a jedna noc (14. stol.): vychází z indických a perských pramenů, byla doplněna i o příběhy z Iráku a Egypta = rámcové vypravování spojené postavou krále a moudré Šaharazády
Nejvýznamnější souborem arabských textů mytologického, právního a věroučného charakteru → Korán, kanonizovaný kolem r.650. Korán je biblí islámu (arabské náboženství založené Mohamedem † r. 632).
III. Středověká literatura na našem území do poloviny 13. století
Od literárních počátků v 60. letech 9. stol. do poslední čtvrtiny 13. stol. → monopol na literární tvorbu má duchovenstvo, jako literárního jazyka užívá staroslověnštiny a latiny
Charakteristické rysy staré literatury:
  • je dochována jen ve zlomcích
  • nejasnosti v dataci (době vzniku)
  • většinou je anonymní
  • zřídka mají památky tituly (nebo jim byly dodány v nové době)
  • do staré české literatury řadíme i díla psaná jiným jazykem, rozhodující bylo zaměření díla, obsah a vznik na českém území.
Vzdělání souvisí s šířením křesťanství buď z říše byzantské (ve staroslověnštině), nebo z říše francké (v latině). Proces potlačování pohanství je dokončen přibližně v 11. stol. Před vznikem psané literatury se rozvíjela ústní lidová slovesnost, jejíž existence je doložena v kronikách, např. Kosmově kronice → hlavní náměty starých českých pověstí/.
a) Staroslověnské kořeny našeho písemnictví (9. st.)
Kmenové a územní sjednocování na Moravě spadá do období vlády knížete Rastislava (846-870): požádal r. 862 papeže Mikuláše I., aby poslal na Moravu věrozvěsty znalé slovanského jazyka. Mikuláš této podmínce nemohl vyhovět, proto se Rastislav obrátil na byzantského císaře Michala III. do Konstantinopole (Cařihradu) → vybral dva bratry ze vznešené rodiny v řecké Soluni, kteří ovládali jihomakedonský slovanský dialekt. Tak přicházejí r. 863 na Velkou Moravu Konstantin a Metoděj, přinášejí s sebou první slovanský spisovný jazyk staroslověnštinu a písmo hlaholici (vznikla na základě malé řecké abecedy: minuskule). R. 867 se vydali do Říma, aby obhájili staroslověnštinu jako čtvrtý liturgický jazyk (vedle latiny, řečtiny a hebrejštiny). Po dlouhotrvajících jednáních se jim to podařilo, Konstantin v Římě vstoupil do kláštera, kde přijal jméno Cyril a brzy zemřel. Metoděj se vrací na Moravu jako arcibiskup moravský a panonský Panonie = oblast pravého břehu středního toku Dunaje, kde v 9. stol. sídlili Slované. Během cesty byl zajat bavorskými kněžími a propuštěn až po dvou letech na zásah papeže. Na Moravě pak působil až do své smrti. Pak byla slovanská liturgie zakázána, Metodějovi žáci vyhnáni → odešli do Čech, Bulharska, Chorvatska a Kyjevské Rusi. V Čechách se staroslověnské písemnictví udrželo do vzniku pražského biskupství r. 973, kdy byla zahájena orientace na západní, latinskou liturgii. Staroslověnština a hlaholice se pak objevily ještě v Sázavském klášteře, zal. r. 1032 sv. Prokopem, a v Emauzském klášteře v Praze v době vlády Karla IV.
Velkomoravské písemnictví vytvořené oběma bratry a jejich žáky: texty liturgické, právnické a původní literaturu.
1) Liturgické texty: a) překlad Nového zákona, který Konstantin začal už v Byzanci, dokončil se svými žáky na Moravě, zbytek Bible přeložil Metoděj, b) další texty ze zachovaly v Kyjevských listech → nejstarší dochovaný slovanský rukopis asi z 9.-10. stol., který se z velkomoravského období dochoval v původní podobě, c) Abecední modlitba: modlitby začínající podle písmen abecedy.
2) Právnické texty: přeloženy z řečtiny (asi Metoděj): a) Nomokánon: sborník církevně právních předpisů, b) Zákon sudnyj ljudem: soudní zákoník pro laiky.
3.) Původní literatura: a) Proglas: předmluva k překladu evangelia, 110 veršů, oslavuje přijetí křesťanství ve slovanském jazyce (asi Konstantin), b) Moravsko-panonské legendy → oba bratři jsou již chápáni jako světci: Život Konstantinův v 60.-80. letech 9. stol., rkp. se dochoval až z 15.stol.(umělecky hodnotnější, zaměřený na vítězství v boji o prosazení staroslověnštiny, Život Metodějův z 80. let 9. stol., rkp. z 12. stol. se více soustřeďuje na velkomoravské působení a osvobození z franckého zajetí.
b) Vztahy staroslověnské a latinské literatury (10.-11. stol.)
Od 10. stol. → těžiště kulturního života přesouvá do Čech: Přemyslovci postupně vytvářejí silný stát. Stsl. písemnictví sem patrně proniklo už za Bořivoje v 80. letech 9. stol. Bořivoj byl pravděpodobně na Velké Moravě pokřtěn. Vliv stsl. kultury byl posílen činností Metodějových žáků.
Zpočátku vedle sebe existuje literatura psaná lat. i staroslověnsky, po založení biskupství je stsl. liturgie potlačena a rozhodnutím papeže r. 1080 zakázána. V r. 1097 museli slovanští mniši opustit i Sázavský klášter, kam byli umístěni benediktini z Břevnova.
Stsl. památky v Čechách:
1. Nejstarší duchovní píseň u nás Hospodine, pomiluj ny pochází z 10. stol., dochoval se rukopis ze 14. stol., zpívala se při slavnostních příležitostech a sloužila jako první hymna. Karel IV. ji zařadil do korunovační ceremonie.
2. Rozvíjí se legenda. Vzniká postupně od spíše historických vyprávění (Moravsko-panonské legendy) k typicky středověké legendě s motivem výjimečného člověka, který umírá jako mučedník pro víru a po jehož smrti, někdy i za života, se dějí zázraky. Nejčastěji jde o Václava, Ludmilu, Vojtěcha a Prokopa. První staroslověnská legenda o sv. Václavu známá též jako Život sv. Václava → pol. 10. stol., rkp. ze 14.-15. stol. Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu (poč. 11. stol.), kde jsou již více zdůrazněny motivy zázraků.
Latinské památky:
1. Gumpoldova legenda, asi r. 975 na německém území a stala se podkladem pro Druhou stsl.leg.o sv. Václavu.
2. Kristiánova legenda (Křišťanova), také pod názvem Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily (konec 10. stol., rkp. asi 1340). Text → vytříbeným jazykem, obsahuje mnoho legendistických prvků → pojetí Václava a Boleslava jako příkře kontrastních postav, negativní vylíčení jejich matky Drahomíry ap. Je zde obsažen i zárodek pověsti o Libuši.
3. Většina textů je bohatě iluminována, obsahuje miniatury: nejvýznamnější je Korunovační evangelistář krále Vratislava, známý též jako Vyšehradský kodex, 1085.
c) Dočasné vítězství latiny a první literární užití češtiny (počátek 12.-poslední čtvrtina 13. stol.
Nové žánry: dějepisectví (historiografie) a liturgické (obřadní) drama.
Nejvýznamnějším historickým dílem literární úrovně je Kronika česká (Chronica Bohemorum), poč. 12. stol., jejímž autorem je Kosmas (1045-1125), kanovník, později děkan vyšehradské kapituly. Ačkoli byl ženatý, byl vysvěcen na kněze (kněží ještě nebyli svázáni celibátem) až ve svých 54 letech. Kroniku sepisoval v posledních šesti letech života. Zachycuje latinsky české dějiny od počátků do své současnosti (konec 1125). Jeho spis je tendenční → straní panovníkům, kteří se nerozcházeli se zájmy duchovenstva, nezmiňuje se o stsl. vzdělanosti. Užívá antických a biblických motivů, přísloví, pořekadel,humoru, ironie, citátů římských autorů, bohemik… Kosmas → tři zdroje: 1. bájná vyprávění starců, 2. hodnověrné zprávy svědků, 3. co sám zažil. Kosmovo dílo = vysoce naučné i umělecké, stal se zakladatelem naší historiografie. O Kosmovi se dovídáme např. z díla Vladislava Vančury: Obrazy z dějin národa českého, část Kosmas.
Přece jestliže nevíte, jaká jsou práva knížete, pokusím se vám je vylíčit (několika) málo slovy. Především je snadné knížete ustanovit, ale je obtížné (jeho) ustanoveného sesadit; neboť ten když je ve vaší moci, zdali ho ustanovíte knížetem, nebo ne, poté co byl ustanoven, budete vy i vše, co je vaše, v jeho moci. Před jeho pohledem se roztřesou vaše kolena a němý jazyk bude váznout na sprahlém patře. Jeho hlasu (na jeho hlas, volně: na jeho slova) pro příliš velký strach odpovíte sotva jen "Ano, pane, ano, pane," zatímco on sám bez vašeho usnesení pouze svým pokývnutím tohoto potrestá a onoho zabije, tohohle pošle do vězení a tomtoho nařídí pověsit na šibenici. Vás samotné a z vás ty, kteří se mu budou líbit, udělá některé otroky, některé rolníky, některé poplatníky dávek, některé výběrčími daní, některé katy, některé biřici, některé kuchaři nebo pekaři nebo mlynáři. Ustanoví si také plukovníky, setníky (centuriony), správce, vzdělavatele vinic jakož i polí, žence, kováře zbraní, kožešníky různých kožešin a ševce. Vaše syny a dcery ustanoví (vezme) do svých služeb; z vašich býků i z koňů nebo s klisen nebo se stád vašeho dobytka vezme všechny nejlepší kusy svým rozhodnutím (podle svého rozhodnutí) jak se mu zlíbí. Vše, co máte dobrého na statcích, na polích, na rolích, na lukách, na vinicích, uloupí a zabaví pro svou potřebu.
Kosmovi pokračovatelé již nedosáhli jeho úrovně: pražský kanovník Vincentius, Mnich sázavský, Kanovník vyšehradský, opat Jarloch z Milevska; přiblížil se mu jedině opat Petr Žitavský svou Zbraslavskou kronikou z poč. 14.stol.
Liturgické drama je spjato s vánočními a velikonočními náboženskými obřady (oficii), při nichž se v kostele oslavovalo narození a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Dialogy se zčásti zpívaly, pohyb byl omezen. Příkladem je Návštěva božího hrobu (též Svatojiřské oficium) z přelomu 12. a 13. stol.
První česká věta pochází: z poč. 13. stol. a nachází se v zakládací listině litoměřické kapituly → se o darování pozemků na stavbu chrámu: Pavel dal jest Ploskovicích zemu, Vlach dal jest Dolas zemu Bogu i svatému Ščepánu se dvěma dušníkoma, Bogučejú a Sedlatú.
Duchovní lyrika: za nejstarší českou literární památku je považována píseň Svatý Václave z konce 12. stol., první písemný zápis je dochován z pol. 14. stol.: slavnostní obřadní píseň, zobrazuje sv. Václava jako patrona české země a nebeského rytíře. Další skladbou duch. lyriky je Ostrovská píseň neboli Slovo do světa stvořenie asi z pol. 13. stol.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 xbinary xbinary | Web | 18. června 2015 v 22:53 | Reagovat

nebankovní půjčka na mateřskou :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama