Moderní směry ve světové a české poezii 90. let 19. století

24. února 2010 v 21:58 |  Třetí (4) / Pátý (6)
Moderní směry ve světové a české poezii 90. let 19. století
Francie
1. Francouzští parnasisté → podle sborníku Parnas: neosobní přístup k tématu, nezávislost na vnějších vlivech, dokonalá forma, zvláště ve zvukové stavbě verše. Představiteli (např. v počátcích své tvorby) Mallarmé a Verlaine. V české literatuře ovlivnili lumírovce, zvl. Vrchlického.
Stéphan Mallamé - Vzdech
Má duše k skráni tvé, kde dřímá jeseň tichá,
skvrn plna žlutavých, z nichž smutná duma dýchá,
a k nebi očí tvých andělských výš se nese,
jak v parku truchlivém, kde vodotrysk se třese
a věrně stoupá výš k azuru, jasný, čistý
jenž něhy října pln se leskne a jen místy
ve velkých basinech svůj hlubý smutek zhlíží
a nechá po vlnách, kam, větrů plen, se hříží
mdlé mroucí lupení jen chladnou brázdu táhnout
a slunce žlutého mdlý paprsk tam se nahnout.
2. Lartpourlartismus - "umění pro umění": umění neslouží praktickým cílům, pouze kráse.
Tendence v evropském umění a estetice 19. století, které klade důraz především na formální stránku umění, tendence, kterou mnozí dekadenti považovali za stěžejní. Umění určené těm, kteří se o umění zajímají a chtějí mu porozumět, tj. nejedná se o umění pro široké vrstvy společnosti → kult "čistého umění" neuznává kromě ideálů krásy žádné jiné funkce umění (sociální, morální, politické ani jiné).
3. Dekadence (z franc., úpadek) → souhrnný název pro přístup básníků k vnější realitě: pohrdali společností, uznávanými hodnotami (rodina, vlast…), vybírali si tabuizovaná témata (erotika, zvrácenost, zlo, smrt, výsměch Bohu a víře, oslava Satana, násilí…) pocity únavy, znechucení, nudy, bezvýchodnosti z úpadku světa, kterému vládne touha po majetku → na okraj společnosti, nad kterou se cítili být aristokraticky nadřazeni, ale ona jimi pohrdala. Provokace svým životem, chováním (drogy, alkohol, sexuální zvláštnosti). Verlaine sebe a své druhy označil za "prokleté básníky" (poètes maudits): Verlaine, Rimbaud, Mallarmé, Wilde…
4. Symbolismus → vyjádřit pomocí symbolů něco nevyslovitelného, skrytého, mnohovýznamového. Důraz se klade na práci se slovy a jejich spojování v celky → neobvyklé významové vazby, zvukomalba, důraz na zachycení vnitřních emocí → přiblížení poezii hudbě, vznik volného verše, umožnil nové způsoby vyjádření emocí a vjemů, nebyly svazovány rytmickou strukturou verše, pokusy o syntézu: smíšení vjemu z různých smyslových oblastí
5. Uvolňování básnických forem → vznik volného verše: poprvé u amerického básníka Walta Whitmana ve sbírce Stébla trávy (viz ukázka). Oblibě se těší básně v próze.
Kapejte, kapky
Kapejte, kapky! opouštějící mé modré žíly!
Ó mé kapky! kapejte, pomalé kapky,
Poctivě ze mne padající, kapejte, krvácející kapky,
Z ran zasazených proto, abyste se vyprostily z vězení,
Mé tváře, mého čela a rtů,
Z mých prsou a odevšad, kde jsem byl utajen, vyražte, rudé kapky, vyznávající kapky,
Potřísněte každou stránku, potřísněte každý zpěv, který zpívám, každé slovo, jež říkám, krvavé kapky,
Dejte jim ochutnat svůj šarlatový žár, dejte jim zářit,
Nasyťte je sami sebou, vším svým studem a mokrem,
Sálejte na všem, co jsem napsal nebo co napíšu, krvavé kapky,
Učiňte toto všechno přijatelným ve vašem světle, uzardělé kapky.
6. Impresionismus - zdůrazňoval neopakovatelný osobní prožitek, zachycení nálady, okamžitého dojmu, prchavého okamžiku. Působil na několik smyslů najednou, uplatňovala se hudebnost verše. Impresionismus v malířství je spjat s érou francouzských malířů, jejichž cílem bylo zachytit smyslovou účinnost různých barev. Název směru je odvozen z názvu obrazu Clauda Moneta L´impression (Dojem). Další představitelé: Manet, Pissaro, Renoir, Degas; za postimpresionisty jsou považováni např. Cézanne, Gauguin, van Gogh, Toulouse-Lautrec; nejslavnějším sochařem je Rodin.
7. Secese: pouze ve výtvarném umění, hlavně v užitém a dekorativním = art déco (nábytek, sklo, porcelán, šperky, oblečení…), ale vznikaly i významné secesní stavby a malířská díla. Světové proslulosti dosáhl španělský architekt Antonio Gaudí (stavitel katedrály Sagrada Familia v Barceloně, lavic v barcelonském parku, obytných domů ad.), Rakušan Gustav Klimt → divadlo v Karlových Varech, jeho krajan Olbrich je autorem budovy Secese ve Vídni.
Prokletí básníci
Charles Baudelaire (1821-1867) → vliv parnasismu a symbolismu. Rozešel se se společností, žil podle vlastních představ a vědomě provokoval (alkohol, drogy, promiskuita). Zdroj inspirace: exotické cesty, nespoutané moře, vášeň, opojení. Působení na mnoho smyslů najednou např. v básni Vztahy (Květy zla). Po vydání Květů zla → r. 1857 žaloba (ohrožení veřejné mravnosti) → kniha se nesměla vydávat (1. vydání až 1861) (http://muff.uffs.net/poezie/baudelaire/baudelaire_kvety_zla_vyber_cz.php)
Vztahy
Příroda, to je chrám s živými pilíři,
jež někdy zmateně svou řečí promlouvají;
člověk tam lesem jde a bloudí jinotaji,
les si ho důverně a známě prohlíži.
Jak dlouhé ozvěny, které se z dálky mísí
v jediný hluboký a z temnot jdoucí hlas,
rozlehlý jako noc a širý jako jas,
tak vůne, barva, tón vždy odpovídají si.
Jsou vůně svěžejší než těla děťátek,
sladké jak hoboje, jak stepi zelenavé,
vitězné, bohaté a - shnilé nazpátek,
jak věci bez hranic, tak prudce rozpínavé,
jsou z ambry, z pryskyřic, jsou z pižma,
z kadidel,
zpívají nadšení - jak duší, tak i těl.
Malé básně v próze: zlo na světě je všemocné, hrdina je zmítán smyslností, ale cítí i potřebu čistoty a duchovnosti. Cítí osamocení, nemá rodinu, přátele, nenávidí honbu za majetkem, láska mu uniká (Cizinec). Setkává se s hloupými, prodejnými novináři, sám si mezi nimi připadá podlý, prosí Boha o schopnost psát takové verše, aby si dokázal, že je lepší než ti, kterými pohrdá (O jedné zrána, viz ukázka).
Konečně! Sám! Je už slyšet hrčení několika opožděných a unavených fiakrů. Po několik hodin budeme mít ticho, ne-li klid. Konečně! Tyranie lidských tváří zmizela a budu trpět již jen sebou samým.
Konečně! Je mi tedy dovoleno oddechnout si v lázni tmy! Nejprve zamknout na dva západy. Zdá se mi, že toto otočení klíčem zvětší mou samotu a zesílí barikády, jež mne teď oddělují od světa.
Hrozný život! Hrozné město! Rekapitulujme denní práci: viděl jsem několik literátů, z nichž jeden se mě tázal, zda je možno dostat se do Ruska po suché zemi (považoval patrně Rusko za ostrov); statečně jsem odporoval řediteli revue, jenž na každou námitku odpovídal: "My jsme strana počestných lidí", z čehož následuje, že všechny ostatní listy jsou redigovány darebáky; pozdravil jsem nějakých dvacet osob, z nichž patnáct neznám; rozdal jsem v témž poměru stisknutí ruky, aniž jsem byl dříve tak opatrný, abych si byl koupil rukavice; navštívil jsem, abych zabil čas za lijáku, jednu lehkomyslnici, která mne prosila, abych jí nakreslil kostým Venuše; složil jsem poklonu řediteli divadla, jenž mi pravil, propouštěje mne: "Snad byste učinil dobře, kdybyste se obrátil na Z...; je to nejprkennější, nejhloupější a nejslavnější ze všech mých autorů; s ním byste to snad mohl někam přivést. Navštivte ho, a pak uvidíme." Chlubil jsem se (proč?) několika podlými skutky, které jsem nikdy nespáchal, a zbaběle jsem zapřel několik jiných špatností, jichž jsem se dopustil s radostí, přestupku chvástavosti, zločinu úcty k lidem; odepřel jsem příteli snadnou službu a dal jsem psané doporučení dokonalému bláznu; ach! je to opravdu všecko?
Nespokojen se všemi a nespokojen sám sebou, rád bych se vykoupil a stal se trochu hrdějším v tichu a samotě noční. Duše těch, jež jsem miloval, duše těch, jež jsem opětoval, posilujte mne, vzdalujte ode mne lež a zkázonosné výpary světa; a Ty, Pane a Bože můj! dopřej mi té milosti vytvořit několik krásných veršů, které by dokázaly mně samému, že nejsem posledním z lidí, že nejsem nižším těch, jimiž pohrdám.
Paul Verlaine (1844-1896)
Bohém poznamenaný "pekelným" vztahem k Rimbaudovi. Za pokus o vraždu R. a za homosexuální vztah byl odsouzen do vězení, kde se obrátil na katolickou víru. Po neúspěšných pokusech uspořádat si život skončil jako tulák a notorický alkoholik.
Jeho sbírka Romance beze slov znamenala zvrat ve světové poezii: hodnotu verše určuje míra hudebnosti.
Dávno a nedávno: báseň Umění básnické (viz) odmítá myšlenku básně, dává přednost neurčitosti, atmosféře, svobodě, hudebnosti.
Především hudbu! V poezii
dej přednost všemu lichému,
bez tíhy, nestrojenému,
rozptylné, vzdušné melodii!
Vol slova nečekaná, až
matoucí smyslem: jak je milý
zpěv, kde se mlhy zasnoubily
s tím jádrem, o němž zpívat máš.
Toť krásné oko pod závojem,
polední slunce s chvěním duh,
podzimní nebe, chladný vzduch,
v němž blýská se to hvězdným rojem.
My chceme básnit odstínem,
nikoli barvou. V odstínu je,
co lesní rohy zasnubuje
jen flétnám a snu zas jen sen.
Pointa báseň zabít stačí,
i krutý vtip a kluzký smích,
pryč od těch zvuků kuchyňských,
kdy česnek nutí blankyt k pláči!
Zardousi, když ji v hrsti máš,
výmluvnost, přitom také rýmu
dej uzdu, mírnost neškodí mu.
Kam půjde, když jej nehlídáš?
Co všechno spáchal! Děcko hluché
či blázen černoch pro tvou zlost
našli ten haléřový skvost,
co cinká z písně slaboduché?
Především hudbu. Ta buď vším
v tvých verších, tím, co vznáší se tu
po lidské duši na odletu
k nebesům, láskám šťastnějším.
Tím buď verš, co se rozptýlilo
tvým žitím jako ranní van,
v němž voní máta, dymián.
Literatuře nech, co zbylo!
Saturnské básně: Podzimní píseň → obraz teskného tónu houslí, šumícího větru; lidská bytost je list zmítaný větrem:
CHANSON D'AUTOMNE
Les sanglots longs
Des violons
De l'automne
Blessent mon coeur
D'une langueur
Monotone.
Tut suffocant
Et bleme, quand
Sonne l'heure,
Je me souviens
Des jours anciens
Et je pleure.
Et je m'en vais
Au vent mauvais
Qui m'emporte
Deça, dela,
Pareil a la
Feuille morte.
PODZIMNÍ PÍSEŇ
Ó podzime,
tak dlouze tvé
housle lkají,
mou duši tou
hrou unylou
utýrají.
Dýchaje tíž,
zesinám, když
orloj slyším,
vše je to tam,
ten žal, co mám,
neutiším.
I odcházím
povětřím zlým,
jehož svistem
jsem hnán sem tam
jak byl bych sám
suchým listem.
Jean Arthur Rimbaud (1854-1891)
Fanaticky zbožná a tvrdá matka → jeho časný odchod z domova: v šestnácti letech utekl poprvé do Paříže, seznámil se s Verlainem, přátelství se změnilo v mučivý citový vztah poznamenaný R. agresivitou, provokacemi a sklony k násilnictví. V Bruselu během jedné ze společných cest ho Verlaine postřelil. Po V. zatčení odešel R. na cesty, toulal se bez peněz, pak působil jako obchodní agent v Etiopii, podnikal vědecké výpravy do pouště, nemocný byl převezen do Marseille, kde zemřel na rakovinu.
Veškeré básně napsal mezi 15. a 19. rokem života. F. X. Šalda ho nazval "božským rošťákem".
Sezóna v pekle = jediná sbírka, kterou sám připravil k vydání.
R. 1885: náhodně objeven jeho cyklus básní Iluminace.
Posmrtně r. 1895 vyšly zásluhou Verlaina přes odpor rodiny např. básně Má bohéma, Opilý koráb ad.
Oscar Wilde (1854-1900)
Anglický básník, prozaik a dramatik. Bohatá rodina mu umožnila rozhazovačný život v Londýně. R. 1895 byl obžalován pro homosexuální styky a 2 roky strávil ve vězení. Odešel do Francie, zemřel v bídě a zapomnění.
→ estétské hnutí: potlačení dějovosti a zdůraznění působení umění na člověka.
Obraz Doriana Graye
Šťastný princ a jiné pohádky → sociální a morální tématika, Pro starší děti
Komedie: Ideální manžel, Jak je důležité míti Filipa
Posmrtně: autobiografické zážitky z vězení De profundis (Z hlubin)
Symbolistické drama
Alfréd Jarry (1873-1907)
Ironik, výtržník, skandalista, sportovec (cyklistika, šerm, střelba). Zemřel na tuberkulózu.
Král Ubu: dějiny = jednoduchý, stále se opakující cyklus : vládce uplatňuje neomezenou moc, je svržen, nastoupí nový vládce a vše se opakuje. Postavy nejsou psychologicky komplikované, ale šablonovité, mají jeden určující povahový rys. Ubu je typ blba, sprosťáka, sadisty, který je zesměšněn a znemožněn. Herci podle Jarryho neměli postavu "prožívat", ale hrát jako loutky, v maskách, v jedné dekoraci, bez komparzu a v současných kostýmech ("satira je moderní" a platí v každé době). Ubuovský motiv zpracovali pro české divadlo Jindřich Honzl, Jan Werich, v r. 1996 byl natočen film s Marianem Labudou a Lucií Bílou v hlavních rolích.
K významným francouzským dramatikům a básníkům patří Edmond Rostand (1868-1918): autor veršované historické tragikomedie Cyrano z Bergeraku: → historický základ v postavě vojáka a spisovatele 17. stol. Cyrano je nehezký (velký nos), ale pohotový, vtipný, vzdělaný a nesmírně statečný voják, který beznadějně miluje svoji sestřenku Roxanu. O jeho ryzím charakteru svědčí fakt, že dá svůj cit, svoji výmluvnost do služeb sokovi, kterého Roxana miluje, ale jenž brzy padne v boji. Teprve po letech, když je Cyrano smrtelně raněn, Roxana poznává, že ten, kdo ji okouzlil svou láskou, byl Cyrano.
Jerome Klapka Jerome (1859-1927) → zábavná literatura: Tři muži ve člunu (o psu nemluvě), Tři muži na toulkách (navštívili i Prahu, češtinu považují za obtížnější variantu čínštiny)
Rudyard Kipling (1865-1936): první angl. nositel Nobelovy ceny za literaturu
Britský autor narozený v indické Bombaji. Kniha džunglí: příroda a člověk vytvářejí krásnou symbiózu. Příběh lidského mláděte Mauglího, vychovaného vlčicí. Kipling objevil pro evropského čtenáře Indii s její krásnou, divokou přírodou i lidskou bídou, špínou, pověrami.
Robert Louis Stevenson (1850-1894)
Skotský prozaik. Smysl pro dějovost, napínavost a romantiku ho přivedl k tvorbě pro mládež. Nejznámější z jeho dobrodružných románů je Poklad na ostrově - výprava za pokladem kapitána Flinta přerůstá ve svár dobra a zla.
Černý šíp je romantický příběh dospívajícího chlapce z doby válek dvou růží v Anglii.
Jediný z jeho románů určený dospělému čtenáři: Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda: téma rozpolcenosti lidské psychiky
Podle seznamu nejpřekládanějších autorů Index Translationum je na 25. místě na světě, před takovými autory, jako Charles Dickens, Oscar Wilde nebo Edgar Allan Poe.
Mmch: Jeho prvotina je soubor povídek Klub sebevrahů, která je opravdu moc pěkná J
Česká literatura
Na přelomu století vznikly v české literatuře hodnoty, které položily základy moderní literární kultury 20. století.
1. V říjnu 1895 vyšel Manifest České moderny formuloval představy a požadavky nové umělecké generace. Autor: Josef Svatopluk Machar, signatáři: O. Březina, V. Mrštík, A. Sova, F. X. Šalda, J. K. Šlejhar ad. Manifest propaguje umění pro širší čtenářskou obec, chce mu pomoci orientovat se ve světě a literatuře, zdůrazňuje potřebu literární kritiky. Manifest proklamoval nezávislost literatury a tvůrců, vyjadřoval názory na politické a sociální problémy. Nemohl se ovšem stát dlouhodobým programem, neboť členové České moderny byli příliš velcí individualisté.
2. R. 1895 se představila almanachem Pod jedním praporem a časopisem Nový život i tzv. Katolická moderna. Autoři byli většinou katoličtí duchovní.
3. Časopis Moderní revue se stal tribunou české dekadence. Vydávali ho Jiří Karásek ze Lvovic aArnošt Procházka, hlavním představitelem směru se stal Karel Hlaváček.
4. Symbolismus → Otokar Březina.
5. Impresionismus → především Antonín Sova.
Málokterý z českých autorů byl jednoznačným zastáncem pouze jednoho směru: většinou používali různých metod: F. X. Šalda to nazval syntetismus.
Významným uměleckým směrem se na přelomu století stala secese, hlavně v dekorativním a užitém umění. Uplatňuje se barevná stylizace, ornament, rostlinné motivy, motiv herecké masky… Světové proslulosti dosáhl Alfons Mucha, Čech žijící v Paříži (plakáty pro herečku Sarah Bernhardtovou). Významné architektonické památky: Obecní dům v Praze (Balšánek, Polívka), lázeňské domy v Luhačovicích a stavby na Pustevnách v Beskydech (Dušan Jurkovič), budova hlavního nádraží v Praze (Josef Fanta).
Josef Svatopluk Machar (1864-1942)
Autor Manifestu České moderny, v době 1. republiky generální inspektor armády, dostal se v politice postupně až ke krajní pravici, nevěřil žádným ideálům, byl velmi skeptický.
Již jeho první sbírky Confiteor a Tristium Vindobona jsou kritické k národním slabostem, Machar odmítá tradičně chápané vlastenectví, jeho poezie nechce být "služkou kramářů", chce být "přísným zrcadlem své doby".
Machar cítil s osudy žen, s jejich nesvobodou, nemožností seberealizace, uplatnění ve společnosti, bouřil se představě, že žena je pouhým doplňkem svého muže, kterého musí ctít a poslouchat, neboť je na něm existenčně závislá → Zde by měly kvést růže (Dva listy).
V cyklu Svědomím věků podobně jako Vrchlický ve Zlomcích epopeje připomíná Machar důležité okamžiky lidských dějin. Jedna část nese název V záři helénského slunce - vrchol kultury a všech civilizačních hodnot → antika, kterou podle něj rozložilo křesťanství. Antický člověk byl svobodný, šťastný, křesťanství popřelo život ve jménu odříkání. Proto další část nazval Jed z Judey.
Otokar Březina (1868-1929)
Symbolista světové úrovně → symbolismus jako meditace o vztahu člověka k Bohu, k Absolutnu. Vlastním jménem Václav Jebavý, celý život prožil jako učitel, nejdéle v Jaroměřicích, kde zemřel a je i pochován.
Počáteční tvorba vyjadřovala smutek ze života, žal ze smrti matky: Tajemné dálky (báseň Moje matka).
Svítání na západě: → dva základní myšlenkové tvorby: poměr lidské duše k věčnému tajemství (básně Prolog, Vteřiny, Ranní modlitba, Žalm ke cti nejvyššího jména, Vladaři snů), přesvědčení o mystickém určení bolesti jako nástroje (bolest má vykupitelskou moc a smrt je branou k nekonečnu, Tajemství bolesti, Podobna noci…). Problémy člověka konfrontuje s nekonečností vesmíru. Tajemství života se dá pochopit až po smrti, která je vysvobozením z pozemských strastí. Název je oxymoron a vyjadřuje naději na posmrtný život.
Větry od pólů - nejabstraktnější B. sbírka, přes svůj smutek a vážnost je optimistická. B. se oprošťuje od hmotného světa a přibližuje se k "věčnému Mistru". Bolest a láska se podmiňují.
Letní slunovrat
Sad modrý dálek jak voní! V taneční hudbě tisíce letů
na hvězdy půlnocí čeká svatební veselí květů.
Nakloň se k růžím! Ať úsměv, motýl vyššího jara, z nich sletí,
vyplašen dotknutím světla z tvých zraků, a na rty usedne ti!
Sad modrý dálek jak voní! V taneční hudbě tisíce letů
na hvězdy půlnocí čeká svatební veselí květů.
Mdlé ruce zajatých, v radosti zdvižené, zatřásly mříží,
nejhlubší vítr zdvih naděje, letnice země a duší se blíží!
Nakloň se k růžím! Ať úsměv, motýl vyššího jara, z nich sletí,
vyplašen dotknutím světla z tvých zraků, a na rty usedne ti!
Hle, cestou v obilí skrytou, v tajemném zachvění celého kraje,
žnec neviděn kráčí, však po klasech lesk jeho ocele hraje…
Stavitelé chrámu - "dokonalejší chrám světa" mohou vybudovat jen geniální jedinci → i básníci
Ruce - svět bude vykoupen spojením všech lidí, kteří si vzájemně podají ruce.
Antonín Sova (1864-1928)
Představitel České moderny, impresionismu a symbolismu. Pocházel z jižních Čech, pracoval jako ředitel pražské městské knihovny.
Sbírky Z mého kraje a Květy intimních nálad mají blízko k impresionismu → atmosféra okamžiku běžného všedního dne: melancholie, tesknota. Barevné, náladové obrázky jihočeské přírody jsou umocňovány hudebností verše. Sova vyjadřuje i vnitřní rozpory moderního člověka - vypovídá o bolesti, kterou musí být vykoupena každá radost.
Podobně → sbírky Soucit a vzdor, Ještě jednou se vrátíme, Lyrika lásky a života.
Symbolismus převládá ve sbírce Zlomená duše: pesimismus, smutek. Báseň Smetanovo kvarteto Z mého života líčí osud hluchého, prací i životem zlomeného skladatele, který není schopen další tvorby a jehož zoufalství je většině lidí lhostejné.
Vybouřené smutky, Údolí nového království a Dobrodružství odvahy: vyjádřením touhy po harmonickém uspořádání společnosti, což se promítá do vize Božího království na zemi. Básník zde vystupuje jako poutník, prorok.
Zpěvy domova → oslava lidské práce, domova. Nositelé národních tradic jsou tam, kde žije odkaz husitství a českobratrské víry.
Karel Hlaváček (1874-1898)
Malíř, grafik, žurnalista, propagátor sokolské myšlenky → první sbírka Sokolské sonety.
Vrcholným představitel básnické dekadence: Pozdě k ránu: stylizace hráče "zádumčivých, zešeřelých nálad" → muž ovládaný melancholií, smutkem, sny. Dekadence se zde mísí s prvky impresionismu.
Mstivá kantiléna → symbol odporu k společnosti = postavy selských bouří a povstání nizozemských gézů (účastníci odboje proti španělské nadvládě), 12 balad (Již mrtvo vše).
Hlaváček zdůrazňoval zvukovou funkci rýmu, hudebnost verše: typické: samostatně vydané básně Hrál kdosi na hoboj a Svou violu jsem naladil co možná nejhlouběji.
Pozdě k ránu, Pozdě k ránu
Bylo pozdě k ránu… Šel jsem příliš unaven polibky, jež snesly se na mne poprvé v životě jako prudká silice jarního deště. Měsíc ohlašoval bledou září zašlého zlata za řekou svůj brzký východ, a celá krajina, neurčitá, bez kontur, plující v sinavém a bázlivém světle, zdála se po celou noc již od časného večera očekávati prvých paprsků jeho. Bylo takové zvláštní, napnuté ticho, rušené jenom táhlými a hlubokými zvuky trompet daleké vesnické nedělní hudby, která již asi dohrávala… Měsíc vyšel omrzele, zarudlý; bledl a počal se chvěti na řece; vše zdálo se klekati k společné modlitbě… A všecka ta nedospalost, touha, jemná mdloba a závrať rozlila mi v duši takovou zvláštní, delikátní a vzácnou náladu. Bylo to tak něco pro nejhlubší tóny lesního rohu, pro nejhlubší tremolla skleněných fléten, pro zádumčivé solo zděděné violy (a ještě ztlumené kostěnou příduskou)… Vlažný melisový odvar, nahořklá vůně feniklového oleje, tlačeného do staré antiky, řezané ze zeleného egyptského dioritu žensky jemnou a neznámou aristokratickou dlaní - dlaní, postříkanou dříve silným aroma karmínového laku… Třel jsem nejdelikátnější nuance barev, vodil svou ruku k nejsubtilnějším tahům, zkoušel harmonie nejhlubších mollových akkordů a komponoval v nejnebezpečnějších klíčích a předznamenáních, než jsem přikročil k realisaci svojich vizí. Chytiti vše sublimné, tajemné, anaemické a bázlivé v delikátní mystifikaci, v ironii a v hřejivou intimitu - rozšlehnout v několika příbuzných duších krátkou modlitbou maga tu vzácnou a tajemnou náladu, zakletou ve dvě slova: pozdě k ránu - tj. má domaina, má raison ďêtre.
Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,
hrál vždycky na večer touž píseň mollovou
a ani nerozžal si oheň pobřežní,
neb všecky ohně, prý, tu zhasnou, uplovou.
Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách,
na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál:
hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach?
byl tichý Pastevec, či vyděděný Král?
Hrál smutně na hoboj. Vzduch zhluboka se chvěl
pod písní váhavou a jemnou, mollovou...
A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl:
jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou.
Jiří Karásek ze Lvovic (1871-1951)
Redaktor Moderní revue, přídomek ze Lvovic si dal jako výraz aristokratické nadřazenosti nad společností, kterou opovrhoval.
Sbírky Sodoma, Zazděná okna a Kniha aristokratická: chorobné vášně, sexuální znechucení, rozklad a marnost lidské existence.
Sexus necans
Povídky s nábožensko-mystickými motivy počátkem 20. století začala dekadence ztrácet svůj význam a opodstatněnost, zmírnil i K. své provokativní projevy obrátil se k dějovosti a tajuplnosti příběhů z pražských barokních paláců→ forma novoromantismu, jiná forma úniku od měšťácké šedi. Hlavní zdroj inspirace magická přitažlivost Prahy jako města záhad a bizarních příběhů: Tříkrálová legenda, Košíček Dorotein, Růže svatého Šebastiána, Františkánská legenda, Jan chlapečka Ježíše, Legenda o Sodomovi
František Xaver Šalda (1867-1937)
Literární kritik, básník, prozaik, dramatik, významná osobnost ovlivňující české umění. Povznesl českou literární kritiku na vysokou úroveň. Dílo podle něj nabývá plného smyslu až ve styku se čtenářem. Umění má člověku pomoci lépe pochopit skutečnost. Vytvořil specifický literární žánr: kritický esej o umění. Vychází z osobního prožitku uměleckého díla, je jazykově vytříbený, vyjadřuje autorovu duchovní svobodu.
Soubor Šaldových názorů na umění a jeho vztah k životu představuje kniha esejů Boje o zítřek.
Duše a dílo: zaměřuje na významné individuality českého a evropského romantismu, esej Mácha snivec a buřič: 100. výročí Máchova úmrtí r. 1936 označuje Máchu za kosmického básníka.
Od r. 1928 vydával Šaldův zápisník: časopis, v němž zveřejňoval své kritické články, básně i prózu.
V Šaldově tvůrčí kritické práci pokračovali např. Bedřich Fučík a Václav Černý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 traship traship | Web | 21. června 2015 v 3:16 | Reagovat

půjčka 15000 [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama