Antika - kolébka evropské vzdělanosti

21. února 2010 v 18:40 |  První (4) / Třetí (6)
Antická literatura
(8. stol. před n. l.-5. stol. n. l.)
Antiquus = dávný, starobylý → je míněna literaturu starověkého Řecka a Říma.
I. Řecká literatura
Kolébka evropské literární tradice. Literární a hudební soutěže byly součástí olympijských her (první se konaly r. 776 před n. l. a od toho roku se počítal řecký letopočet) → svědčí o silném uměleckém cítění Řeků.
Písmo: V mykénském období se používalo písmo slabičné přijaté od Kréťanů (tzv. lineární písmo B), v 9.-8. st. bylo přejato od Féničanů písmo hláskové doplněné o samohlásky - vznikla alfabeta (o mnoho století později z ní vznikla cyrilice, z té pak azbuka), v západním Středomoří (s centrem v Římě) → latinka.
Literatura je silně ovlivněna náboženstvím a mytologií.
1. období archaické (9.-6. stol. před n. l.)
→ městské státy, velká řecká kolonizace.
EPIKA (od slova epikos = dějový), šířena potulnými pěvci aiody nebo recitátory rapsódy.
Nejstarší epiku reprezentují 2 eposy básníka Homéra: Ilias a Odyssea.
Ilias - příběh trojské války: únos krásné Heleny trojským princem Paridem. Řekové pod vedením spartského krále Menelaa a mykénského krále Agamemnona deset let obléhají Troju (řecky Ilion). Město je dobyto lstí ithackého krále Odyssea (trojský kůň). Za vypálení Troje byli Řekové bohy potrestáni mnoha útrapami při cestě domů.
Odyssea - desetileté putování Odyssea z trojské války na rodnou Ithaku.
Hlavní postavy → héroové (hrdinové): lidé, nebo polobozi, s mimořádnými vlastnostmi (statečnost, válečnické umění, síla…). Typické znaky: pomalý spád děje, opakování ustálených přívlastků a celých pasáží. Do děje zasahují bohové, kteří se chovají jako lidé.
Básník Hesiodos (asi 700 před n. l.), autor skladby Práce a dni → praktický návod k zemědělským pracím, na vedení domácnosti i společenský život, doplněný o mravní ponaučení, úvahami o úctě k bohům, práci, tradicím. Nejstarší památka řecké didaktické poezie.
Autorem bajky je Ezop (6. stol. před n. l.) → původně otrok z Frýgie, který zesměšňoval omezenost a nadutost mocných i běžné lidské slabosti. Jeho bajky zpracovali později např. La Fontaine, Lessing, Krylov ad.
O vlku a kozlátku
Chvalitebná věc jest při dětech, když rodičů přikázání zachovávají. Jakož báseň tato oznamuje.
Koza, umínivši, že by na pastvu vyjíti ven chtěla, napomínala kozlátko, aby žádnému neotvíralo ani k sobě koho pouštělo, neb mnoho svobodné zvěři chodí a okolo ovčinců obchází, zda by co sobě mohla uhoniti. A učinivši to napomenutí, šla na pastvu, kde by se poživiti mohla, a nechala kozlátka v chlévě zavřeného. Potom hned, jakž odešla, přišel vlk: ten stoje před dveřmi, přetvářel se a hlas svůj přeměňoval, jako by kozka mečela, a žádal kozlátka, aby mu dvéře odevřelo. Ale kozlátko tomu, hledíc skulinou, porozumělo, že by mátě jeho nebyla, a řeklo: "Já dobře slyším hlas matky mé, ale ty jsi nepřítel můj a hledáš mne podvesti a oklamati, a pod tím vymyšleným hlasem mateře mé žádáš krve mé. Protož klušiž, neb tebe sem nepustím."
Takť, kdož poslouchá naučení starších svých, nemůž než bezpečen sebou býti.
LYRIKA (lyra = strunný nástroj, za jehož doprovodu se verše recitovaly)
a) sólová → Sapfó (7.-6. st.), žijící na ostrově Lesbos, psala poezii milostnou a svatební a básník Anakreon (6. st.) psal básně na oslavu boha Dionýsa → anakreonská poezie oslavující lásku, víno a přátelství.
b/ sborová → např. básník Pindaros (6.-5. st.) → opěvoval příslušníky aristokracie, tyrany a vítěze olymp. her → ódy
2. období attické (5.-4. stol. před n. l.)
Duchovní život Řecka → do Athén (oblast Attiky). Největšího politického i kulturního rozkvětu dosáhly za Perikla: stavby na Akropoli, sochař Feidias a rozvíjí se starořecké drama. Klasické attické drama:
a) tragédie: vyvinula se ze sborových zpěvů na oslavu boha Dionýsa, členové sboru byli převlečeni za satyry = přírodní démony v podobě kozlů → odtud název tragédie (tragóidiá = zpěv kozlů).
2. pol. 6 .st.: ze sboru → herec, který s chórem vedl dialog, postupně herců přibývalo, měli masky a hráli i ženské role. Tragédie = drama vážného obsahu, náměty čerpá z mytologie nebo historie. Základem je konflikt lidí s bohy, osudem, svědomím, státní mocí, mravními normami atd.
→ bezvýchodnost lidského osudu, oslavovaly hrdinskou snahu člověka tuto osudovost překonat (přestože většinou podlehne).
Aischylos (524-455): zavedl 2. herce, tragédie podle schématu vina - trest - smír. Hlavní téma: překročení míry určené lidem → bohové nemilosrdně trestají. Oresteia: konflikt požadavku krevní msty s přirozenými mravními hodnotami, příběh krále Agamemóna a jeho potomků. Peršané: vítězství athénských vojsk nad perskými u Marathonu a Salamíny.
Sofokles (496-406): zpracovává mýty spojené s městem Théby. Antigona: konflikt mezi světskou mocí a mravními zákony. Král Oidipus: věštba a marný boj s osudem.
Euripides (481-406): polemizuje se zavedenými společenskými principy a náboženskými představami, psychologie postav, zejména ženských. Médeia(viz ukázka): spor rozumu a citu s vášní, ukrytou v ženském nitru. Elektra: stejný námět jako Oresteia (Elektra = Oresteova sestra).
Je rozhodnuto, že přišel činu čas:
hned usmrtím své děti a pak uprchnu!
Teď nesmím váhat, abych nevydala jich
svým nepřátelům, smrti ještě hroznější.
Je souzeno jim zemřít, není vyhnutí,
i usmrtím je sama, jejich matka, já!
Nuže ozbroj se, mé srdce! K čemu otálím
ten úděsný, ale nutný vykonati čin?
Jen vzhůru, bídná ruko, chop se meče, chop,
jen vstup na bolestné žití kolbiště
a neochabuj, nevzpomínej dítek svých,
že je nemáš ráda, žes je porodila - ne!
Jen tento kratičký den dětí nezapomeň
a potom - plakej, plakej! Usmrtíš je sic,
však byly ti drahé - ach, já nešťastná!
b) komedie (kómos = bujarý hudební a taneční průvod). Komedie je rovněž spojena s rituály na počest boha Dionýsa. Je to hra vyvolávající komický účinek, děj má smírný konec, zesměšňuje společenské nešvary a jejich nositele.
Aristofanes (446-388 před n. l.): upozorňuje na úpadek aténské demokracie v období peloponéské války. Např. Žáby, Jezdci, Mír, Lysistrata (motiv dívčí války), Ptáci (fantastický příběh athénských občanů, uskutečňujících svou vidinu lepšího života v ptačím státě).
Dějepisectví: nemělo zpočátku vědecký ráz, úkolem bylo čtenáře poučit, ale i pobavit, zaujmout napínavým dějem. "Otcem dějepisu" je nazýván Hérodotos (485-425 před n. l.) → autor spisu o řecko-perských válkách. Thukidides (460-396 před n. l.): k látce přistupuje vědecky: kriticky hodnotí
prameny.
Řečnictví = základní forma společenské komunikace v oblasti politiky, soudnictví, státní správy. Oslavnou řeč založil Isokrates (436-338 před n. l.) → zastánce sjednocení Řecka pod vedením Makedonie. Jeho odpůrcem byl Demosthenes (384-322 před n. l.): útočné řeči proti Filipu Makedonskému → filipiky
Filozofie: na rozdíl od přírodní filozofie archaického období se filozofické školy obracejí k člověku, etice, poznání. Např. Sokrates (469-399): pro své nekonvenční názory byl odsouzen k smrti. Sám nic nenapsal, byl analfabet, ale jeho myšlenky o pravdě, morálce a smyslu života ovlivnily jeho žáka Platona (427-347): užívá forem dopisu a dialogu pro objasnění problému: Symposion, Ústava, Faidros. Aristoteles (384-322) Platonův žák, jeho učení se stalo základem křesťanské filozofie. V Athénách založil filozofickou školu, byl vychovatelem Alexandra Makedonského. Obsáhl veškeré vědění starověku (etiku, politiku, přírodní vědy, slovesné umění): Umění řečnické (Rétorika), Poetika (normy pro dramatické dílo, princip tří jednot - místa, času a děje).
3. období helénistické (4.-1. st. před n. l., od smrti Alexandra Makedonského 323 po dobytí Egypta Římany r. 30)
S výboji Alexandra Makedonského se řecká kultura rozšiřuje do celého východního Středomoří a na Blízký východ a prolíná se s kulturami východních civilizací. Kulturní centra: Pergamos (Persie), Antiochie (Sýrie), Alexandrie (Egypt).
V Athénách se zrodila nová komedie → zaměřila se na motivy ze soukromého života (rodinné problémy, rafinované zápletky, humorná duchaplná konverzace): Menandros (342-290) - hra Škarohlíd.
Poezie → nový žánr idyla = krátká báseň z pastýřského prostředí, uplatnila se v bukolické poezii (búkolikos = pastýřský): oslava venkovského života → Theokritos (300-260).
Filozofie: zesiluje se zájem o člověka, jeho individualitu. Např. epikurejci (zakladatel Epikuros) hledají podstatu štěstí a blaženosti. Stoická škola (zakladatel Zenon z Kitia) se zabývá otázkami mravnosti, život se musí podřídit rozumu a přirozenosti.
4. období římské (1 .st.před n. l.-zánik říše západořímské v 5. st. n. l.)
Plutarchos (50-120 n. l.): historik a životopisec → dílo Souběžné životopisy.
II. Římská literatura
Vyvíjí se od 3. stol. před n. l. po zánik říše r. 476 n. l.
Vznikla na základě setkání domácí tematiky s vyspělými kulturami Etrusků a Řeků. Římská literatura je psána latinsky latinkou (převzatou od Etrusků, kteří ji vytvořili z řecké alfabety). Vedle klasické latiny existovala i latina "vulgární" (lidová), z níž se vyvinuly románské jazyky.
1. Staré období (3.-2. st. před n. l.)
Nejstarší literatura se rozvíjela v rámci lidové slovesnosti (náboženské písně). 240 před n. l. vzdělaný řecký propuštěnec Livius Andronicus přeložil pro římské divadlo první řeckou tragédii a komedii, později Odysseu.
Novou komedii tvoří 2 římští autoři: Plautus (251-184): rodinné historky, milostné příběhy plné zvratů a intrik. Plautus vytvořil ustálené lidské typy (hloupý a lakomý pán, chytrý otrok, chlubivý mluvka). Lakomý pán je ústřední postavou Komedie o hrnci (viz Molièrův Lakomec), lstivý otrok vystupuje v komedii Pseudolus a chvástavý voják je hlavní postavou hry Chlubný voják. Plautus užívá "jazyk ulice" (kupců, otroků). Terentius (195-159) pocházel z vyšší vrstvy, psal uhlazenějším jazykem, jeho hry jsou umírněné, intelektuální, např. Dívka z Andru.
První autor prózy: Cato Starší (234-149), konzervativní politik, naučná díla
Satira → Lucilius (180-101): zesměšňuje a kritizuje špatné vlastnosti jednotlivců a nešvary ve společnosti.
2. Klasické (zlaté) období (1. st. před n. l.-r. 14 n. l., tj. smrt císaře Augusta)
→ zlatý fond římského písemnictví. Marcus Tulius Cicero (106-43): vynikající řečník, politik, filozof. Proslul hlavně politickými a soudními projevy, nejznámější proti Catilinovi. Teorii řečnictví shrnul ve spise Řečník. Jeho jazyk je pokládán za vrchol klasické latiny (cicerónská latina).
Gaius Julius Caesar (100-44): historické dílo Zápisky o válce galské = vzpomínky na dobývání Galie, život Keltů (věcný, strohý sloh).
Gaius Valerius Catulus (84-54): své pocity z tragické lásky k milence Lesbii vyjádřil v básni Nenávidím a miluji.
Titus Livius (55 před n. l.-17 n. l.): Dějiny od založení města → zidealizované mravy prvních Římanů srovnává se současností.
3 nejslavnější římští básníci:
Publius Vergilius Maro (70-19 před n. l.) oslavoval osobnost a politiku císaře Augusta. Sbírky Zpěvy pastýřské (Bukolika) 12 básní zvaných eklogy → žánrové obrázky z pastýřského života = alegorií aktuálních dobových problémů, Zpěvy rolnické (Georgika): rady z oblasti zemědělství, snahy o jeho obnovu; Aeneis → 12 knih příběhů trójského hrdiny a mytického praotce Aenea, na zakázku císaře Augusta, římský "ekvivalent" Odyssey, při pokusu o její zničení (nezdála se mu dokonalá) byl Vergilius zavražděn (cestoval z Egypta lodí, byl mu podáván jed, na příkaz císaře)
Publius Ovidius Naso (43 před n. l.-18 n. l.): nepodporoval Augustovu politiku, proto byl poslán do vyhnanství do Tomidy (dnešní Konstanca v Rumunsku). Listy heroin → forma básnických dopisů, ženy známé z mytologie píší svým manželům. Umění milovat → poučení mládeži, jak se zalíbit opačnému pohlaví. Proměny (Metamorfózy): 250 převyprávěných řeckých a římských bájí, jejichž společným motivem je proměna (člověka v rostlinu, zvíře, kámen…). Žalozpěvy a Listy z Pontu zachycují básníkovo utrpení ve vyhnanství a stesk po Římě.
Quintus Horatius Flacus (65-8 před n. l.): zachycuje soukromý život, jeho radosti, strasti. Filozof a přírodní lyrik, zastánce epikurejské filozofie. V díle Ódy oslavuje bohy, vlast, přátelství a lásku. Listy k Pistonům: teoretické zásady básnického umění.
3. Postklasické období (r. 14-konec 5. stol. n. l.)
Období despotismu císaře Nera, cenzura, vyhnanství a popravy spisovatelů. Jedním z nich byl např. filozof Seneca (4 před n. l.-65 n. l.), vychovatel Nera, přinucen k sebevraždě, stoik, zastánce rovnosti lidí, laskavého přístupu k otrokům.
Publius Cornelius Tacitus (55-120): nejlepší římský historik, odpůrce císařství. Historii raného císařství popsal ve spisech Dějiny a Letopisy. Způsob života Germánů v díle Germania (zmiňuje se i o kmenech na našem území).
Obětí Nera se stal i prozaik, satirik Gaius Petronius zvaný Arbiter (rozhodčí vkusu). V románu Satiricon zobrazil společnost své doby, nejslavnější epizoda románu: Hostina u Trimalchiona → satirický příběh zesměšňující povrchnost, rozmařilost a omezenost římských zbohatlíků.
Na rozklad římské společnosti reagoval svými epigramy Marcus Valerius Martialis (40-104). Epigram vznikl v 6. st. v Řecku a původně to byl nápis na hrob nebo věnování. Později se z něj vyvinul samostatný literární žánr krátký rozsahem, satiricky vyjadřující nějakou adresnou myšlenku. Skládá se z expozice (úvodu) a pointy (výrazného, někdy překvapivého závěru).
Od 3. stol. nabývá velkého významu patristika (patres = otcové), tj. tvorba církevních představitelů formulujících křesťanské učení. K nejvýznamnějším církevním Otcům patřil Aurelius Augustinus neboli sv. Augustin (354-430): Vyznání → nejstarší evropská autobiografie; O boží obci → z tohoto díla vycházela scholastika (nejdůležitější směr křesťanské středověké filozofie a vzdělání). Další círk. Otcové: Ambrosius, Jan Zlatoústý ad.
Vznešení Římané mnohdy podporovali umělce: nejznámější byl Maecenas (74-8 před n. l) → název mecenáš, mezi jeho chráněnce patřil i Vergilius.
Literární ambice měli i někteří císaři: Marcus Aurelius (121-180: "filozof na trůně" → Hovory k sobě (část napsal na území Slovenska).
Nejčastější formou knihy byl papyrový nebo pergamenový svitek, v pozdní antice se objevil kodex (předchůdce vázané knihy).
Na antiku navazuje evropské umění v době karolinské renesance (za vlády Karla Velikého v 8.-9. st.), humanismu a renesance ve 14.-15. st., klasicismu v 18. st.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama