Prosinec 2009

Světová literatura po 1945

10. prosince 2009 v 23:30 Maturitní
CHARAKTERISTIKA DOBY: období po válce, vyrovnávání se s historickými událostmi, rozdělení světa podle politické orientace, celosvětová krize, globalizace, v dílech je patrné trauma z války, válka: otřesné zkušenosti a strašné následky, autoři se většinou války zúčastnili => svědectví a varování
CHARAKTERISTIKA LITERATURY: mladší generace, chtějí se distancovat od těch nahoře (Amerika - beatnici, Anglie - rozhněvaní mladí muži), literatura magického realismu (jsou věci odporující zdravému rozumu, krize vědy a techniky), fantasy lit. (mýty, legendy, pověsti), sci-fi (vědecko-fantastická lit., převládá téma katastrofických vizí), experimentální lit. (formální lit., zkouší nové formy lit. vyjadřování, ve Francii vznikající nový román), lit. komerční (dobře zvládnuté knihy z řemeslného hlediska, ale na rozhraní umělecké lit.), lit. postmoderní (balancuje na hranici mezi lit. uměleckou a komerční, jsou zaměřeni proti avantgardě, jsou psány pro širokou masu čtenářů), mnoho nakladatelství, rozdíl v zobrazování války mezi východními a západními autory (východ - oslava hrdinství a statečnosti, hromadné vraždění, velkolepé válečné scény, černobílé vidění situací ; západ - "pohled zdola" = zobrazení války skrz psychiku lidí zdeptaných válkou, hrdinové ukazují, že i oni mají ty nejnižší lidské pudy, scény dojemné i naturalistické, satirický pohled, sebeironie); 2 tendence, které vychází z dekonstrukce : dokonalá fikce - nepředstírá, že je realitou; dokument - využívá memoárů, deníků, dopisů - jakási koláž autentického životního rytmu
literární směry a témata lit. děl:
angažovaná literatura - nespokojenost s nedostatky doby, obraz krize mezilidských vztahů, pocity ohrožení (existenciální próza, italský neorealismus, socialistický realismus)
snaha distancovat se od ideálů konzumní společnosti - kritika "kariérismu", vzpoura x společenským normám, hledání jistot (američtí beatníci, angličtí rozhněvaní mladí muži)
experimentální próza - zvláště v oblasti formy (absurdní literatura a drama, fran. nový román)
magický realismus - návrat ke starým mýtům a legendám (ruská a latinsko-americká lit.), 2 časové roviny - popis reality vs. návrat do světa fantazie, světa nadpřirozena
vědecko-fantastická literatura - sci-fi, fantasy
postmodernismus - reakce na modernismus, který už neměl lidem co říci, negativní postoj k experimentům, míšení žánrů, prolínání děje a časových rovin
populární (komerční) literatura - žádná myšlenková hodnota
ANGLIE
ROZHNĚVANÍ MLADÍ MUŽI - nástup v 50. letech; směřovali proti zavedeným anglickým normám a pořádku; ostrá kritika společnosti, i přes protest zůstávají členy společnosti; hlavním hrdinou je většinou mladý člověk (čerstvý absolvent univerzity), který trpí nechutí nastoupit úspěšnou kariéru a nakonec splyne se společností, hrdinové postupují po společenském žebříčku díky výhodným sňatkům apod.
Kingsley AMIS (1922)
představitel univerzitního románu - navazuje na společensko-kritickou tvorbu, humor a parodie
ŠŤASTNÝ JIM - výsměch pseudovědecké atmosféře malé univerzity, hrdina se dostává do vyšších kruhů díky svazku s dívkou
JACKŮV PROBLÉM - problémy se sexem
John WAIN (1925)
POSPÍCHEJ DOLŮ
John OSBORNE
OHLÉDNI SE V HNĚVU - drama
John BRAINE
MÍSTO NAHOŘE
SCI-FI A FANTASY
George ORWELL
vlastním jménem Eric Blair
britský spisovatel a publicista, psal i eseje
pracoval několik let jako policejní inspektor v Barmě, pak žil jako tulák
zúčastnil se občanské války ve Španělsku
FARMA ZVÍŘAT - alegorická bajka podávající obraz totalitní společnosti, v níž jeden druh zvířat terorizuje druhý
1984 - příběh nějakého Winstona Smithe, občana státu Oceánie, jenž je zaměstnán na ministerstvu pravdy; doslova fašizující stát, který používá všechny prostředky, aby ovládl beze zbytku myšlení a jednání občanů;
John WYNDHAM
DEN TRIFIDŮ
PAVUČINA
Arthur C. CLARKE
VESMÍRNÁ ODYSEA
Ray BRADBURY
451° FARENHEITA - satirický román, v nedaleké budoucnosti vládne na světě materialismus; nesmí se číst knihy a jsou páleny, vzdělání je nebezpečné; hlavní hrdina, požárník, se seznámí s dívkou a začne přemýšlet o smyslu jeho života a začne číst knihy; je udán a je nucen uprchnout k lidem do podzemí, kde lidé mohou číst knihy, všichni vzdělanci ukrytí pod zemí
MARŤANSKÁ KRONIKA - povídky, společné téma: dobývání Marsu, lidi utlačují marťany
John R. R. TOLKIEN (1892-1977)
HOBIT - zápas dobra a zla, fantastický svět starodávných, šťastných, mírumilovných lidí i jiných bytostí
PÁN PRSTENŮ - volné pokračování Hobita
Anthony BURGESS
MECHANICKÝ POMERANČ - mladý zločinec je podrobován experimentálnímu vymývání mozku, aby se již nedopouštěl dalších zločinů
DETEKTIVKY
Dick FRANCIS
detektivky z dostihového prostředí
Agatha CHRISTIE
VRAŽDA V ORIENT EXPRESSU - vyšetřování vraždy ve vlaku
PAST NA MYŠI - vrah se vydává za detektiva a vyšetřuje svůj vlastní zločin, skutečný detektiv je mezi podezřelými
Graham GREEN
dobrodružství, detektivka, politika
TICHÝ AMERIČAN - protikoloniální; schopnost člověka čelit osudu, otázka viny a neviny
P. D. JAMESOVÁ
Dorothy L. SAYERSOVÁ
William GOLDING (1911-1993)
anglický prozaik, po studiích učil na církevní škole v Salisbury => vzpomínky se odráží v jeho díle
pak nastoupil do vojenské královské flotily, aktivně se účastnil 2. sv. války
sleduje mezní situace a reakce na ně
roku 1983 získal Nobelovu
PÁN MUCH - robinsonáda, na opuštěný ostrov se po havárii letadla dostává skupina studentů, jeden je zvolen náčelníkem; snaží se zorganizovat život na ostrově, ale narazí na lovecké touhy skupiny soustředěné kolem jiného chlapce; společenství se rozpadá a dochází k postupnému nárůstu nenávisti; během rituálního vytržení je zabit jeden z chlapců, brzo na to umírá další; při závěrečném honu na náčelníka vypukne požár a prchající chlapec je zachráněn námořním důstojníkem, jehož loď přilákal dým požáru; člověk v důsledku své izolace se oprošťuje od společenských norem a ty jsou nahrazeny barbarskými živočišnými pudy; zfilmováno
John FOWLES
FRANCOUZOVA MILENKA - román může mít tři konce
Salman RUSHDIE
pronásledován islámskými fundamentalistmi
SATANSKÉ VERŠE - uráží víru muslimů a byl nad ním vynesen ortel smrti
James CLAVELL
KRÁL KRYSA - život v zajateckém táboře, zajatci začnou chovat krysy a jejich maso prodávají jako pochoutku
USA
BEAT GENERATION - 50.-60. léta; byli proti pokrytectví, konzumnímu způsobu života, poukazovali na nedostatky v Americké společnosti; obrat k východním filozofiím (zenbudhismus); svobodu hledali v nevázaném sexu, drogách, alkoholu, tuláctví, rychlých autech; stáli proti všemu, chtěli šokovat a pobuřovat
Jack KEROUAC (1922 - 1969)
NA CESTĚ - román, skupina mladých lidí, kteří jsou znudění společenským životem, nachází svého Krista v osobě černocha Deana Moriartyho, vypravěč s ním potom putuje po Americe, jedná se o tzv. spontánní prózu - vzal roli toaletního papíru a psal co ho napadlo
William BURROUGHS
všechna díla líčí osobní zážitky z užívání drog, nevázaného sexu, drogy jako prostředek probouzející tvořivou energii a obraznost
FEŤÁK; TEPLOUŠ; NAHÝ OBĚD
Charles BUKOWSKI
VŠECHNY ŘITĚ SVĚTA I TA MOJE
HOLLYWOOD - autobiografický
PAMĚTI STARÉHO CHLAPÁKA (překládáno též jako Zápisky starého prasáka) - soubor povídek a fejetonů psaných pro časopis Open City v letech 1968-1969. Jde bezpochyby o jedno z Bukowského nejlepších a nejvtipnějších děl. Narazíme zde na příběhy Henryho Chinaskiho, ale i na úvahy ohledně politické situace v zemi v té době. Narazíme i na autorovo setkání s Jackem Kerouacem či Nealem Cassadym, známým jako Dean Moriarty z Kerouacovy knihy Na cestě
Allen GINSBERG
v jeho dílech výjevy strachu a hrůzy
KVÍLENÍ A JINÉ BÁSNĚ - citové pouto matky k synovi, hrůza, smutek nad světem, obrazy, vize a sny, předchůdce undergroundu, 2. část oslovování Molocha, 3. část fiktivní rozhovor s pacienty v psychiatrické léčebně, http://www.ceskaliteratura.cz/texty.htmb; Kadish pro Noemi Ginsbergovou - matce, která zemřela v psych. léčebně, název = židovská modlitba nad hrobem, dalšími znaky díla je zasazení se o ochranu přírody, protest x válce ve Vietnamu
Lawrence FERLINGHETTI
ONA, LUNAPARK V HLAVĚ, OBRAZY ZMIZELÉHO SVĚTA
Lawrence Ferlinghetti: Allen Ginsberg umírá
Allen Ginsberg umírá
je to už ve všech novinách
mluví se o tom v televizi
velký básník umírá
Ale jeho hlas
neumlkne
Zní celou zemí
z Lower Manhattanu
kde ve své vlastní posteli
umírá Allen
Nic
se nedá dělat
Všichni musí přece umřít stejnou smrtí
Ginsberg umírá smrtí básníka
S telefonem v ruce
volá na všechny strany
ze svého lůžka na Lower
Manhattanu
v té pozdní hodině
Ve všech koutech světa
zvoní telefon
"Tady je Allen"
ozve se
"Tady je Allen Ginsberg"
Kolikrát už ho všichni slyšeli
za tu spoustu krásných let
Nemusí říkat Ginsberg
Ve všech koutech světa
básníků
znají jen jednoho Allena
"Chci ti něco říct"
a povídá jim co se stalo
a co ho
čeká
Smrt černý milenec
ho bere k sobě
Hlas letí přes satelit
kolem zeměkoule
přes Japonské moře
kde kdysi nahý stál
s trojzubcem v ruce
jako mladý Neptun
mladý muž s černým plnovousem
na pláži z oblázků
l teď je právě příliv a rackové křičí
příboj se o něho tříští
a rackové křičí
na pláži v Saň Francisku
Je silný vítr
a zpěněné hřbety vln
bičují Embarcadero
Allenův hlas v telefonu
přilétá na vlnách
Čtu si řeckou poezii
Je plná moře
Je plná teskného koňského rzáni
Achillovi koně pláčou v ní
tady u moře
v Saň Francisku
kde šumící vlny
se lámou jako hlas
a šepotem orakula opakují
Allen
Allen
Allen
Edgar Lawrence DOCTOROW
RAGTIME - vývoj New Yorské oblasti (společnosti) od počátku století až do 1. světové války, vystupují zde fiktivní i skutečné postavy, popisované skutečné události
SVĚTOVÁ VÝSTAVA
Joseph HELLER
HLAVA XXII - Catch-22 - protiválečný;
Arthur HAILEY
profesní román
HOTEL, KOLA, PENÍZE, DETEKTIV
Robert FULGHUM
UŽ HOŘELA, KDYŽ JSEM SI DO NÍ LEHAL
VŠECHNO CO POTŘEBUJI ZNÁT, JSEM SE NAUČIL V MATEŘSKÉ ŠKOLCE
Stephen KING
psychologické horory
TO; CARRIE
Woody ALLEN
režisér, spisovatel
osobitý humor a nadsázka
CO VŠECHNO CHCETE VĚDĚT O SEXU A BOJÍTE SE ZEPTAT
Ken KESEY
VYHOĎME HO Z KOLA VEN - psychiatrická léčebna, zfilmováno Milošem Formanem "Přelet nad kukaččím hnízdem"
Leonard COHEN
zhudebnění poezie, básně o lásce doprovázeny pocity smutku a melancholie
KNIHA MILOSRDENSTVÍ

Kritický realismus v české literatuře

9. prosince 2009 v 1:17 Třetí (4) / Pátý (6)
Dvaatřiceticípá hvězda: 14.

Český kritický realismus v literatuře konce 19. a začátku 20. století
CHARAKTERISITIKA DOBY: snaha o osamostatnění národa, literatura podléhá národním zájmům, důraz na vyslovení pravdy a na realismus (přímé pozorování prostředí)
CHARAKTERISITKA LITERATURY: převládají básnické útvary, rozvoj historické a venkovské prózy, překlady ze světové literatury (Vilém Mrštík překládal a propagoval Zolův naturalismus), rozvoj vědeckého realismu (po osamostatnění české univerzity roku 1882), dramatu a venkovské prózy
boje o pravost Rukopisů (zelenohorský 1818 a královéhradecký 1817)
1888 Otův slovník naučný
časopis Čas založen 1886 Janem Herbenem - propagace realismu a sociální kritiky, heslo "Umění pro umění"
KRITICKÝ REALISMUS:
a) historický (Jirásek, Winter, Sládek, Třebízský)
b) venkovský (Rais, Nováková, Holeček, Herben, Baar)
Vědecký realismus
1886 časopis Atheneum - Jan Gebauer, stať "Potřeba dalších zkoušek rukopisů Královedvorského a Zelenohorského" vyvolala rozruch, vyslovil pochybnosti o pravosti, velký boj, do kterého se zapojila celá česká žurnalistika, Národní listy (v čele Grégr) a Osvěta hájily pravost rukopisů, za Gebauera se postavil Masaryk, historik Jaroslav Goll, Jaroslav Vlček či Zdeněk Nejedlý
1890 založena Česká akademie věd architektem Hlávkou, původní název Česká Akademie císaře Fantiška Josefa II. pro vědy, slovesnost a umění
Tomáš Garrigue MASARYK, profesor filozofie, 28. 10. 1918 zvolen prvním prezidentem Čs. republiky, založil historickou revue Atheneum - seznamovala se západoevropskou vědou, centrum rukopisných bojů, studoval ruské poměry - RUSKO A EVROPA, odmítal naturalismus a romantismus = byl realista, hlavní myšlenka čs. dějin - uskutečňování humanity ČESKÁ OTÁZKA, JAN HUS, KAREL HAVLÍČEK
Otakar HOSTÍNSKÝ, estetik, O REALISMU UMĚLECKÉM, spor mezi krásou a pravdou, pravda = realismus, základní otázka estetiky, co je krásné to je pravdivé
Jan GEBAUER, jazykovědec, HISTORICKÁ MLUVNICE, STAROČESKÝ SLOVNÍK
Miroslav TYRŠ, spolu s Jindřichem Fügnerem založil 1862 SOKOL - uskutečňováni Tyršovy představy o harmonické a duševní vyrovnanosti podle antických ideálů
HISTORICKÁ PROZA
ALOIS JIRÁSEK
ruchovec, *v Hronově, vystudoval dějepis na FF v Praze, malířské nadání, jeden z prvních spis., který se postavil proti setrvání Čechů v rak. monarchii, jeho pojetí historie vychází z Palackého: vrchol dějin = husitství: statečný Čech stojí proti všem, Němci jsou pojímáni jako odvěcí nepřátelé Čechů, ale horší než oni jsou Češi, kteří se nehlásí k českému národu, doba pobělohorská - doba úpadku, temna, germanizace nejrozsáhlejší, nejucelenější obraz č. dějin, výchovný význam - znalost dějin je posilou národního sebevědomí; autorovo vlastenectví, tvůrce realistického historického románu: historická pravdivost, úsilí o objektivitu), živost, barvitost, dramatičnost vyprávění; plastický a dramatický obraz bitev, umění portrétu (hejtmané, zemané apod.), postavy vyjadřují názory typické pro širší kolektiv (tzv. kolektivní hrdina)
forma epopeje (rozsáhlý lit. útvar, prolínání několika dějových linií, život hrdinů zobrazen na pozadí hist. událostí); prostý a srozumitelný jazyk, využití historismů a anachronismů
I. Doba husitská
STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - (ale i novější - o Žižkovi, Kozinovi, Jánošíkovi); prameny: Kosmas, Dalimil, Hájek, rukopisy; především pro děti a mládež
trilogie MEZI PROUDY - Dvojí dvůr (mocenský zápas krále Václava IV. s arcibiskupem Janem z Jenštejna, který rozvrací rodinu vdané ženy. Objeví se zde mladý student Jan Hus a rozhodne se církev napravit.); Syn Ohnivcův (Ohnivec je strýc Jana Husa, buřič, řeší se intriky na král. dvoře, objevuje se zde lapka Jan Žižka, román vrcholí otevřením Betlémské kaple), Do tří hlasů (jde o Dekret kutnohorský, Češi získávají tři hlasy, Němci jeden, předchází hus. rev.).
trilogie PROTI VŠEM - Skonání věků, Kruciata, Boží zástup (husitské povstání, vznik a stavba Tábora, Zikmundovo tažení do Čech a úsilí zmocnit se Prahy, Žižkova pomoc Praze a slavné vítězství č. vojsk na Vítkově. Hl. hrdinou jsou lidské vrstvy vedené a představované drobnými šlechtici
trilogie BRATRSTVO - Bitva u Lučence, Mária, Žebráci (úpadek husitského hnutí po bitvě u Lipan 1434, kdy se mnozí lidé nemohou smířit s novou situací a odcházejí pod vedením Jana Jiskry z Brandýsa na Slovensko, kde hájí zem pro krále Ladislava Pohrobka
Z Čech až na konec světa (podle cestopisu Václava Šaška)
II. Doba pobělohorská
román TEMNO (obraz období protireformace)
PSOHLAVCI (vycházel na pokračování v čas. Světozor; povstání Chodů koncem 17. stol.: potlačeno, Jan Sladký Kozina x Lamingerovi, říkalo se mu Lomikar)
III. Doba národního obrození
román F. L. VĚK (pětidílný, počátky NO, divadla, poezie, vědy; vlastenectví; předloha: hist. postava Fr. Vladislava Heka; prostředí Prahy a Dobrušky, řada hist. postav; první dva díly zdařilé, pak roztříštěné)
Zikmund WINTER
přátelil se s Jiráskem, středoškolský profesor dějepisu, autor odborných publikací o české historii, vynikající psycholog
KULTURNÍ OBRAZ ČESKÝCH MĚST, DĚJE VYSOKÝCH ŠKOL PRAŽSKÝCH - důležitá díla pro poznání života v Čechách od husitství do Bílé hory
RAKOVNICKÉ OBRÁZKY (Nezbedný bakalář), PRAŽSKÉ OBRÁZKY (Rozina Sebranec)
román MISTR KAMPANUS - jediný historický román, hlavní postava rektor pražského vysokého učení, humanistický básník, svědek stavovského povstání i poprav, snaží se zachránit UK před jezuity - marně, Kampanus = obraz národní historie, tragický hrdina
Jirásek vs. Winter
Jirásek se věnuje především rozsáhlým románovým celkům (trilogie), Winter píše téměř výhradně novely či povídky (výjimka - Mistr Kampanus)
Jirásek: období husitské, pobělohorské, obrozenecké, téměř vynechává nár. humanismus, Winter - stěžejní jádro je doba národního humanismu.
Jirásek: zaměření na realistické vylíčení prostředí děje, detaily, Winter - psychologické prokreslení postav (je nadčasový)
oba používají občasných archaismů, u Wintera to má sloužit jako doklad doby, Jirásek spíše básní.
oba vypráví bitvy z hlediska nějakého hrdiny, Jirásek ho však staví stranou - má přehled, Winter ho staví doprostřed bojiště - chaos, který nelze objektivně interpretovat.
Josef SVÁTEK PAMĚTI KATOVSKÉ RODINY MYDLÁŘŮ V PRAZE - příběhy kata J. Mydláře
Václav Beneš TŘEBÍZSKÝ V ZÁŘI KALICHA, BEZEDNÉ DUŠE
VENKOVSKÁ PRÓZA
studium venkovského lidu: nositel mravnosti, pečlivé studium venkovského lidu (realistické zachycení), témata: generační, peněžní spory, konzervativní pohled na vesničana, idealizace venkovských postav
Karel Václav RAIS
vystudoval pedagogiku, působil jako učitel na Hlinsku a v Praze, zde se spřátelil s Jiráskem a Wintrem
spolupracoval s nimi při vydáváni časopisu Zvon
zaměřil se na Českomoravskou vrchovinu (Hlinecko), real. obraz soc. poměrů na vesnici; hlubší psycholog. kresba postav; idylismus i naturalismus; zájem o postavy starých lidí nebo dětí (citovost, moudrost); nositelé vyšších morálních zásad, ale slabí na ovlivnění osudů trpících, vztahy lidí, do nichž zasáhla moc peněz nebo touha po panském životě
povídka VÝMINKÁŘI - rozklad rodinných vztahů
v povídkách Paničkou a Na lepším kritizuje bezcitnost, lakotu a chamtivost
román ZAPADLÍ VLASTENCI - z Podkrkonoší; obraz náročné a obětavé práce drobné vesnické inteligence (učitelé, kněží) v době NO, obrozenecké vlastenectví; národnostní spory na česko-německém rozhraní
román ZÁPAD - hrdina farář Kalous, psáno formou kroniky
román KALIBŮV ZLOČIN - pokus o naturalismus
PANTÁTA BEZOUŠEK - humorná povídka, idylka, stařičký sedlák přijede do města navštívit svého syna, všemu se diví, podaří se mu vyřešit zapeklitý problém svým obyčejným selským rozumem.
Antal STAŠEK
otec Ivana Olbrachta, vl. jm. Antonín Zeman,
povídkový cyklus Blouznivci našich hor
V temných vírech - vliv Zolova Germinálu
román O ševci Matoušovi a jeho přátelích
Teréza NOVÁKOVÁ
převaha monografických románů
román Jiří Šmatlán - příběh tkalce, hledače "pravdy boží" = spravedlivého uspořádání světa
Děti čistého živého
Josef Drašar - z doby NO, příběh kněze Josefa Michla (přezdívka Drašar - citový, příliš vášnivá povaha, splašenec), zapojuje se do revoluce 1848, zklamán výsledkem, pronásledován církví, upadá i lidsky
Josef Holeček
desetidílná epopej NAŠI, psal ji 25 let, hlavní postava sedlák, kolem něj se odehrává samotný děj
Jindřich Šimon BAAR
trilogie Paní komisarka, Osmačtyřicátníci, Lůsy - z prostředí Chodska 40. let 19. stol., biograf. román Jan Cimbura - idealizace jihočeského sedláka
Jan Herben
zakladatel čas. Čas, zaměřoval se na Slovácko
Do třetího a čtvrtého pokolení, románová kronika (osudy vesnické rodiny Hrabců od dob Marie Terezie)
NATURALISMUS
naturalismus = směr, který dovádí realitu do krajnosti, propagoval ho Vilém Mrštík,
pudové vlastnosti převládají nad morálními, mluví se o nemravnosti naturalistů; determinace: člověk je proti osudu naprosto bezradný
Karel Matěj Čapek-Chod
*v Domažlicích na Chodsku
ve svých knihách popisuje čl. jako bezcennou loutku zmítanou okolnostmi,
román Kašpar Lén mstitel
Turbína
romány Antonín Vondrejc -hl. hrdina otrok svých smyslů, Jindrové - tragická osudovost milostných vztahů
Vilém Mrštík
lit. kritik, žurnalista a propagátor naturalismu
román Pohádka máje -oslava přírody a lásky; milost. idylický příběh Helenky a praž. studenta Ríši , pod vlivem Helenčiny lásky se změní; lyrizace děje, personifikace přírodního dění.
román Santa Lucia - o studentu umírajícím v Praze bídou, provází ho osudová smůla, bojuje, ale nakonec prohraje; vliv naturalismu
Josef Karel Šlejhar
Kuře melancholik - chmurný obraz českého venkova, líčí venkov jako peklo, lidé se nenávidí PEKLO typický pesimismus při pohledu na lidský život, svět je zlý, ničivý surový
KRITICKÉ DRAMA
Ladislav Stroupežnický
Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová
Naši furianti - první hra, která konkrétně podávala obraz života na jihočeské vesnici
Gabriela Preissová
Gazdina roba, zhudebněno J. B. Foersterem jako Eva
Její pastorkyňa, zhudebněno Leošem Janáčkem.
Alois a Vilém Mrštíkové
Maryša

Charles Baudelaire I.

9. prosince 2009 v 0:14 Třetí (4) / Pátý (6)
CHARLES BAUDELAIRE: MRŠINA

Co jsme to viděli to letní jitro boží,
vy moje lásko jediná?
V zatáčce pěšiny na kamenitém loži
ležela bídná mršina,

a nohy zvedajíc jak prostopášná žena
a plna žáru potíc jed,
strkala nestoudně, nedbale rozvalena
své pařící se břicho vpřed.

S hůr slunce pražilo, tak jako by ji chtělo
v tu chvíli celou upéct hned
a vrátit Přírodě, co spojovalo v tělo,
ve stonásobném množství zpět.

A nebe shlíželo k té pyšné kostře těla
jak ke kvetoucí květině.
Puch byl tak strašlivý, že jste div neomdlela
na sporé trávě v pěšině.

Ze břicha v rozkladu, nad kterým zněl šum hmyzu,
se táhly larvy v tisících,
a oblévajíce ty živé cáry slizu,
tekly jak hustý kal kol nich.

To vše se zvedlo hned, hned kleslo jako vlna,
či šumíc trysklo do výše,
jako by mršina, divného dechu plna,
tu žila dále množíc se.

A tento svět pak zněl, pln hudby neurčité,
jak šelest větrů nebo vod,
či zrní rytmicky přehazované sítě
a natřásané o překot.

Tvar zmizel, spíše sen, nic nežli skizza matná,
dlouhými časy otřelá,
kterou teď umělec, jestli se chopí plátna,
jen po paměti dodělá.

Za skálou čekala toulavá strašná fena,
a vzteklým zrakem měříc nás,
číhala na chvíli, kdy by se nerušena,
zas mohla pustit v hodokvas.

- A přece budete jak to tak strašné hnití,
sám mor té spouště zteřelé,
vy hvězdo očí mých, vy slunce mého bytí,
má vášni, vy můj anděle!

Ba, tak se budete, žel, jednou jevit světu
i vy, má kněžno něžných vnad,
až, s Bohem smířena, pod rovem tučných květů
se budete v prach rozpadat.

To, krásko, rcete však těm červům, kteří, hluší,
vás budou líbat kusadly,
že tvář a podstatu svých lásek chovám v duši,
i když se bědně rozpadly.




UNE CHAROGNE
Rappelez-vous l'objet que nous vîmes, mon âme,
Ce beau matin d'été si doux :
Au détour d'un sentier une charogne infâme
Sur un lit semé de cailloux,

Les jambes en l'air, comme une femme lubrique,
Brûlante et suant les poisons,
Ouvrait d'une façon nonchalante et cynique
Son ventre plein d'exhalaisons.

Le soleil rayonnait sur cette pourriture,
Comme afin de la cuire à point,
Et de rendre au centuple à la grande nature
Tout ce qu'ensemble elle avait joint ;

Et le ciel regardait la carcasse superbe
Comme une fleur s'épanouir.
La puanteur était si forte, que sur l'herbe
Vous crûtes vous évanouir.

Les mouches bourdonnaient sur ce ventre putride,
D'où sortaient de noirs bataillons
De larves, qui coulaient comme un épais liquide
Le long de ces vivants haillons.

Tout cela descendait, montait comme une vague,
Ou s'élançait en pétillant ;
On eût dit que le corps, enflé d'un souffle vague,
Vivait en se multipliant.

Et ce monde rendait une étrange musique,
Comme l'eau courante et le vent,
Ou le grain qu'un vanneur d'un mouvement rythmique
Agite et tourne dans son van.

Les formes s'effaçaient et n'étaient plus qu'un rêve,
Une ébauche lente à venir,
Sur la toile oubliée, et que l'artiste achève
Seulement par le souvenir.

Derrière les rochers une chienne inquiète
Nous regardait d'un œil fâché,
Épiant le moment de reprendre au squelette
Le morceau qu'elle avait lâché.

- Et pourtant vous serez semblable à cette ordure,
À cette horrible infection,
Étoile de mes yeux, soleil de ma nature,
Vous, mon ange et ma passion !

Oui ! Telle vous serez, ô la reine des grâces,
Après les derniers sacrements
Quand vous irez, sous l'herbe et les floraisons grasses,
Moisir parmi les ossements.

Alors, ô ma beauté ! Dites à la vermine
Qui vous mangera de baisers,
Que j'ai gardé la forme et l'essence divine
De mes amours décomposés !

KLASICISMUS, OSVÍCENSTVÍ A PREROMANTISMUS

8. prosince 2009 v 18:40 Druhý (4) / Čtvrtý (6)
KLASICISMUS, OSVÍCENSTVÍ A PREROMANTISMUS
I. KLASICISMUS
17. století
Prosadil se nejprve ve Francii za vlády Ludvíka XIV. (1661-1715) v době, kdy se v jiných zemích rozvíjelo ještě baroko. Ve srovnání s barokní mystikou a emocemi zdůrazňovala rozumový řád (racionalista René Descartes: Cogito, ergo sum.) Jediným pevným bodem je představa sebe samého jako myslící bytosti. Mravní ideál ztělesňoval člověk podřizující soukromé zájmy službě lidské společnosti. Tyto hodnoty nalézal již v antice, proto je antické umění vzorem a normou. Umělecké dokonalosti mělo být dosaženo přísným dodržováním estetických pravidel. Klasicistní drama se vrací k Aristotelově zásadě tří jednot: místa (děj se odehrává na jednom místě), času (v jednom časovém období) a děje (hlavní dějová linie bez odboček): zformuloval Nicolas Boileau (1636-1711), francouzský literární teoretik, finančně zabezpečený - historiograf na dvoře Ludvíka XVI., jeho pomocníkem byl Jean Racine. Dílo: Umění básnické (1647), teoretický spis psaný veršem.
Žánry se znovu dělí na vysoké (óda, epos, tragédie) a nízké (bajka, satira, komedie).
Architektura: katedrála sv. Pavla v Londýně a zámek ve Versailles patří k tzv. baroknímu klasicismu. Staví se činžovní domy, užitkové stavby (nemocnice, kasárna, továrny, nádraží, pevnosti). Znaky: sloupy, trojúhelníkový štít, jednoduchost. Směr období vlády Napoleona Bonaparta se nazývá empír: vrcholná fáze klasicismu, je o něco zdobnější, křehčí, projevuje se i v bytové kultuře (nábytek na "lvích" tlapách) a módě. Přísná pravidla mají i zahrady a parky: tzv. francouzský park (zastřižení do geometrických obrazců).
Sochařství: napodobování antických vzorů, dokonalé proporce lidského těla. Např. italský sochař Antonio Canova nebo Francouz Falconet (Měděný jezdec - socha rus. cara Petra I., -> http://fotobanka.promitani.cz/rusko/5055-medeny-jezdec-socha-petra-velikeho).
Hudba: Haydn, Mozart (premiéra Dona Giovanniho ve Stavovském divadle v Praze r. 1787), Beethoven.
Literatura:
FRANCIE
Pierre Corneille (1606-1684)
Drama Cid je založeno na konfliktu soukromých zájmů, citů a vášní jedince s mravními normami, občanskou povinností a zodpovědností.
Jean Racine (1639-1699)
Tragédie Faidra: důsledky vášně -> zhoubná láska hlavní postavy k nevlastnímu synovi: Děj se odehrává ve starověkém Řecku. Král Theseus se podruhé ožení s mladou dívkou Faidrou, jeho syn Hippolytos to těžce snáší. Faidra je však do Hippolyta zamilovaná, ale snaží se své city potlačit. Faidra se dovídá o tom, že Theseus v cizině zahynul. Rozhodne se Hippolytovi vyznat ze svých citů, ale ten její návrhy odmítá. Nabídne mu, že se s ním podělí o athénský trůn. Theseus však mrtvý není a vrací se z ciziny. Faedřina chůva mu poví, že se Hippolytos pokusil zneuctít Faidru. Theseus ho okamžitě vyžene z domu. Poté se ještě obrací k bohům, aby potrestali zločin. Faidra si uvědomuje, že byl Hippolytos nařknut neprávem, vypije jed, ale předtím se ještě přiznává Theseovi, že byl oklamán. Autor k tomu poznamenává: "Snažil jsem se učinit Faidru méně odpuzující než je v antických tragédiích. Ve skutečnosti není vina ani zcela bez viny, z vůle osudu a hněvu bohů stává se obětí nepravé vášně, která v ní samé probudí ošklivost."
FAIDRA: Můj čas už vzácný je. Vyslechněte mě radši.
To já jen vrhla jsem svůj cizoložný zrak
na syna cudného, nikoli naopak.
Nebesa v moji hruď neblahý oheň dala
a hnusná Oinona pak zločin dokonala.
Měla strach, aby ten, jenž vášeň moji znal,
otci a vladaři snad všechno neudal.
A tak mé slabosti, proradná, zneužila
k tomu, že před vámi sama jej obvinila.
Za zločin pykala. Hněv můj nemohouc snést,
ve vlnách nalezla přespříliš mírný trest.
Meč dávno skončit moh hříšnou pouť mého těla.
Však zneuctěná ctnost by tím jen utrpěla.
Chtěla jsem výčitky obnažit přiznáním
a potom vydat se na cestu
k zemřelým.
V žilách mi proudí jed a pozvolna mě mámí,
jed, který do Athén Médea přinesla mi.
A teď do srdce si cestu razí snad,
protože umdlévám a cítím zvláštní chlad.
Skoro už nevidím, všechno je v mlze zcela,
nebe i manžel můj, jehož jsem urážela.
A smrt, jež zrakům mým teď bere všechen jas,
mnou pošpiněným dnům jde navracet jej zas.
Moliere (1622-1673)
Jean Baptiste Poquelin
Tvůrce charakterové komedie -> usiluje o vytvoření ustálených lidských typů (lakomý měšťan, rozmařilý šlechtic, zištný lékař atd.); režisér a herec kočovné společnosti, pronikl až ke královskému dvoru, ale byl v neustálých konfliktech s církevními hodnostáři a šlechtou, neboť kritizoval soudobé poměry. Našel však oporu v králi. Nakonec se stal ředitelem královského divadla v Paříži. Zemřel na jevišti. Napsal 33 komedií: zabývá se postavením ženy ve společnosti a v rodině, mravním cynismem feudálů, chorobnou lakotou, pokrytectvím, snahou měšťanů napodobit šlechtu.
Tartuffe: pokrytecký svatoušek se vetře do rodiny měšťáka Orgona a snaží se ho připravit o veškerý majetek. Jsou zde odhalovány špiclovské praktiky tajných církevních organizací.
Misantrop: o člověku nesnášejícím lidi.
Odmítám přátelství a všechnu úctu lidí,
Když nerozlišují a všechno stejně vidí.
Já žádám, aby mě tak trochu lišili.
Mně zkrátka lidé jsou na výsost nemilí.
Je toho přespříliš, co moje zraky mučí.
Nevidím kolem nic, než co mi hýbe žlučí.
...Vždyť já se setkávám jen se lží, s proradností,
se šalbou, zištností a nespravedlivostí!
Pln hněvu, nejsem s to se déle zdržeti,
chci vypovědět boj vší lidské havěti!
Já nemám lidstvo rád a jsem tak zhnusen jím,
že bych byl pohoršen nad jeho uznáním.
Ne, cítím ošklivost k všem lidem bez rozdílu.
K těm proto, že jsou zlí bez možné nápravy,
a k oněm proto pak, že k zlým jsou laskaví,
že nechovají k nim té svaté nenávisti,
jak patří jistě těm, kdo jsou v své duši čistí.
Ta vlídnost bez míry se jeví k netvoru,
se kterým, bohužel, dnes stojím ve sporu.
Mám všech těch okolků s tak zřejmou bezectností,
té laskavosti k ní už, milý pane, dosti
a čím dál častěji si v duchu říkávám,
že prchnu do krajů, kde budu sám a sám.
Don Juan: typ svůdce.
Lakomec: Harpagon sužuje svou lakotou služebnictvo i vlastní rodinu. Obrat v jeho jednání způsobí až ztráta peněz zinscenovaná sluhou.
Zdravý nemocný, Škola žen, Měšťák šlechticem, Šibalství Scapinova a další.
Jean de la Fontaine (1621-1685)
Ve svých Bajkách zobrazuje nedostatky u dvora a věčné lidské nešvary. V souboru dvanácti knih přepracoval tradiční antické a indické motivy, končící mravním ponaučením.
Pierre A. C. de Beaumarchais (1732-1799)
Dramatik, dosáhl velkého jmění, původně hodinář, koupil si šlechtický titul. Jeho nejznámější komedie jsou Lazebník sevillský (zpracováno jako opera G. Rossinim) a Figarova svatba (opera W. A. Mozarta).
II. OSVÍCENSTVÍ
Filozofické, společenské a politické hnutí, které vzniklo ve Francii v 18. stol. Představitelé vyzvedávali lidský rozum, věřili v neustálý vývoj člověka a tím i v nepřetržitý společenský pokrok. Stavěli se za ideály humanismu, zrovnoprávnění občanů, bojovali proti absolutistickému útlaku a církevním dogmatům. Osvícenci byli politiky, učenci, filozofy, literáty a publicisty. K nejvýznamnějším událostem patřilo vydávání Encyklopedie (1751-1772): mezi její autory patřili matematik Jean d´Alembert, spisovatel Denis Diderot, filozofové Rousseau a Voltaire: ENCYKLOPEDIE ANEB RACIONÁLNÍ SLOVNÍK VĚD, UMĚNÍ A ŘEMESEL: soubor všech znalostí současné vědy, techniky a umění Rozvíjí se vědecké bádání, technika, průmysl, jsou zakládány učené společnosti, knihovny, muzea a literární salony.
Francie
Charles-Louis de Montesquieu (1689-1775)
Proslul satirickým románem Perské listy: zesměšňuje marnivost a povrchnost vyšší francouzské společnosti: viděné očima Peršanů. Duch zákonů: osvětluje vznik zákonů a státních zřízení.
Denis Diderot (1713-1784)
Jeptiška: román kritizující klášterní prostředí, Jakub fatalista a jeho pán: nejznámější román, zabývající se filozofickými otázkami svobodné vůle, útočí na soudobé poměry, morálku, nespravedlnost. Dílo inspirovalo Milana Kunderu ke hře Jakub a jeho pán, pocta Diderotovi (Divadlo Bez Zábradlí, Heřmánek/Bartoška).
Voltaire (1694-1778)
Vlastním jménem Francois-Marie Arouet. Největší a literárně nejúspěšnější myslitel francouzského osvícenství, vystupoval proti absolutismu, bezpráví, církvi a justičním omylům. Je přesvědčen o rovnosti lidí.
K filozofickým dílům patří Filozofické listy a Rozprava snášenlivosti.
Citáty:
Moc vždy zotročí člověka, který ji drží v ruce.
Kdyby byli muži více spokojeni sami se sebou, byli by méně nespokojeni se svými ženami.
Politika je bezmocná proti fanatismu. Jedinou zbraní proti tomuto netvoru je rozum. Jediný způsob, jak zabránit lidem upadnout do absurdnosti a zloby, je poučit je.
Žena je lidské stvoření, které se obléká, žvatlá a svléká. L
Zdvořilost je jen vycházkovým oblekem mužů, který ihned odkládají, jakmile přijdou domů.
Candide aneb Optimismus: Mladíček Candide je vychováván na zámku barona ve Vestfálsku pod vedením filozofa Panglose, který hlásá, že všechno na světě je zařízeno tak, aby to bylo co nejlepší. Naivní Candide bere filozofii svého učitele za svou a nazírá na svět s oním bezbřehým optimismem, jak už naznačuje název knihy. Candidovi, který je tajně zamilován do Kunigundy, baronovy dcery, plyne čas na zámku ospale. Jednou ho ale baron nachytá, jak se s Kunigundou líbá za španělskou stěnou a vyhodí ho ze zámku. Candide putuje odevzdaně světem a stále se snaží uplatňovat filozofii svého učitele Panglose, a to i přes to, že všechno okolo něj naznačuje, že svět je zařízen právě naopak, než mu říkal Panglos.
Následuje mnoho spletitých a neuvěřitelných příhod, při kterých se Candide setkává se svými starými známými (Panglosem, baronovým synem i Kunigundou) a procestuje při tom celý svět: Portugalsko, Španělsko, Latinská Amerika, Paříž, Benátky i Sedmihradské knížectví. Najde mnoho nových přátel: mudrce Martina, který nahlíží na svět v úplně jiném světle než Candide, věrného sluhu Kakamba nebo Kunigundinu služebnou; nakonec zjišťuje, že všude vládne tatáž nespravedlnost, pokrytectví a zhovadilá morálka. Jedinou výjimkou je mýtické Eldorádo, kde zlo neexistuje a vysoce vzdělaní lidé tu žijí v harmonii, míru, zdravé činorodosti a hojnosti. Candide ale opouští i toto dokonalé místo, protože si ze všeho nejvíc na světě touží vzít za ženu Kunigundu. Staří přátelé Candide, Martin, Panglos, baronův syn, Kunigunda, která nakonec hrozně zošklivěla a stala se hádavou a hašteřivou manželkou, Kunigundina služebná, Paquetta (Kunigundina bývalá komorná) a její milenec bratr Bonifác se nakonec usadí na malém hospodářstvíčku na břehu Marmarského moře, které Candide pořídí za diamanty z Eldoráda, a dále filozofují o smyslu života. Nakonec potkají starého Turka, který je společně se svými dětmi pohostí, a zjistí, že on si zvolil nejlepší možný způsob života -> pracuje na svém hospodářství, je nezávislý a nestará se o dění v okolním světě. Cadidovi přátelé ho napodobí a konečně nacházejí ten pravý smysl života.
"Světové zlo" je možno překonat prací. Zároveň zesměšňuje nekritický optimismus daný vírou v boží prozřetelnost.
Pierre de Laclosse (1741-1803)
Nebezpečné známosti: román kritizuje povrchní mravy a morálku francouzské vyšší společnosti. Podle knihy vytvořil Miloš Forman film Valmont.
Anglie
Daniel Defoe (asi 1660-1731)
Román Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku (1719): na pozadí dobrodružného života hlavního hrdiny, který ztroskotá na pustém ostrově, klade autor závažné filozofické otázky o smyslu lidské práce, o vztahu civilizace a přírody. (Jedná se pravděpodobně o skutečný příběh skotského námořníka Alexandra Selkirka. Do češtiny přeložil a pro dětského čtenáře upravil Josef Věromír Pleva.)
Jonathan Swift (1667-1745)
Utopický román Gulliverovy cesty je fiktivním cestopisem kapitána Gullivera, který se setkává se zvláštními postavami a národy (trpaslíci z Liliputu, obři z Brobdingnagu, Hvajninimové ad.). Kniha je kritikou anglické společnosti a evropské kultury vůbec.
Henry Fielding (1707-1754)
Román Tom Jones: o osudech nalezence, jenž byl vychován ve šlechtické rodině. Román se vyznačuje napětím, pestrým dějem, zajímavými zápletkami, množstvím postav různých charakterů. Vytváří panoramatický obraz anglické společnosti 1. pol. 18. stol., odsuzuje morálku londýnské aristokracie, vyzdvihuje ctnosti nastupujícího měšťanstva.
Itálie
Osvícenství proniká do žánru commedia dell´arte. Pro tuto komedii jsou charakteristické ustálené typy postav s předem danými vlastnostmi a sociálním určením (bohatý kupec Pantaleone , smutný Harlekýn, vychytralý sluha Scappino, služka Colombina). Herci podle nastíněného obsahu na jevišti improvizovali.
Carlo Goldoni (1707-1793)
Sluha dvou pánů: Goldoni pozměnil v této divadelní hře commedii dell´arte tím, že převedl improvizaci do pevného textu.
Německo
Gotthold Ephraim Lessing (1729-1781)
Spisovatel a teoretik umění, zakladatel tzv. měšťanského dramatu: zachycuje osud jednotlivce v širším společenském kontextu.
Komedie Mína z Barnhelmu: příběh snoubenců, kteří v době prusko-francouzské války patří ke znepřáteleným stranám.
Tragédie Emilia Galotti bývá rovněž považována za "první evropské politické drama". Lessing ve hře z roku 1772 zkoumá procesy mocenských vztahů mezi vrstvami společnosti, mezi mužem a ženou, zároveň kritizuje prodejnost a představy o správné morálce. Z dnešního pohledu by se zápletka hry, postavená na milostném trojúhelníku mezi princem, nezkušenou měšťankou Emilií a pragmatickou vévodkyní Orsinou, mohla jevit až romantická, zvláště pokud se do mnohých sporů vmísí postavy intrikánů a mstitelů, avšak neodbytně přítomné téma moci a jejího využívání je až realisticky současné: lavními postavami děje i nositeli morálního patosu celého díla příslušníci měšťanského světa. Vážený občan Galotti nemůže uchránit svou dceru Emílii před zvůlí panovníka italského státečku, který dal zavraždit Emíliina snoubence. Než by se Emílie poddala, přijme raději smrt z rukou svého otce.
Rusko
Osvícenství se projevilo až s větším časovým odstupem.
Ivan Andrejevič Krylov (1769-1844)
Tvůrce ruské národní bajky - satiricky zobrazuje individuální lidské slabosti i tehdejší ruskou absolutistickou společnost (samoděržaví). Bajky -> obsahuje tradiční poučení, jindy výchovná myšlenka vyplývá přímo z příběhu.
Michail Vasiljevič Lomonosov (1711-1765)
Reformátor spisovného jazyka a verše, zakladatel moskevské univerzity.
III. PREROMANTISMUS / SENTIMENTALISMUS
Je reakcí na vypjatý racionalismus klasicismu svázaný pevnými normami, důraz klade na citové hodnoty prostého, nezkaženého člověka, inspirací je mu lidová poezie, mytologie, příroda, fantazie, historie. Častými motivy jsou jezera, hřbitovy, trosky, měsíční svit, symbol mnicha, poustevníka, vězně, poutníka. Básník se stylizuje do role barda (mluvčího národa), lidového pěvce, věštce nebo proroka.
Anglie
Samuel Richardson (1689-1761)
Epistolární romány (v dopisech) Pamela, Clarissa Harlowe a Sir Charles Grandison vynikají psychologickým líčením vnitřního života hrdinek, zvláště v tragických situacích. Jejich sentimentální, idealizující rysy vyvolaly ve své době polemickou reakci (H. Fielding).
Laurence Sterne (1713-1768)
Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho: hlavní hrdina je vypravěčem, cit je prostředkem k porozumění sobě i světu, autor navazuje kontakty se čtenářem = předchůdce moderního psychologického románu. Většina situací v knize je založena na absurdních rodinných nedorozuměních, které vyznívají humorně. Vtip vyprávění spočívá také v tom, že Tristram neumí nic vysvětlit jednoduše a do všeho zaplétá široké souvislosti. Proud vyprávění je neustále přerušován epizodami, vtipnými odbočkami a postřehy a právě tato na svou dobu nová forma způsobila, že Sternovo postavení v historii románu 18. století bývá srovnáváno s postavením velkých tvůrců moderní prózy.
Poezii dávnověku představovaly tzv. Ossianovy zpěvy, vydávané za dílo slepého keltského barda ze 3. stol., vyšlo najevo, že se jedná o literární mystifikaci Jamese Macphersona (1736-1796). Macpherson po odhalení literární činnosti zanechal a vstoupil do politiky. Od roku 1780 do své smrti byl členem britského parlamentu.
Francie
Jean Jacques Rousseau (1712-1778)
Ve svých filozofických a literárních dílech pěstoval kult přírody.
Rozprava o vědách a umění, Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi: dokazuje v nich, že člověk je od přírody dobrý, ale civilizace ničí jeho mravnost. Hlásá proto návrat k přírodě. Porušení vztahu člověka a přírody vede ke společenským rozdílům a válkám.
Pedagogický spis Emil čili O výchově: představy o přirozeném a citově bohatém životě.
Pojednání O smlouvě společenské: lid je jediným nositelem moci ve státě.
Román v dopisech Julie neboli Nová Heloisa: příběh lásky šlechtické dcery a jejího učitele na pozadí nádherné alpské přírody. Otec zabrání jejich sňatku, učitel odchází do světa, po letech se s dívkou opět shledává, ale ona je již vdaná. Dílo zachycuje vývoj postav ke ctnosti.
Posmrtně vydaná autobiografie Vyznání s mnohými úvahami, především o zodpovědném vztahu k vlasti.
Rousseaův život líčí Lion Feuchtwanger v románu Bláznova moudrost.
Antoine François Prévost (1697-1763)
Příběh rytíře de Grieux a Manon Lescaut (Histoire du chevalier des Grieux et de Manon Lescaut): novela vydaná roku 1731 jako sedmý a zároveň poslední svazek Mémoires et aventures d'un homme de qualité (Paměti a dobrodružství vzácného člověka). Byla ve své době kontroverzní a její vydávání bylo krátce po publikaci ve Francii zakázáno. I přesto se stala velmi populární a nezákonně se šířila mezi lidmi. V následující edici z roku 1753 odstoupil abbé Prévost od příliš skandálních detailů a včlenil do díla moralizující vysvětlivky.
Příběh končí tragicky kvůli lehkovážné touze po bohatství a neschopnosti rozejít se s konvencemi. Román přebásnil a upravil pro jeviště Vítězslav Nezval pod názvem Manon Lescaut:
Manon je můj osud.
Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první i poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, vhozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě, Manon je plavovláska.
Manon je prví i poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon a Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu…
Manon podobná andělům,
Manon, pro niž zlořečím všem svým přátelům.
Manon. Milenko! Ach Manon! Dítě…
Manon, ach Manon, Manon! Miluji tě!
Kéž by mně vaše ruka náležela.
Chtěl bych ji spoutat zlatým prstenem.
Pak byste mně snad patřila celá!
Mé srdce hoří pro vás plamenem.
Ach Manon Lescaut, já se nepoznávám.
co bylo včera, není už.
Pučí mi vousy. Běda čím se stávám!
Ach Manon Lescaut, Manon! Já jsem muž…!
Ať spadnou cáry těchto bídných rolet!
Překážejí mně jak ten těsný šat.
Mé srdce, nesmíš, nesmíš mně tak bolet.
Já vás mám, Manon, rád…
já vás mám, Manon, rád.
François René de Chateaubriand (1768-1848)
Prozaik, kritik, historik,odpůrce francouzské revoluce, proto emigroval do Anglie, dlouho cestoval po Severní Americe. Zabývá se náboženskou tematikou a úvahami o možnosti návratu člověka do lůna přírody.
Novela Atala: tragický příběh lásky indiána Šakty a křesťanské dívky Ataly. Křesťanská morálka vítězí nad pozemskou láskou i nad strachem ze smrti.
Novela René: autobiografické motivy intelektuála, odmítajícího se přizpůsobit svému okolí.
Německo
Johann Gottfried Herder (1744-1803)
Úvahy Myšlenky k filozofii dějin lidstva: idea pokojného soužití národů, umožňující všeobecný vzestup lidstva. Dokazoval, že ve společenském vývoji hraje jeden národ (nebo skupina národů) dominující roli, kterou předurčoval Slovanům (pro mírumilovnou povahu a cit pro lidovou píseň) -> svou filozofií silně inspiroval naše obrozence.
Herder byl jedním z teoretiků literárního hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor) - je to nejvýraznější proud německého preromantismu, prosazuje nespoutanou tvůrčí svobodu a odmítá společenské konvence. K nejvýznačnějším představitelům patří Goethe a Schiller.
Johann Wolfgang Goethe (1749-1832)
Geniální umělec, myslitel, přírodovědec a politik. Po studiích práv působil jako advokát (např. ve svém rodišti Frankfurtu), většinu života strávil jako ministr na dvoře vévody ve Výmaru. Pobýval i v Čechách (Františkovy Lázně, Karlovy Vary), udržoval styky s našimi vědci-obrozenci (např. s J. Dobrovským, hrabětem K. Šternberkem ad.).
Zpočátku píše básně vyjadřující touhu po svobodě pod vlivem Sturm und Drang - např. Prometheus (vzdor proti bohům), veršované drama Goetz von Berlichingen (historický námět selského povstání).
Světovou proslulost získal lyrickým románem v dopisech a deníkových záznamech Utrpení mladého Werthera: neopětovaná láska končí sebevraždou mladého muže. Román byl literární i společenskou senzací -> mladí lidé napodobovali styl oblékání hrdiny, zvýšil se však i počet sebevražd.
Ideovým protějškem Werthera je hrdina dvoudílného románu Viléma Meistra léta učednická a Viléma Meistra léta tovaryšská: uvedl do německé literatury tzv. výchovný román (Bildungsroman): zachycuje vývoj a zrání lidské osobnosti hledající smysl své existence. Dramata Ifigenie na Tauridě - inspirovaná Euripidem, zachycuje srážku světa barbarského a antického. Torquato Tasso: tragický osud italského renesančního básníka.
Nejvýznamnějším Goethovým dílem je dramatická báseň Faust (1. díl vyšel 1808, 2. díl 1832): dvoudílná filozofická tragédie. Faust představuje velkolepé podobenství o volbě mezi dobrem a zlem, o touze člověka po vědění, činu a smysluplném životě. Konečného naplnění může člověk dosáhnout, když se zbaví sobectví a zaměří se na prospěšnost druhým.
Ve 20. století zpracovávají faustovský námět např. Thomas Mann v románu Doktor Faustus, Michail Bulgakov v románu Mistr a Markétka, Merta a Moša v Městském divadle v Brně jako vizuální oratorium Bastard ad.
Friedrich Schiller (1759-1805)
Vznešené lidské city a mravní ideály vyslovil v lyrické básni Óda na radost, kterou zhudebnil L. van Beethoven ve své Deváté symfonii.
V divadelních hrách odsoudil politický i osobní útlak: Loupežníci -> K sepsání Loupežníků Schillera podnítila povídka básníka Schubarta. První scény vznikly roku 1777. Schiller pracoval jako posedlý. Psal dokonce i v noci, kdy riskoval, že jej při takové zakázané činnosti objeví (mládí /1772-1780/ totiž strávil v Karlsschule, kde panoval velmi tvrdý a přísný, takřka kasárenský režim). Jednoho květnového dne roku 1778 se Schiller s několika kamarády oddělil od skupiny a nadšeně jim předčítal. Nadšení posluchačů bylo čím dál větší. Měli pocit, že zažili hodinu, kdy se narodil významný dramatik. A měli pravdu:
Mladý hrdina Karel Moor studuje v Lipsku. Je prvorozený syn starého hraběte z Mooru. Karl odpovídá ideální postavě doby génia, jeho mladší bratr Franz jej ale nenávidí, chce se totiž stát zámeckým pánem a získat Karlovu snoubenku Amálii. Karel se rozhodne, že v domě už nechce bydlet. Jeho otec ho ale vydědí, když dostane Franzem zfalšovaný dopis. Karel založí loupežnickou bandu a stane se jejím vůdcem. Se svými druhy se pak vrátí do vlasti, protože se chce usmířit s otcem. Otce však nalézá uvězněného ve věži. Když se otec dozví, že se Karel stal loupežníkem, umírá na infarkt. Franz dostane před loupežníky strach a oběsí se. Loupežníci nakonec celý zámek podpálí. Amália Karla stále miluje, řekne mu ale, že jej nemůže následovat, protože je loupežník. Amália chce, aby ji Karel zabil. A Karel ji poslechne. Nyní se Karel chce vydat řádnému soudu. Potká chudého muže a řekne mu, aby ho odvedl na policii. Muž splní jeho přání a dostane odměnu. Karel je popraven. Za tuto hru byl Schiller uvězněn a byla mu zakázána literární činnost.
Don Carlos: Zpracovává látku z doby nizozemského boje za nezávislost, vyjadřuje touhu po kamarádství a míru.
Úklady a láska: nešťastný osud milenců - dcery hudebníka a syna šlechtice: V této tragédii ztroskotá láska měšťanské dívky a šlechtice na intrikách tyranského a nemoralistického knížecího dvora.
Vilém Tell: vzpoura švýcarského hrdiny proti tyranii. Námět na tuto hru Schiller získal od Goetha, ten totiž ve Švýcarsku vyslechl tuto pověst a vyprávěl ji Schillerovi, který ji zpracoval.
Valdštejna: dramatická trilogie z českých dějin, o vojevůdci, kterého ctižádost přivedla k tragickému pádu.
Gottried August Bürger (1747-1794)
Satiricko-fantastický román Podivuhodné cesty barona Prášila.
Balady -> nejznámější je Lenora - truchlivý příběh dívky čekající na návrat milého z války (inspirace pro Erbenovu Svatební košili).
Rusko
Alexandr Nikolajevič Radiščev (1749-1802)
Formou cestopisu ukazuje nelidské poměry života ruských nevolníků v období samoděržaví - Cesta z Petrohradu do Moskvy. Nejvýznamnější dílo, intelektuální cestopis obsahující ve formě různých alegorií, črt a úvah o životě v rozlehlé ruské říši tvrdou kritiku nevolnictví i samoděržaví Náklad románu byl zabaven, autor odsouzen k smrti, trest pak změněn na desetileté vyhnanství na Sibiři.

Baroko v Čechách

8. prosince 2009 v 18:25 Druhý (4) / Čtvrtý (6)

Baroko v Čechách
bitvě na Bílé hoře v roce 1620: těžké období; nevolnictví, rekatolizace, germanizace - důsledek: většina nekatolické inteligence nuceně opouští zemi, emigrace do Německa (luteráni), na Slovensko (luteráni a bratří) a do Polska (bratří); násilné pokatoličťování
jezuitský řád měl dobré školství, kontakty s cizinou
zrovnoprávnění češtiny s němčinou (to prakticky znamenalo vytlačení češtiny z veřejného života)
povoleno jen katolické náboženství
1627 vydáno "Obnovené zřízení zemské" - dědičné právo Habsburků na český trůn a povolena je pouze katolická církev
A. Exilová tvorba
Pavel STRÁNSKÝ - O STÁTĚ ČESKÉM - latinsky psaná obhajoba předbělohorských poměrů v Čechách
Pavel SKÁLA ZE ZHOŘE - HISTORIE CÍRKEVNÍ - vyšlo tiskem až v 19. století
Jan Ámos KOMENSKÝ (1592-1670)
I. Období od počátku tvorby do emigrace (1628)
náboženské a filozofické spisy, texty plné boží odevzdanosti, lítosti, víry v lepší budoucnost
LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE
alegorie
DIVADLO SVĚTA - nedokončený encyklopedický spis - popis kosmu, přírody, zeměpisu
II. Období po roce 1628 - uzavření míru mezi Švédy a Habsburky
díla didaktická
DIDAKTIKA
INFORMATORIUM ŠKOLY MATEŘSKÉ
BRÁNA JAZYKŮ OTEVŘENÁ
VELKÁ DIDAKTIKA
doporučuje čtyři stupně výchovy:
- do šesti let v rodině (mateřská škola)
- do 12 národní škola (obecní, v každé vesnici)
- do 18 gymnázium (v každém větším městě)
- nakonec univerzita (alespoň v každém státě)
ŠKOLA HROU
III. Poslední období
odchází do Amsterdamu
KŠAFT UMÍRAJÍCÍ MATKY JEDNOTY BRATRSKÉ
SVĚT V OBRAZECH (ORBIS PICTUS)
B. Domácí tvorba
oficiální (jezuitská), pololidová a lidová
JEZUITSKÁ
literatura se zaměřila především nábožensky; hrdinou literárního díla je opět, jako ve středověku, světec; sílí pocit marnosti světa, množí se úvahy o smrti a posmrtném životě; převažují agitační spisy, životopisy svatých, postilu, kázání a náboženské rozjímání; zpracovávají se legedy a pěstuje se náboženská lyrika; odvrat od životní reality se projevuje idyličností
Bedřich BRIDEL CO BŮH? ČLOVĚK?
Václav Jan ROSA ČECHOŘEČNOST
Bohuslav BALBÍN ROZPRAVA NA OBRANU JAZYKA SLOVANSKÉHO, ZVLÁŠTĚ ČESKÉHO
VÝTAH Z ČESKÝCH DĚJIN - Balbín vypovězen z Prahy do Klatov
Antonín KONIÁŠ INDEX - soupis nevyhovujících knih
Adam Václav MICHNA Z OTRADOVIC LOUTNA ČESKÁ
POLOLIDOVÁ
interludia (mezihry)
písmácké paměti - "písmák" Jan VAVÁK
LIDOVÁ
anonymní
provázela umělou literaturu vždy, na konci 17. st. a během 18. st. nabyla zvláštního významu
vyjadřuje vztah lidu k otázkám života a smrti, k přírodě, k práci, k rodině a boj proti utlačovatelům
žánry:
Sociální píseň (balada) - přímý odraz rozporů mezi sedláky a pány; dochovala se jen malá část (v soudobých rukopisech a sbornících); když pomíjel robotní útlak, ztrácely se z podvědomí lidí, některé však přežily a byly zapsány až Erbenem, Sušilem nebo Bartošem (sběratelé lid. písní v pozdější době)
Pohádka
Balada - převažují motivy z každodenního života, chmurný děj, tragický konec
Kramářské písně
Pověst - náměty soudobé události: o Kozinovi, o Růžovém paloučku a tajných bratřících - jednota bratrská
Proroctví - souvisí s pověstí, vyjadřuje naděje do budoucna, Libušino proroctví
Drama - navazuje na náboženské hry, zvláště velikonoční a vánoční, biblický námět, lidový humor, ale také hry dobrodružné, náměty z umělé literatury
Zpěvohry - vzorem byla patrně operní představení na šlechtických zámcích
Loutkové hry - objevily se v polovině 17. století; o Faustovi, o Donu Juanovi (Don Šajnů) - repertoár dle cizích vzorů a námětů - Matěj Kopecký